Nejvýznamnější evropské energetické firmy a provozovatelé kritické infrastruktury jako Enel, E. ON, RWE, GDF Suez, ale i český ČEZ chtějí vyvolat diskusi mezi výrobci, investory a politickými představiteli jednotlivých států a Evropské unie o současném neúnosném stavu evropské energetické politiky
Evropská energetika, která je páteří evropské ekonomiky a je zásadní pro další ekonomický růst, podle nich ztratila konkurenceschopnost a jasný směr, kterým by se měla vydat. „V průběhu hry nelze měnit pravidla, na něž přistoupili všichni velcí investoři do energetiky, jen kvůli krátkodobým politickým důvodům, což se bohužel dnes v rámci Evropské unie děje,“ uvádějí ve společném prohlášení. „Cíle v oblasti ochrany klimatu jsou jistě dobré, jenže systém obchodování s povolenkami dnes vůbec nefunguje. Nicméně když už byl zaveden a donutil energetické společnosti skrze něj investovat desítky miliard korun do ekologizace svého výrobního portfolia, neměli bychom ho nechat jen tak umřít. Zásadní reforma je nutná, záměr Evropské unie jistě nebyl ten, aby byly nejvíce provozovány ty nejšpinavější zdroje - staré uhelné elektrárny,“ uvádí generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Na kritickou situaci tradičních evropských energetik upozornil nedávno i respektovaný ekonomický magazín The Economist. Popsal změny, k nimž došlo za posledních pět let v předtím dlouhodobě stabilním sektoru výroby elektřiny. Na svém vrcholu v roce 2008 dosahovala hodnota 20 největších energetik přibližně jednoho bilionu eur, nyní je to méně než polovina. Ve stejném roce měly také všechny energetiky rating A nebo lepší, dosud si ho udrželo jen pět, včetně společnosti ČEZ. Zadluženost roste, opravné položky k dlouhodobému majetku dosahují desítek miliard korun. Zisk druhé největší evropské energetické společnosti RWE klesl za poslední tři roky o třetinu. Od září 2008 je energetika nejhůře hodnoceným sektorem podle globálního indexu cen akcií od investiční společnosti Morgan Stanley.
Příčiny Mezi základními příčinami současné krize energetiky je bezprecedentní podpora rozvoje obnovitelných zdrojů a dalších netržních mechanismů, nefunkční systém emisních povolenek, ekonomická stagnace a vývoj dluhové krize v Evropě. Svým dílem přispěly i dvě události mimo Evropu. Konkrétně havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě, která vyústila v jaderný odklon například v Německu, Itálii nebo Švýcarsku. Druhou je pak břidlicová bonanza v Americe, která umožnila masivní export černého uhlí do Evropy, jenž měl za následek pokles jeho cen. To se odrazilo i v ceně elektřiny.
Výsledkem je strukturální změna celého sektoru, kdy původní zdroje základního zatížení tvořené jadernými a uhelnými elektrárnami, ve špičkách doplňované flexibilními paroplynovými zdroji, jsou postupně nahrazovány díky přednostnímu přístupu k síti obnovitelnými zdroji. Z pohledu řazení zdrojů dle nákladů na výrobu jde o logický vývoj, neboť obnovitelné zdroje mají nejnižší, v podstatě nulové mezní náklady. Problémem je však jejich nestabilita, poněvadž jsou závislé na počasí, v kombinaci s fluktuující poptávkou, kdy odstavení flexibilních špičkových paroplynových zdrojů nemusí stačit k potřebnému snížení dodávky a je nutné odstavovat i méně flexibilní uhelné zdroje. To velmi znejišťuje celou přenosovou soustavu a umocňuje riziko blackoutu.
Dotace obnovitelných zdrojů také neúměrně prodražují účty, které platí spotřebitelé za elektrickou energii.
Velkou část koncové ceny energií tvoří různé druhy poplatků a příspěvků na různé druhy politik, které uplatňují národní země. Takže na evropském trhu elektřina sice stále zlevňuje, zákazníci to ale nijak významně nepociťují. Příspěvek na obnovitelné zdroje tvoří někde až polovinu z celkového účtu.
Podle energetiků nastal čas, aby se solární a větrná energie, která už dospěla, přestala dotovat a nechala se na trhu působit volně v konkurenčním prostředí. Podpora by měla jít na méně rozvinuté technologie - například na přílivové elektrárny. Investovat by státy také měly více do inovací ve skladování vyrobené energie.
Krize střídá krizi Prohlubující se energetická krize v EU střídá v čele evropských problémů doznívající krizi dluhovou. O neúnosnosti současné situace v září hovořil i eurokomisař pro podnikání a průmysl Antonio Tajani. Podle něj je EU před „průmyslovým masakrem“ kvůli přemrštěným nákladům na obnovitelné zdroje.
Květnový energetický summit EU pak poprvé naznačil, že energetická politika by namísto dosavadního zaměření na omezování emisí skleníkových plynů měla vrátit do čela priorit dostupnost energie. Ve stejnou chvíli začaly energetické firmy hledat společnou pozici směrem k Unii.
Evropská politika koneckonců ani nebrání klimatické změně. Objem emisí oxidu uhličitého v letech 2011 a 2012 meziročně stoupl o 2,4 procenta. Podoba trhu s emisemi by se proto měla změnit. Měl by lépe odrážet poptávku a nabídku.
S návrhem možného řešení přichází společnost ČEZ, současný systém tzv. cap-and-trade by upravila tak, aby byl více flexibilní, a aby tudíž okamžitě reagoval na tržní výkyvy a účinně je vyrovnával. „Trh by byl zásobován povolenkami na základě aktuální ekonomické situace a předem nastavené intenzity emisí, která by se postupně snižovala.
To by v podstatě přirozeně vedlo ke stále většímu využívání nízkoemisních a vysoce účinných zdrojů,“ vysvětluje generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Zavedení tohoto systému by bylo velmi jednoduché a bez zbytečných byrokratických zásahů, protože nemění podstatu současného obchodování s povolenkami. Kromě toho je plně v souladu s politikou EU v oblasti obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti.
Deset firem, které v Bruselu společně vystoupily, představuje polovinu evropské elektrické výroby, 30 procent jejích obnovitelných zdrojů, zaměstnává okolo 630 tisíc lidí a má na 213 milionů zákazníků, tedy asi třetinu populace celé EU.
Konkrétnější plány na změny chce iniciativa předložit před jarní Evropskou radou, která se bude oblastí energetiky zabývat.
Hlavní body, které prosazují evropské energetické firmy
* Energetika by měla být založená na volné soutěži spíše než na podpoře výstavby určitého typu zdroje. * Jako hlavní motor energetiky vidí ambiciózní plán snižování emisí CO2 a skleníkových plynů do roku 2030, respektive 2050. * Jsou pro podporu vývoje a budoucího uplatnění nových technologií obnovitelných zdrojů spíše než dotování jejich produkce. * Doporučují obnovit evropskou koordinační skupinu pro elektřinu jako strategickou platformu pro výměnu názorů na energetickou politiku se speciálním důrazem na národní opatření týkající se energetického mixu, jenž by mohl mít vliv i na další členské státy. * Je nutné přijmout třetí liberalizační balíček ve všech členských státech EU, aby došlo ke sjednocení pravidel. * Prioritou je rovněž zajištění spolehlivých a nepřerušovaných dodávek elektřiny a plynu. Iniciativa počítá s brzkým zavedením evropského programu určeného k financování důležité evropské energetické infrastruktury.
