Bývalý ministr financí Řecka Janis Varufakis vydává v angličtině knihu o historii kapitalismu. Má formu rozhovoru s jeho nedospělou dcerou. Například inflaci vysvětluje na hodnotě cigaret v nacistickém zajateckém táboře.
Není mnoho autorů, kteří napíší v předmluvě, že jim kniha zabrala jen několik dnů času. Jedním z nich je Janis Varufakis, který v roce 2015 zastával půl roku funkci ministra financí ve vládě Alexise Tsiprase a snažil se přesvědčit politiky EU, že Řecko musí restrukturalizovat svůj státní dluh, jinak se země sama nepostaví ekonomicky na nohy.
Marxisticky laděný akademik z vlády odešel poté, co Řekové v referendu odmítli podmínky mezinárodních věřitelů, které nakonec Tsiprasova vláda akceptovala.
Varufakisovi nyní v angličtině vychází knížka Talking to My Doughter About the Economy. A brief history of Capitalism. Jak autor přiznal, hotovou ji měl za devět dnů.
Jeho stručné dějiny kapitalismu se odehrávají formou rozhovoru s jedenáctiletou dcerou Xenií. Nyní byla aktualizována pro anglické čtenáře, což levicovému ekonomovi zabralo další týden.
V knize využívá mnoho osobních historek nebo známých mýtů, například o Oidipovi nebo Faustovi. Když vysvětluje inflaci, deflaci a úrokové sazby, pomůže si přirovnáním s nacistickým zajateckým táborem. Na příkladu cigaret vysvětluje jejich rozdílnou hodnotu v čase a místě.
Pro zajatce měly vysokou cenu a stalo se z nich oběživo. V balíčcích Červeného kříže jich bylo stále více, takže jejich hodnota v lágru klesala a dalo se za ně vyměnit méně jiného zboží. Naopak po bombardování se ceny snížily tím, že cigaret byl nedostatek. V táboře byli také „bankéři“, kteří dávali ostatním cigarety na úrok. To znamená, že vězni jich později museli vrátit víc.
Varufakis navrhuje odchod Řecka z eurozóny:
Varufakis radí Tsiprasovi: odepsat dluhy a odejít z eurozóny
Varufakis se analogií s Červeným křížem a cigaretami dostal i k úloze centrálních bank, které podle něj nemohou jednat zcela nezávisle, ale jsou v zajetí politických rozhodnutí. Přitom nejsou kontrolovány demokraticky zvolenými parlamenty.
Pro autora je ekonomika vždy zároveň politikou, protože kdo má peníze, má zároveň i moc, je přesvědčen. Hovoří z něj i osobní zkušenost ministra financí malé předlužené země eurozóny. Veškerou vinu za dluhy pak hází na banky a bankéře. Propojení politiky a ekonomiky dokazuje i tím, že mnoho ekonomů, kteří pracovali u banky Goldman Sachs, nakonec začalo pracovat pro americkou vládu.
Jak napsal britský deník Guardian, Varufakis předkládá čtenářům jednoduchým jazykem ekonomická témata způsobem, na který zřejmě čeká mladá generace.
Jeho popularitu mezi mladšími lidmi nakonec ukazuje i to, že Česká pirátská strana se kladně staví k jeho manifestu Diem 25, který Varufakis představil v únoru 2016. Jedním z požadavků na demokratizaci EU jsou přímé přenosy z jednání Evropské rady a rychlé zveřejňování zápisů ze zasedání Evropské centrální banky.
Dále čtěte: