P e n z i j n í p ř i p o j i š t ě n í
Němečtí a američtí důchodci si mohou v zimě vesele užívat u teplých moří mimo jiné i proto, že hodně z nich začalo před dvaceti či třiceti lety pravidelně spořit u penzijních fondů.
Nyní žije v České republice přibližně 10,3 milionu lidí, z nichž je asi 18 procent (1,9 milionu) ve věku 60 a více let. V roce 2020, což je při dnešním tempu života za chvilku, bude podle demografických prognóz celkový počet obyvatelstva republiky zhruba stejný, ale podíl osob ve věku 60 a více a let dosáhne 27 procent (2,8 milionu osob). Zatímco teď připadá na jednoho člověka ve věku patnáct až 59 let, což pro tuto chvíli bereme pracovně jako produktivní skupinu platící daně, asi 0,3 osoby ve vyšším věku, v roce 2020 to bude už téměř 0,5 osoby. Podobný vývoj věkové struktury obyvatelstva čeká i řadu dalších zemí.
Věk pro odchod do důchodu se bude pravděpodobně zvyšovat, ale i tak je zřejmé, že v blízké budoucnosti bude muset jeden člověk v produktivním věku přispívat na penze důchodců relativně mnohem větší částkou než dnes. Jak tento problém zvládnout, to je například nyní ve Spojených státech jedním z nejžhavějších politických témat. Věřme, že česká vláda se s penzijní reformou vypořádá co nejlépe, ale i tak by měli mladí lidé přemýšlet a hlavně něco dělat už teď, aby ve stáří nebyli závislí pouze na zákonné starobní penzi, jejíž dnešní průměr se pohybuje kolem mrzkých 5600 korun.
Hodně z mála
Jednou z možností, jak si zajistit pro stáří dodatečný příjem, je přihlásit se do penzijního připojištění se státním příspěvkem u některého z mnoha penzijních fondů. Obecný princip tohoto systému je jednoduchý. Klient pravidelně ukládá do fondu určitou částku, k ní se mu přičítá státní příspěvek, fond peníze investuje a příslušnou část z takto dosažených výnosů připisuje klientovi. Ten nakonec získává po určitém čase pravidelnou životní rentu, anebo mu je jeho zhodnocený celkový vklad, včetně státního příspěvku a komerčního zhodnocení, vyplacen jednorázově. Penzijní připojištění je investicí svého druhu, kterou lze posuzovat podle stejných kritérií jako jiné investice.
Pravidelná měsíční úložka klienta musí činit minimálně sto korun, ale její horní hranice omezena není. Státní příspěvek však omezen je, a to na maximálně 150 korun měsíčně během prvních dvou let připojištění při úložkách klienta ve výši 500 a více korun měsíčně. Při stokorunové úložce dělá státní příspěvek 50 korun. Ve třetím roce a dalších letech se státní příspěvek ke stokorunové úložce snižuje na 40 korun a k úložce 500 a více Kč na 120 korun. Již zde je vidět, že maximální výnosové procento z hlediska státního příspěvku dosáhneme spíše při menších pravidelných vkladech než při větších. Ve třetím roce představuje čtyřicetikorunový příspěvek ke stokorunové úložce 40 procent, ale 120korunový příspěvek k úložce 500 Kč jen 24 procent. Při malých úložkách tak můžeme dosáhnout z hlediska státního příspěvku velké zhodnocení, ale pozdější renta bude ve srovnání s případnými většími úložkami absolutně malá. Jelikož penzijní připojištění je ale koncipováno především jako dlouhodobý nástroj - na deset či třicet let - dosáhneme i při malých úložkách po dlouhé době poměrně slušné sumy.
Obyčejný byznys
K úložkám se státním příspěvkem se ovšem přičítá ještě výnos z hospodaření fondu, který je v některých případech opravdu velmi zajímavý. Penzijní fond totiž svěřené prostředky investuje na trhu do portfolia, jehož možné spektrum je dáno zákonem. Konkrétně jde především o státní, bankovní a podnikové dluhopisy, akcie a nemovitosti. Penzijní fond tak nikomu nemůže poskytnout například takzvaný rizikový kapitál na nezajištěný rozjezd třeba i velmi slibného podnikatelského záměru. Zákon o penzijním připojištění výslovně říká, že fondy musí hospodařit s cílem zabezpečit spolehlivý výnos. Na činnost penzijních fondů dohlíží ministerstvo financí. I tak ovšem penzijní fondy občas zanikají nebo se slučují. V takových případech se postupuje podle Obchodního zákoníku. Výnosy, které dosahují jednotlivé penzijní fondy, se liší, mimo jiné podle schopností jejich vedoucích pracovníků, vývoje trhů s jednotlivými instrumenty, ale někdy také podle počtu účastníků, protože s hodně penězi se obvykle dá vydělat více než s malými částkami.
Jako příklad můžeme uvést například Penzijní fond Škoda, který vznikl v roce 1995 jako součást sociálního programu pro zaměstnance Škody Plzeň, ale postupně se změnil na občanský fond, do něhož mají přístup i další lidé. Jeho investiční portfolio tvoří z 30 procent bankovní dluhopisy, z 28 procent podnikové dluhopisy, z 24 procent vklady v bankách, ze čtrnácti procent akcie a čtyři procenta tvoří podílové listy. Fond nyní dosahuje asi desetiprocentního zhodnocení svých prostředků. Podle údajů jeho managementu nyní vše vychází tak, že při spoření 500 korun měsíčně by klient dostal po 30 letech jednorázově buď 2,2 milionu, anebo by bral ke svému starobnímu důchodu měsíční rentu 17 600 korun.
To zní hezky. Jiné penzijní fondy uvádějí jiné výnosy a mnohé z nich nabízejí i různé zajímavé speciality a prémie. Na to je třeba se zeptat pěkně přímo u nich. Nikdo by ale neměl zapomínat, že ke slušné rentě pro stáří se lze při ochotě a schopnosti odkládat pravidelně nějaké peníze stranou dostat i mnoha jinými způsoby.
