Vysoká cena může odradit
Dvoukřídlé dveře v modrozlatém provedení s lidovými vzory španělských ornamentů a patrnou patinou, jakoby „zařízenou“ pobřežními vichry a mořskou vodou, působí v průčelí šedivého domu jaksi nepatřičně. S červenožlutou vlajkou a z keramických obkladaček vyvedeným nápisem nad vchodem, který hlásá, že vstoupíme-li, ocitneme se ve španělské restauraci Don Juan, dává však tato kombinace svůj smysl.
Jednoho podvečera, nenaloženi a dychtivi příjemného posezení a dobré krmě, ocitli jsme se před oním domem. Dlouhý bar se ve dvou třetinách délky mění v malý řeznický krámek. Na hácích zde visí sušené salámy a slavné iberské „archivní“ šunky. Prostředně velká místnost je vybavena nepříliš honosným nábytkem a prostřená spíše úsporně. Útulnosti jí dodává dvojí členění – vertikální pomocí štíhlých kvádrových sloupů, horizontální potom několika úrovněmi výšky podlah. Keramické obložení, vyvedené v hnědobílé kombinaci, vytváří na zdech i sloupech „kazetový efekt“. Zbytek stěn a strop, vylíčené v barvě slunce, zapadajícího do vod Atlantiku, nepřímé osvětlení neznásilňující intenzity a po všech zdech rozvěšené obrázky z koridy, mnohdy velice dramatické, to vše nás objímá atmosférou některé z restaurací v samém Španělsku.
Ke stolu nás uvádí číšník v bělostné košili s volnými rukávy, opásaný šerpou, rudou jako muleta toreadorova, s graciézními pohyby a tanečním krokem nám předkládá nabídku a my se noříme do exoticky znějících názvů.
Přes exotiku jídel zde připravovaných, která by mohla značit dlouhý výběr pořadu večeře, není to, v našem dnešním případě, pravdou. Na začátek volíme malou kombinaci z tapas i raciones, různých chuťovek v teplé i studené úpravě. Poté se rozhodujeme pro Paellu „dubl“, pro dvě osoby.
Ještě jsme nedopili své aperitivy a před námi se vrší talíře dobrot. Vařená chobotnice v pikantně nepikantním nálevu, roštované tygří krevety, znamenité, s lehkým křupnutím a za uvolnění jemňoučké šťávičky burcující chuťové pohárky do „třetího stupně“ pohotovosti. Potom šunka od kosti, která ne každému „pasuje“, vysušená a s bílými mapami tuku v mozaice řezu. Odolává zubům při skousnutí, ale poválena v ústech sama se rozpouští a dává zvláštní, „divokou“ chuť. A ještě ovčí sýr, tvrdý, krémový a s drobnými otvory v těle, který chutná po listech ořešáku, přesto ale jemný a hladivý. Všechno, společně s báječným chlebem, by samo osobě stačilo nasytit i větší gurmány, než jsme my. Zároveň to vyvolalo nezměrnou touhu pokračovat. Proto, více než polosyti, přesto však nedočkavi, obracíme nosy ke kuchyni, odkud vycházejí odéry vpravdě omamující a čekáme netrpělivě na svou Paellu. Ještě objednáváme lahev Diego de Almagno Gran Reserva z Valdepeňas.
Testujeme víno a lehce pobaveni sledujeme číšníka, an, potrativ něco ze své noblesy, téměř poklusem doráží k našemu stolu. Na jedné ruce balancuje talíři, předehřátými na neudržitelnou teplotu, ve druhé taktak že udrží olbřímí pánvici, ze které vlaje prapor neidentifikovatelné, ale silné a navýsost příjemné vůně. Už podle ní a při pohledu do pánve je zřejmé, že to, co nás čeká, bude zážitkem z těch příjemných. Kuchař vykouzlil v nádobě mozaiku ne nepodobnou ornamentu starých mayských kultur. Jakoby kalendář pestrých barev, kde krevetky jsou urovnány tak, že působí dojmem zvěrokruhu. Trochu škodolibě, protože všechno – nádobí, „nářadí“ i pokrm sám – je horké jak peklo, si necháváme „první kolo“ naložit od vrchního a pouštíme se do jídla. Je báječné. Rýže, „natažená“ tukem mas – je jich povícero - , za doprovodu zeleniny a výpeku, přesně kořeněná, příjemně vazká a přitom s pevnými, nemazlavými zrnky, ke každé kupičce některý z kousků propečeného masíčka nebo čerstvou krevetku, vše v dokonalé harmonii, připravené podle „originál“ španělské partitury, nás, přivřeme-li oči, odnáší kamsi na mořské pobřeží. Tak věrohodně každé sousto působí. „Kytice“ chutí je tak výrazná, že víno, ač mocné a plné, na ni mnohdy nestačí a jen z pozadí „přiznává tón“. Přestože je Paella znamenitá, nedokážeme zvládnout to množství na pánvi naložené a sem tam nějaký kopeček rýže zůstává. Ale maso ne, to vyjídáme do posledního kousku. Je jasné, že krom malé kávy a digestivu se do nás nevejde už zhola nic.
Pokud má tato restaurace stinnou stránku, vidím ji ve financích. Za jídlo, ač výborné a s lahví dobrého vína, nám napočítali 3620 korun. Při vší toleranci k vysokým cenám na vstupech a s úctou k umu kuchařově je tato suma – po mém soudu – nadsazená.
„Don Juan“ Restaurante Espaňol
Na struze 740/7, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 / 224 93 01 82, mobil: +420 732 476 833
e-mail: muy@seznam.cz
www. Spanelska-restaurace.cz
Otevírací doba: pondělí – sobota 11.00 – 23.00, Ne 11.00 – 21.00
Počet míst: restaurace 40
Druh kuchyně: tradiční španělská
Přijímané platební karty: všech renomovaných bankovních domů
Jídelní lístek: španělština
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, španělština
Země původu nabízených vín: Španělsko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 20 bodů z 20
Celkem: 53 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Asturijská fazolačka Kč 145,-
Ančovičky v kys. nálevu Kč 165,-
Merluza v zelené omáčce Kč 440,-
Jehněčí kotletky 6 kusů Kč 495,-
Crema catalana Kč 120,-
Výběr z vinného lístku:
Viňa Albali, Macabeo Kč 490,-
Palacio quemado, El Meson Riocha Kč 665,-
Cortio Andalucia Kč 720,-
Siglo – Crianza * Riocha Kč 970,-
Gran Coronas * Penedes Kč 1360,-
Valduero Reserva „Especial Premium“ Ribera del Duero Kč 3750,-
* Excelentní Velmi dobré * Dobré Zajímavé * Ucházející
