Nový globální systém by zmírnil nerovnováhy a mohl by spustit zelenou revoluci, tvrdí bývalý řecký ministr financí a profesor ekonomie Janis Varufakis.
Finanční krize z roku 2008 podnítila volání po globální finanční soustavě, která by omezovala obchodní nerovnováhy, zmírňovala toky spekulativního kapitálu a bránila systémové nákaze. Stejný byl samozřejmě i cíl brettonwoodského systému. Podobný systém by ale dnes byl neudržitelný i nežádoucí. Jak by tedy mohla vypadat jeho alternativa
Konference v Bretton Woods v roce 1944 se nesla ve znamení střetu dvou mužů a jejich vizí: Harryho Dextera Whitea coby zástupce amerického prezidenta Franklina Roosevelta a Johna Maynarda Keynese, který zastupoval slábnoucí britské impérium. Nebylo divu, že nakonec zvítězil Whiteův plán založený na poválečném obchodním přebytku Spojených států, který měl dolarizovat Evropu a Japonsko výměnou za jejich souhlas s tím, že USA získají plnou volnost v měnové politice. A nový poválečný systém poskytl základ pro hvězdnou hodinu kapitalismu – až do doby, kdy Amerika přišla o svůj přebytek a Whiteovo schéma se zhroutilo.
Léčba Keynesem
Otázka, která během velké části uplynulého desetiletí pravidelně padala, je vcelku prostá: Byl by odmítnutý Keynesův plán pro náš multipolární svět po roce 2008 vhodnější?
Případný nový systém by odrážel názor britského ekonoma, že globální stabilitu podkopává vrozený sklon kapitalismu vrážet klín mezi přebytkové a schodkové ekonomiky. Během růstu se přebytky a schodky zvyšují a během poklesu dopadá zátěž nutných úprav v nepřiměřeně velké míře na dlužníky.
Keynesovým řešením byla mezinárodní zúčtovací unie (ICU), do které by se přihlásily všechny velké ekonomiky. Členové unie by si ponechali vlastní měnu i centrální banku a dohodli by se, že budou všechny platby denominovat ve společné účetní jednotce, které dal Keynes název bancor, a veškeré mezinárodní platby účtovat přes ICU.
| Přečtěte si komentář Miroslava Zámečníka o řecké situaci Řecký dluhový průlom? Jenom aritmetika  |
Na počátku by rezervní účet každého členského státu u ICU obdržel tolik bancorů, kolik by odpovídalo relativnímu podílu tohoto státu na světovém obchodu. Další bancory by stát získal podle objemu svého čistého vývozu. Po zavedení by ICU symetricky zdaňovala trvalé přebytky i schodky, aby anulovala negativní mechanismus zpětné vazby mezi nerovnovážnými kapitálovými toky, volatilitou, nedostatečnou globální agregátní poptávkou a zbytnou nezaměstnaností, která je nerovnoměrně rozprostřena po světě.
I s Keynesovým návrhem byly spojeny problémy. Předpokládal fixní měny, což by vyžadovalo omezené nástroje přečerpávání pro země s chronickým deficitem a vyvolávalo ustavičné dohady ministrů financí o přenastavení devizových kurzů a úrokových sazeb. A rigidní finanční kontroly propůjčující byrokratům neúměrnou a svévolnou moc nad kapitálovými transfery jsou fatální chybou.
Neexistuje ale jediný důvod, proč by ICU nemohla být koncipována s proměnnými devizovými kurzy a jednoduchými automatickými pravidly omezujícími libovůli politiků a úředníků.
Řešením je kosmos
Nová ICU neboli NICU by fungovala tak, jak Keynes předpokládal. Namísto abstraktního bancoru by ale pracovala se společnou digitální měnou – nazývejme ji třeba kosmos –, kterou by emitoval a reguloval Mezinárodní měnový fond. Fond by spravoval kosmos na základě transparentní digitální distribuované účetní knihy a algoritmu, jenž by předem dohodnutým způsobem upravoval celkovou nabídku podle objemu světového obchodu a používal automatickou proticyklickou složku, která by v období všeobecného zpomalení podporovala globální nabídku.
Aby se plně využila potenciální schopnost systému omezovat nerovnováhy, zavedly by se dva stabilizační transfery. Zaprvé by se z kosmového účtu všech centrálních bank vybírala roční daň za obchodní nerovnováhu, jejíž výše by byla úměrná deficitu či přebytku běžného účtu dané země a odváděla by se do společného fondu NICU. A zadruhé by soukromé finanční instituce platily do téhož fondu NICU poplatek vyměřený podle výše masových odlivů kapitálu ze země.
| Evropa schválila další pomoc Řecku Dalších deset miliard eur. Evropa znovu pomůže Řecku  |
Svět by tak náhle i bez potřeby předem vyčleněného kapitálu získal globální suverénní fond. To by umožnilo, aby se přechod na nízkouhlíkovou energetickou soustavu financoval v celosvětovém měřítku způsobem, jenž stabilizuje globální ekonomiku prostřednictvím investic do výzkumu a vývoje věnovaného zelené energii a trvale udržitelným technologiím.
Keynes předběhl svou dobu: jeho návrh nutně vyžadoval digitální technologie a trhy se zahraničními měnami, které ve 40. letech neexistovaly.
Dnes je ale máme. Chybí už jen odpovídající politický proces: jakýsi novodobý Roosevelt, jenž by svolal všechny protagonisty a urychlil změny.
