Málo se ví, že do zemí Blízkého a Středního východu vyvážíme víc. Loni se jednalo o 65 miliard korun. Do severní Afriky v loňském roce české podniky dodaly o 35 procent více než o rok dříve. Závěr z analýzy vývoje českého exportu tedy zní jednoznačně – na trzích zemí skupiny BRIC se nám dlouhodobě nedaří, sen o dobývání čínského, indického či ruského trhu si mohou naši politici nechat zdát leda v noci. České firmy jsou v posledních letech úspěšné o mnoho více v arabských státech, v Izraeli či v zemích bývalé Jugoslávie.
To poslední však nemusí vydržet dlouho, protože západní Balkán začíná znovu (pokolikáté už?) připomínat sud prachu se zapáleným doutnákem. V Bosně a Hercegovině se opět dostávají do sporu místní Srbové s muslimskými Bosňáky. Nic naplat, že hovoří téměř stejným jazykem, když si navzájem nerozumějí.
Otázkou je, jak dlouho může tato podivná země se třemi vládami ještě vydržet.
O tom, kdo vládne a povládne v ANO, není pochyb, a pokud o tom snad Jaroslav Faltýnek měl nějaké pochybnosti, obrátil se znovu na pravou víru. V rozhovoru s ním se dozvíte, kdy se naposledy rozbrečel, ale veškerá otevřenost skončí, jakmile se debata stočí ke komplikovanému vztahu s Andrejem Babišem. Opravdu je rozdíl jen v tom, že Faltýnek preferuje stranické kádry, zatímco jeho šéf raději hledá odborníky zvenčí?
Na závěr jedno varování. V aktuálním čísle týdeníku Euro se věnujeme i zdraví a majetku nebezpečným politickým ideologiím. Dozvíte se, jak před devadesáti lety došlo k „nepřátelskému převzetí“ komunistické strany partou mladých karlínských radikálů okolo Klementa Gottwalda. Škoda, že lidé tehdy málo dávali pozor a špatně poslouchali. Ponaučení z Gottwalda zní, že od vyhrožování násilím v parlamentu vede přímá cesta k politickým procesům a koncentračním táborům. Historie je potvora a má sklony se opakovat.
O autorovi| David Tramba, tramba@mf.cz
