Německá Commerzbank shání chybějící miliardy. Další evropské banky již začínají rozprodávat své rodinné stříbro
Martin Blessing, předseda představenstva německé Commerzbank, je znám mimo jiné jako milovník komiksové dvojice Asterix a Obelix. I když ho komentátoři díky jeho šéfovským vlastnostem pasovali do role náčelníka smyšlené galské vesnice, ve skutečnosti by šéf druhé největší německé banky chtěl být jako druid Panoramix. Ten, jak známo, dokázal uvařit kouzelný lektvar, který obdařil jeho konzumenty nadpřirozenou silou. A přesně takový elixír teď chybí bance, které Blessing velí. Minulý týden nezačal pro Commerzbank vůbec dobře. Nejprve se v pondělí objevily spekulace, že banka vyjednává s německou vládou o další finanční injekci. Na základě nových evropských pravidel potřebuje do léta příštího roku zvýšit kapitálovou přiměřenost na devět procent, což obnáší 5,3 miliardy eur. A ty by prý ráda získala ze státního fondu Soffin. Shodou okolností o den později přišla další rána: frankfurtský vrchní soud rozhodl, že Eurohypo, dcera Commerzbank, musí zaplatit úroky majitelům zástavních práv na zisk společnosti (Genussscheine), což jsou v Německu rozšířené nástroje spolufinancování, které zaručují podíl na výsledcích firmy, aniž by došlo ke změně vlastnické struktury. Commerzbank neuspěla ve sporu s americkou investiční společností Ocean Capital, která argumentovala tím, že ztrátu Rheinhyp (předchůdkyně Eurohypo) nelze započítávat do účetnictví, a nevyplácet tak výnosy.
Hlavně uklidnit
Pro Commerzbank je hypoteční větev koulí na noze, které by se nejraději zbavila. Ostatně stejně jako dalších rizikových aktiv, která zatěžují účetnictví finančního domu. Minulý týden začala Commerzbank zpětně odkupovat hybridní půjčky. V praxi to znamená, že své vlastní dluhy, které prodala prostřednictvím tohoto finančního produktu, umaže převodem části akcií. Banka tím pochopitelně stabilnější nebude – jen si tím možná až o miliardu eur navýší doplňkový kapitál. Ten se však beztak nepočítá do tzv. Tier 1, tedy vlastního kapitálu, který je pro výpočet nutné rezervy klíčový.
Stáhnout narychlo do bankovních sejfů miliardy neznamená jen vytvářet finanční polštář. Především jde o jediný způsob, jak uklidnit beztak již znepokojené Němce, kteří sotva vstřebali informaci, proč by měli platit za odpis řeckého dluhu. Jinak by hrozilo, že za hospodaření bank zaplatí znova. Záchranný bankovní fond Soffin je přitom již rok udržován v hlubokém spánku a jeho probuzení k životu by znamenalo, že bankovní krize znovu udeřila. Palcové novinové titulky s takovým sdělením si samozřejmě nikdo nepřeje.
Natankovat za státní
Navíc Commerzbank už stát pomohl. „Dvakrát jsme museli natankovat u státní benzinky,“ komentoval to lakonicky Blessing. Ve skutečnosti se u pumpy německá banka stavila hned třikrát. Kromě dvou kapitálových investic od Soffinu ve formě tichého společenství ještě stát v lednu 2009 vykoupil 25 procent Commerzbank a jednu akcii navrch. Celkově tak banka získala 18,2 miliardy eur, z nichž téměř osmdesát procent splatila. Jenže i tak Soffin loni kvůli zkrachovalé HypoReal Estate a potížím porúrské banky WestLB musel odepsat ztrátu osmi miliard eur. Ve vzduchu pak visí další miliardy související s odpuštěním části řeckých dluhů. A pak je tu ještě pádnější důvod, proč by se Commerzbank neměla na stát obracet a raději hledat ve vlastních zdrojích. Sám Blessing letos v dubnu slíbil, že veškeré peníze z eráru banka nejpozději do roku 2014 vrátí a německý daňový poplatník tak může zůstat v klidu.
Malou útěchou může být Blessingovi jen to, že v hledání dodatečných miliard není sám. Potíže s rekapitalizací má také Deutsche Bank (DB), které do splnění devítiprocentního limitu přiměřenosti chybí 3,2 miliardy eur. Podle zdrojů Wall Street Journal banka zvažuje prodej divize správy majetku v Americe a částečný ústup do Evropy. Fakticky by tak ukončila svůj boj o americké trhy, kde si nevedla špatně. Poté, co koupila třeba americký Scudder Investments, se vyhoupla na dvanácté místo na světě ve správě investic.
Sbohem, Londýne
Aktiv se ovšem nezbavují jen banky, ale také investiční fondy. Ironií světa financí tak je i skutečnost, že se například DB bude muset rozloučit se svým londýnským bytným, který jí prodává střechu nad hlavou. Německý otevřený investiční fond KanAm Grundinvest, který letos v květnu přerušil činnost, chce do roka i do dne své portfolio nemovitostí zase rozběhnout. Prozatím ale shání miliardu eur, kterou chce získat mimo jiné prodejem domu na Great Winchester Street, kde sídlí DB. O německého nájemce přijde ale také agentura ThomsonReuters nebo Evropská banka pro obnovu a rozvoj, kde úřaduje expremiér Jan Fischer. „S Londýnem (tyto prodeje) začínáme,“ řekl agentuře Bloomberg Michael Birnbaum, tiskový mluvčí KanAm.
Vánoční výprodej chystá také další německý realitní fond – SEB ImmoInvest, který plánuje prodat svůj poloviční podíl v souboru devatenácti budov na berlínském Postupimském náměstí. Mimo jiné tak majitele změní třeba budova hotelu Grand Hyatt, kde bydlí celebrity filmového festivalu Berlinale.
A podle všeho se chystá mnohem větší, tentokrát povánoční výprodej. Analytici agentury Bloomberg spočítali, že se do dvou let budou muset evropské banky zbavit investic v hodnotě až 950 miliard eur. Morgan Stanley dokonce udává sumu až 2,5 bilionu eur. Nepůjde přitom o zbavování se žádných podružných obchodů ani nerentabilních dceřiných společností. „Dvě třetiny této částky poplynou z prodeje výdělečných jednotek a kvalitních půjček. Špatné kredity a rozptýlené investice přinesou pouhá čtyři procenta,“ varuje Huw van Steenis, londýnský analytik Morgan Stanley.
Některé banky se podle toho již zařídily a prodávají své rodinné stříbro. Třeba španělská Banco Santander se zbavila své kolumbijské větve, kterou od ní koupili Chilané. Dceřinou brazilskou pojišťovnu zase získali švýcarští finančníci ze skupiny Zurich Financial Services. V obou případech nešlo o žádný okrajový byznys – Banco Santander Chile mezi lety 2008 a 2010 dosáhla zvýšení zisku o 45 procent a rozrostla se na 477 poboček. „Na prodeji rodinného stříbra není nic špatného. Evropské banky budou méně vydělávat, ale budou také méně rizikové,“ říká Christophe Nijdam, analytik společnosti Alpha Value.
ČSOB na řadě?
Je jen otázkou času, kdy přijdou na řadu i banky ve střední a východní Evropě, které jsou vesměs vlastněny západoevropskými matkami. Belgická KBC již potvrdila, že prodá své akvizice v Polsku – osmdesátiprocentní podíl v Kredyt Bank a pojišťovnu Warta. „Pokud to nebude stačit na splnění devítiprocentní kapitálové přiměřenosti, může na řadu přijít také česká dcera,“ varoval Benoit Petrarque, analytik Kepler Capital Markets.
KBC takové spekulace popírá. Za současné situace by prodej ČSOB skutečně nedával smysl, protože by si tím Belgičané pod sebou podřízli silnou a zdravou větev. Jenže jak ukazuje právě příklad největší španělské banky Santander Group, která mimochodem počátkem prosince radikálně omezila svou českou leasingovou pobočku, v případě nedostatku kapitálu lze sáhnout i po dceřiných firmách s dynamickým růstem. Latinskoamerický trh je pro Španěly přitom možná ještě důležitější než pro KBC ten středoevropský.
Evropský comeback
Paradoxní na výprodeji evropských bankovních domů je fakt, že si na jejich poradenské, investiční a realitní větve brousí zuby americké hedgeové fondy. Tedy právě instituce, které podle Evropské komise mají zodpovědnost nejen za finanční krizi, která se přelila přes oceán, ale i za pád eura. Jenže mnoho jiných kupců s výjimkou těch asijských už na trhu nezbývá. A manažeři hedgeových fondů jsou si toho vědomi. „Na tuhle příležitost čekáme od roku 2008. Půjde to ale pomalu a bude to trvat roky,“ myslí si o velkém comebacku do Evropy Joe Baratta, šéf evropských investic amerického fondu Blackstone.
