VARIANTA první: Nejjednodušší je ponechat systém současného průběžného financování zcela beze změn, jen s případnými úpravami například hranice odchodu do důchodu, placení náhradních dob státem, předčasných odchodů do důchodu a podobně. Docházelo by buď ke zvyšování pojistného, nebo k poklesu relace důchodu k předchozí mzdě. Pokud by se ani nezvyšovalo pojistné, ani nesnižovala relace důchodu ke mzdě, narůstal by deficit pojištění. Se zvyšováním pojistného naprosto nesouhlasí pravicové strany.
VARIANTA druhá: Reforma, která by si nevyžádala zvláštních úprav systému, by mohla spočívat v zachování současného průběžného financování, doplněného komerčním připojištěním u stávajících či nových penzijních fondů, zvýhodněných daňovými úlevami. První pilíř by však musel doznat změn naznačených ve variantě první a stejně by směřoval k relativnímu poklesu výše penzí z něj vyplácených. Tato verze se zdá být politicky nejprůchodnější, pro ČSSD ale může přinést nepřijatelný pokles váhy průběžného systému.
VARIANTA třetí: Zásadní změnou by byla reforma, po jejímž provedení by první pilíř garantoval jen určitou pevnou částku, stejnou pro každého. Tu by zajišťoval s nižším pojistným, než je dnes. Nad jeho rámec by se pak lidé mohli penzijně připojistit u daňově, případně jinak zvýhodněných fondů. Tuto variantu podporují momentálně jen jednotlivci.
VARIANTA čtvrtá: Cílem sociální demokracie se zdá být jakási obdoba německého modelu. Většinu penze závislou na předchozí mzdě a věku odchodu do důchodu by garantoval průběžný systém. Dobrovolný systém připojištění by měl dvě součásti - dobrovolné zaměstnanecké a dobrovolné komerční fondy. Při odpovídajícím zvýhodnění fondů by mohla dnešní opozice tuto variantu přijmout. Minimálně její část však bude požadovat pokles výplat z průběžného systému.
VARIANTA pátá: Chilský model, doporučovaný Světovou bankou a nedávno zavedený v Polsku. Je založen na třech pilířích. Prvním je průběžné financování, druhým povinné penzijní pojištění a třetím dobrovolné penzijní připojištění. Tento systém však momentálně nemá v České republice žádnou politickou podporu. Pro ČSSD je nepřijatelný principiálně, pravice by sice pro povinné připojištění byla, ovšem považuje jej za nepřijatelné pro obyvatelstvo. To by totiž muselo povinně odvádět do sociálního systému více než dosud.
VARIANTA šestá: Obdoba modelu Velké Británie. Příspěvek na penzijní pojištění je rozdělen na dvě části. Jednu musí každý povinně odvádět do průběžného systému, který garantuje pro všechny stejnou minimální penzi odvozenou od životního minima. Druhou musí povinně odvádět dle vlastního výběru buď státu, nebo do některého soukromého penzijního fondu. Nadto existují komerční penzijní fondy. Tento model u nás začínají prosazovat ti, kteří donedávna lobbovali za třípilířový systém, jenž se jim nyní jeví jako politicky neprůchodný. Politici o něm zatím příliš nediskutovali.
A nakonec všehochuť: Kombinací všeho možného je třípilířový systém, při němž ovšem oba povinné pilíře dohromady garantují menší část penze. Pravděpodobně se o ní diskutuje uvnitř čtyřkoalice. Dosud nahlas nevyřčenou, ale reálnou možností je dvoupilířový systém založený na průběžném financování a dobrovolném připojištění, které by se časem transformovalo na povinné.
