Davy turistů, nafukovací Santa Klausové, skautské dudy či nám známé koledy v arabštině
Davy turistů, nafukovací Santa Klausové, skautské dudy či nám známé koledy v arabštině. Tak dnes vypadají Vánoce v historických kulisách Svaté země.
Leckdo by si mohl myslet, že v místech, kde lze s trochou dobré vůle v jeden den navštívit Betlém, Nazaret i Jeruzalém, musí být vánoční svátky prostě jen výjimečným a hlubokým vnitřním prožitkem. Za prahem jedenadvacátého století a na území dnešního Izraele a okupovaných palestinských teritorií ale romantická představa rychle bere za své a nabývá až příliš realistických obrysů. I tady už jde především o byznys. Místní křesťané tu jsou – coby výrazná menšina – spíše laskavě trpěni než aktivně vítáni, a to jak většinovou populací Židů v případě Izraele, tak muslimy na západním břehu Jordánu. Veřejné snahy o šíření křesťanské věrouky zákony na obou územích přímo zakazují.
Vyslanci dobré vůle
Zcela jinak je ale z pochopitelných důvodů nakládáno s poutníky. Miliony křesťanů, kteří tu „v šlépějích Ježíše“ utrácejí tisíce a tisíce dolarů, jsou pro Izrael i Palestinu prostě zlatým dolem. A to zejména o svátcích. Izraelský ministr cestovního ruchu Stas Misežnikov koncem října osobně přivítal na letišti Ben Guriona třímiliontého a prvního letošního návštěvníka, pastora Ribamara Arauja Ladislaua, který přiletěl v čele 120členné skupiny evangelikálů z brazilského Sao Paula. Misežnikov se nijak netajil tím, že Izrael v posledních letech zacílil právě na křesťanskou turistiku a investoval do propagace země obří sumy. Evangelikální křesťanskou komunitu, jež se hlásí ke konzervativní větvi protestantismu, si ministerstvo vytyčilo za hlavní cíl svého úsilí. „Tito lidé milují Izrael, a tím, že sem přijíždějí, nás podporují nejen finančně, ale stávají se i vyslanci naší dobré vůle,“ rozplýval se ministr. Poté, co jeho úřad zřídil v Brazílii vlastní turistickou kancelář a do Sao Paula začaly létat přímé spoje izraelských aerolinek El Al, se počet Brazilců trávících dovolenou v Izraeli skokově navýšil o 42 procent.
Zacíleno na křesťany
Podle statistik by letos mělo do Izraele přicestovat celkem 3,4 milionu zahraničních turistů. Téměř dva a půl milionu z nich jsou křesťané navštěvující biblická místa, plnou polovinu (1,2 milionu) tvoří poutníci. Poslední číslo je přitom oproti loňskému roku dvojnásobné. Naprostá většina křesťanských návštěvníků jede také na palestinská území, zejména do Betléma. Podle palestinských údajů se příjmy z turistiky letos podílejí na domácím HDP z patnácti procent oproti loňským deseti procentům. V současné době se odhaduje, že finanční objem cestovního ruchu na územích kontrolovaných palestinskou samosprávou ročně činí 885 milionů dolarů. Po dramatických propadech během první a druhé intifády už v Betlémě opět fungují desítky hotelů, které jsou o vánočních svátcích beznadějně obsazeny. A to nejen cizinci – v posledním roce se zdvojnásobil také domácí, palestinský turistický ruch. Přijíždějí i křesťané z okolních arabských zemí. „Během letošního roku navštívilo chrám Narození Páně půldruhého milionu poutníků. Teď, těsně před Vánoci, je návštěvnost o něco slabší, všichni čekají až na vánoční svátky. Doufám, že jich přijede co nejvíce,“ počítá františkán Stéphane Milovich, který má jedno z nejvýznamnějších míst světového křesťanství na starost.
Štědrý večer v Betlémě
A na co se vlastně mohou návštěvníci během Vánoc těšit? „Dne 24. prosince sem přijede po staré cestě z Jeruzaléma latinský patriarcha Fuád Tuvál. Podle tradice jej přivítají palestinští skauti a doprovodí ho až do chrámu. Největším lákadlem pro poutníky je ale samozřejmě betlémská půlnoční mše, kterou patriarcha slouží, a následné procesí do Mléčné jeskyně,“ přibližuje Stéphane každoroční ceremoniál. Na Štědrý den vše musí šlapat jako hodinky a program podléhá přísnému minutovníku. I přes to se občas stane faux pas. Před několika lety se celé vánoční procesí z Jeruzaléma v čele s tehdejším patriarchou Michelem Sabbáhem muselo zastavit před jedněmi ze tří těžkých železných vrat, kterými mělo projet z Izraele na okupovaná území, do Betléma. Masivní kolos, který je používán jen několikrát do roka, se zasekl, a než se Izraelcům podařilo bránu otevřít, uběhla plná půlhodina.
Půlnoční pro vyvolené
Do betlémského kostela sv. Kateřiny, kde každoročně probíhá slavnostní vánoční liturgie a jenž se přimyká k bazilice Narození Páně, se vejde jen patnáct set lidí. Vstupenky na „půlnoční“ se proto většinou dostanou jen na nejvyšší církevní hodnostáře působící ve Svaté zemi a na zdejší smetánku. Na záběrech, které televize z betlémského svatostánku přenášejí do celého světa, je tak pravidelně vídán například prezident palestinské samosprávy Mahmúd Abbás, jeho arabští hosté, ale také diplomaté západních států. „Osobně bych tam už nešla,“ říká jedna z místních křesťanek, která mši absolvovala. „Je tam hrozně vydýchaný vzduch, jen těžko si to můžete opravdu užít,“ dodává.
Nálada na náměstí
Poutníci a turisté zaplavují hlavně Náměstí jesliček a přilehlé uličky, a to už od časných odpoledních hodin. Ti méně zbožní se tlačí vedle pódia. Během večera se na něm vystřídá řada umělců všeho druhu. Tóny diska ze zesilovačů s představou komorních betlémských Vánoc příliš neladí. Smíšené pocity jsou ale ty tam, když se nad městem začnou linout známé koledy. Jen v o něco měkčím podání, v arabštině. Radostná a bezprostřední nálada je cítit na každém kroku. Každý si užívá po svém – některé početné arabské rodinky například kompletně oděné v „santovských“ oblečcích. Kdo nechce jen okukovat a rád by se i pomodlil, míří do jednoho z betlémských kostelů. Do sv. Kateřiny ovšem jen před devátou večer, pak až po ukončení půlnoční mše. „Už teď se těšíme, moc,“ zubí se dělník městské správy z visuté plošiny, který právě zavěšuje v prostoru nad náměstím nekonečné blikající elektrické řetězy. Kolik že jich má? „Je toho jeden kilometr,“ ukazuje na stočené kolo hadice se světelnými diodami.
Vánoce? Po celý rok!
V bazilice Narození Páně jsou „doma“ hned tři křesťanské komunity – řecká ortodoxní, římskokatolická a arménská církev. Každá má svůj vlastní čas na liturgie, a také svátky slaví v různé dny. „Naše Vánoce jsou 25. prosince, ortodoxní církev je slaví 6. a 7. ledna, a arménská církev 19. ledna,“ říká otec Stéphane s tím, že každá z nich tak má čas zorganizovat své vlastní oslavy. Výhodou je, že také příliv poutníků je rozložen do tří různých období. Z hlediska víry je prý jedno, jestli do Betléma zavítáte o Vánocích, nebo kdykoliv jindy. „Tady se narodil Ježíš Kristus. Tady v Betlémě máme Vánoce každý den, ať už v prosinci, nebo v srpnu,“ tvrdí hrdě francouzský duchovní. Jeho slova nepřímo potvrzuje i padesátnice Angela. Její betlémské rodině patří poměrně prostorný krám plný vyřezávaných figurek z olivového dřeva s nepříliš nápaditým názvem Blessings gift shop (Dárky s požehnáním). Ano, také očekává v příštích týdnech nápor turistů, vánoční čas prý ale rodinné firmě paradoxně moc nenese. „Mnohem větší obrat máme v létě,“ říká.
Požehnaná kvalita
Majitelka obchodu s dárky pro věřící zároveň odmítá teorie, že by turisté z některých konkrétních zemí byli štědřejší anebo skoupější než jiní. „Nejde o to, jak bohatí lidé jsou, ale jestli umějí ocenit kvalitu. Někdy sem přijdou vyloženě movití zákazníci a koupí si jen jednu ozdobičku nebo křížek, a pak tady jiná nenápadná paní nechá celé jmění za opravdu krásný a kvalitní betlém.“ Zpracovatelů olivového dřeva je v přilehlém okolí hodně a rodinná firma paní Angely prý patří mezi ty nejlepší. „Naše nejkvalitnější betlémy stojí asi tisíc dolarů, stejně velké a na první pohled podobné si u nás ale můžete koupit i za šest set, nebo i tři sta dolarů. Prostě záleží na kvalitě – klíčové jsou detaily, jak jsou jednotlivé postavičky propracované. Ty nejlepší kusy dělají mistři a na jednom betlémě se jich vystřídá i šest nebo sedm.“ I takovou podobu má tedy křesťanské poutnictví v Ježíšově rodišti.
Rusové vedou
Jednoznačně nejpočetnější skupinou cizinců, kteří do Svaté země přijíždějí, jsou Rusové. Podle izraelského ministerstva turistiky jich jen letos v říjnu do země přicestovalo přes dvaasedmdesát tisíc, tedy o dvacet procent více než ve stejném období v loňském roce. Druhou nejvýznamnější skupinou návštěvníků byli Američané s devětapadesíti tisíci turistů. Celkem se letos do Izraele podívalo už na půl milionu Rusů. Boom v návštěvnosti ale izraelské ministerstvo očekává těsně před koncem roku. Jednoznačně nejoblíbenější kombinací, na kterou ruští turisté „slyší“, je oslava Nového roku v Ejlatu u Rudého moře, a o několik dní později pravoslavných Vánoc v Jeruzalémě a Betlémě. „O Vánocích přijíždějí do Betléma desítky a desítky autobusů s poutníky z Ruska a bývalých sovětských republik. Bohužel se stává, že někteří chtějí dostat požehnání okamžitě a neberou přitom mnoho ohledu na své bližní. Proto je kolem řeckého patriarchy vždy nejméně pět statných duchovních, aby mu zajistili patřičnou úctu. Navíc betlémská jeskyně je velmi malá a dostat se do ní vyžaduje značnou trpělivost. To víte, i poutníci bývají různí,“ říká otevřeně předseda jeruzalémské pobočky pravoslavného palestinského společenství Pavel Platonov.
Účel světí prostředky
Ovšem ani dlouhodobé působení vysokých hodnostářů řecké ortodoxní církve ve Svaté zemi není zcela bez poskvrnky. Nejvíce kritiky vyvolává skutečnost, že pronajímají církevní půdu na Západním břehu židovským organizacím, které pak umožňují, aby se na ní usazovali osadníci. Takové zásahy do vleklého izraelsko-palestinského konfliktu loni spustily vlnu ostrých protestů, které dokonce překazily průběh pravoslavných Vánoc v Betlémě. Patriarchu Theofila III. museli po čas vánočního procesí doprovázet po zuby ozbrojení palestinští těžkooděnci. Mlčely také skautské orchestry, které jinak vítají patriarchův příjezd hrou na dudy. Situace se však nezklidnila ani letos: Počátkem prosince představitelé řecké ortodoxní církve a izraelského ministerstva turistiky společně inaugurovali nový kus Izraelem postavené silnice vedoucí k úchvatnému skalnímu klášteru sv. Jiří v kaňonu Vádí Kelt. „Je politováníhodné, že řecká ortodoxní církev pokračuje v podpoře kolonizace naší země,“ zareagoval Koncil arabských ortodoxních organizací v Palestině a poukázal přitom na závěry nedávného vatikánského synodu, v němž papež spolu s radou biskupů označil izraelskou okupaci za hlavní hrozbu křesťanského života ve Svaté zemi. Sdružení také vyzvalo vedení palestinské samosprávy, aby „zabránilo vstupu řeckého patriarchy do Betléma během nadcházejících vánočních svátků“. K tomu s nejvyšší pravděpodobností nedojde, do ulic se nicméně opět chystají stovky demonstrantů. Zcela bezproblémové není ani soužití tří křesťanských církví v prostorách hlavního betlémského chrámu. Římskokatoličtí kněží například otevřeně připouštějí, že jim vadí, že představitelé řecké ortodoxní církve berou za své služby od poutníků „všimné“. „Co s tím ale můžeme udělat? Je nám snad dovoleno zabít člověka?“ žertuje s nadsázkou františkán Stéphane.
Jeruzalém obdaruje cizince
Čím aktivněji se o Vánocích slaví v Betlémě, o to méně lze sváteční atmosféru nasát v ulicích deset kilometrů vzdáleného Jeruzaléma, a to zejména v letech, kdy se s Vánoci nepřekrývá ani židovský svátek Chanuka. Křesťanské oslavy tu jsou spíše domácí, komorní záležitostí, nebo se odehrávají za vraty četných křesťanských a zahraničních organizací a misí. Kousek od Jafské brány právě postává brýlatý izraelský Arab v oblečku Santa Klause. Do Štědrého dne zbývá už jen několik málo dní. Pro cizince, kteří dlouhodobě pracují v Izraeli, má dárek z nejcennějších. Rozděluje totiž živé vánoční stromky. Jeruzalémská radnice je rok co rok zdarma dodává na zahraniční ambasády, do kostelů, klášterů, ale také zahraničním novinářům, kteří v zemi dlouhodobě působí. Stačí se zapsat na seznam. Zbylé jehličnany pak jeruzalémský Santa prodává náhodným kolemjdoucím za 70 šekelů (350 Kč).
Stromek není košer
Snad jako všechno i vánoční stromky se ovšem mohou ve městě tří náboženství snadno stát jablkem sváru. Naposledy se o tom přesvědčili majitelé jeruzalémských restaurací a hotelů, kteří se loni o Vánocích rozhodli potěšit své hosty pohledem na nazdobený stromek či jiné vánoční dekorace. Organizace Lobby za židovské hodnoty tehdy po městě rozšířila letáky, v nichž obyvatele Jeruzaléma nabádala, aby „se nepoddávali šaškovské atmosféře konce civilního roku“ a „nepomáhali obchodníkům, kteří prodávají nebo vystavují podivínské symboly křesťanství“. Jakkoli lze takovou aktivitu považovat za menšinovou, faktem zůstává, že jeruzalémský rabinát každoročně prověřuje, zda restaurace označené certifikátem košer vydaným Jeruzalémskou náboženskou radou opravdu křesťanské symboly nevystavují. I když většina hotelů a velká část restaurací dostává tyto certifikáty natrvalo, mohou o ně přijít, pokud zmíněnému požadavku nevyhoví.
Komornější Nazaret
Podle hesla „vyšší bere“ se o Vánocích řídí v místech, kde podle legendy Ježíš trávil dětství, a sice v severoizraelském Nazaretu. „Protože jsou o Vánocích všichni turisté v Betlémě, začínáme čtyřiadvacátého sloužit hlavní mši velmi brzy, už v půl osmé večer. Začíná i končí tak dřív, než betlémská půlnoční,“ vysvětluje otec Ricardo Bustos z Argentiny. „Pravidelně ji nahrává izraelská televize a pak ji o půlnoci pouští proti betlémské mši, kterou přenášejí palestinské televize a zahraniční štáby,“ ušklíbá se nad dalším příkladem politikaření s křesťanskou vírou. Mši v Nazaretu rok co rok střídavě celebrují latinský patriarchální vikář Giacinto-Boulos Marcuzzo a jeruzalémský kustod Pierbattista Pizzaballa. „Ten tu byl loni, takže letos bude sloužit náš biskup,“ usmívá se růžolící Argentinec v hnědé františkánské sutaně. Vánoce v Nazaretu jsou podle něj až na výjimky záležitostí místních arabských křesťanů. Těch je v sedmdesátitisícovém Nazaretu skoro pětadvacet tisíc. Většinou jde o členy řecké ortodoxní církve; římských katolíků je tu asi sedm tisíc. „Místní chodí většinou až 25. prosince. To je tu k nehnutí. Čtyřiadvacátého tu ale rok co rok máme třeba Poláky z mezinárodní mírové mise UNDOF na Golanských výšinách,“ loví v paměti otec Ricardo. Prý lze jen těžko odhadnout, kolik poutníků do města který rok zavítá. Záleží hlavně na politické situaci. Klidné a stabilizované poměry turistickému ruchu jednoznačně nahrávají. „Projevuje se ale trochu globální finanční krize. V poslední době jezdí méně Italů a Španělů,“ stěžuje si.
Vánoční ozdoby v kurzu
Ačkoliv Nazaret není tím pravým „vánočním“ magnetem, i tady se na blížící se svátky pečlivě chystají. Činí se i majitel krámku Poul Záher, jehož jméno se skví na vývěsním štítu na hlavní nazaretské třídě, necelých dvě stě metrů od baziliky Zvěstování, a doslova pár kroků od místní mešity. Potenciální zákazníky už z dálky láká nádherně vyzdobená výloha, za kterou by se nemusel stydět i nejeden bavorský obchodník. Palčivá síla poledního slunce je i v prosinci pořád znát a teploměr se ne a ne dostat pod pětadvacet stupňů. Záherův „zasněžený“ vánoční strom se zářivými červenými koulemi a betlémskou hvězdou na špici přesto působí podmanivě svátečním a zimním dojmem. Je neděle a ostatní krámky kolem jsou zalígrované roletami. Tady ale mají docela plno. „Pár týdnů před Vánoci se prostě prodává nejlépe,“ říká čtyřicátník Poul. „Nikdo si tu nedokáže představit Vánoce bez nazdobeného stromku. Z ozdob letí hlavně červené, stříbrné a zlaté,“ shrnuje vkus zdejších klientů.
Umělý i za pět tisíc
Na nesmělou námitku, že stromky jsou hlavně evropským zvykem, a na Blízký východ zamířily až později, má rezolutní odpověď. „Žádná Evropa! Stromky tu byly odjakživa, měli jsme ho doma, co se pamatuju“. Ostatně také v Nazaretu se prý dají těsně před Vánoci koupit na několika místech i stromky živé. Těch umělých má Záher v nabídce nepřeberné množství: od malých stolních jedliček po 40 šekelech (200 Kč) až po obří borovice v přepočtu za pět tisíc korun. „Většina našeho zboží je z Číny,“ říká na rovinu. S jistou hrdostí v hlase ale dodává, že má v nabídce například i italské zboží a ukazuje přitom ke košům se třpytivými koulemi, vedle nichž se v rohu usmívá několik Santa Klausů a taky obří stříbrný sob. A co vlastně živí Záherovu rodinu po zbytek roku, když vánoční „šílenství“ opadne? Třpytivé tretky prý koncem ledna putují do skladiště a na police se vracejí obligátní suvenýry ze Svaté země. Tedy kříže všech druhů a velikostí, svaté obrázky, figurky z olivového dřeva, ale také plyšoví velbloudi a arabské šátky. A vydrží tam zase do příštích Vánoc.
