České firmy by se měly více angažovat v odborném školství, říká expert německé obchodní komory
Síť německých obchodních komor funguje po světě podobně jako velvyslanectví a má pobočky v osmdesáti zemích světa. Její filiálky sázejí na bilaterální vztahy a nabízejí své služby nejen Němcům. „Z naší činnosti by měly mít prospěch nejen německé firmy, ale také Češi,“ zdůrazňuje Bernard Bauer, výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory.
EURO: Obchodních komor jsou v Česku desítky a často si vzájemně konkurují. V čem je silná Česko-německá obchodní a průmyslová komora (ČNOPK)? ČNOPK je největší bilaterální obchodní komorou v Česku, a to již od roku 1993. Dbáme na to, abychom hospodářské zájmy zastupovaly oboustranně. Německo a Česko si totiž nejsou blízké jen geograficky, ale i kulturou a průmyslem, což se odráží v tradičních oborech, jako je strojírenství, výroba automobilů nebo elektroprůmysl. V poslední době se objevily ještě jiné slibné branže – energetická efektivita a mobilita. Všude tady vidím šanci na spolupráci. Proto stavíme na silné organizační síti, nabízíme také celou škálu služeb, vzdělávání a seminářů, a to zejména pro malé a střední podniky z obou zemí. Současně se ČNOPK může opřít o hustou mezinárodní síť, protože Německo má takových zahraničních obchodních zastoupení po světě celkem 120.
EURO: Nakolik je Česko atraktivní pro německé firmy. S jakými problémy se tu potýkají? Německo je nejdůležitějším investorem a obchodním partnerem Česka, připomněl bych, že jen obchodní výměna s Bavorskem je třikrát větší než s USA. Česko proto nadále zůstává pro německé podnikatele vysoce atraktivním místem, což ostatně potvrdil i konjunkturální průzkum obchodních komor ve střední a východní Evropě. Obecně jinak odhalil to, co od firem často slýcháme. Na prvním místě bych zmínil neexistenci eura. Když se podíváte na kurz koruny, na to, jak vůči euru posiluje, pak je jasné, že firmy orientované na export mají opravdu potíže držet krok s konkurencí. A bude to stále složitější.
EURO: Pomohlo by, kdyby Česko mělo nějaký pevný termín, do kdy společnou měnu zavést? Zavedení eura by se bývalo mohlo povést již v roce 2008, kdy k tomu byly příznivé hospodářské podmínky. Česko ale tuto šanci propáslo. Za chybu nicméně považujeme něco jiného. Vláda si totiž nedělá žádné starosti se stanovením nějakého jasného data. Myslím, že by to ovlivnilo i rozhodování investorů, kdyby věděli, že za tři, čtyři roky už budou kalkulovat v eurech. Takový jasný cíl ale chybí.
EURO: V čem je možné českou ekonomiku naopak pochválit? Naši klienti v průzkumu nejčastěji jako lákadla jmenovali dobře kvalifikovanou, motivovanou a produktivní pracovní sílu. To je největší kapitál českého hospodářství, a proto by se měl nadále budovat za pomoci odpovídající vzdělávací politiky, za niž se zasazujeme.
EURO: V čem vidí nedostatky českého školství německé podniky, které tu působí? Patří sem zejména vzdělání v technických oborech. Učňovské školství samozřejmě existuje, ale z našeho pohledu není dostatečně orientováno na praxi. Dvou- nebo tříměsíční praktika situaci nezachrání. Mělo by platit, že to, co se ve škole naučím, mohu hned příští týden v praxi ověřit v reálné výrobě.
EURO: Česko-německá komora tady od roku 1995 zkoušela německý model užší spolupráce s podniky zavádět. České firmy ale až na malé výjimky neměly zájem. Čím to je? Náš projekt se zaměřoval hlavně na obchodní sféru. Za tu dobu jsme proškolili ve spolupráci s firmami na 400 mladých Čechů a Češek, a to v oborech bankovnictví, zahraniční obchod, maloobchod nebo průmysl. Model tzv. duálního vzdělávání tady ale nebyl známý a podnikům na rozdíl od Německa nepřinášel žádné daňové výhody. Projekt jsme nicméně nakonec museli zastavit pro nedostatek zájmu ze strany žáků. Byl to paradox – v Německu je totiž situace přesně opačná.
EURO: Většina Čechů zkrátka touží po vysokoškolském diplomu. Já neříkám, že je to špatně. Svou roli určitě hraje i to, že jak v Česku, tak v sousedním Rakousku a Maďarsku se hodně dbá na tituly. Na druhou stranu již teď nemáte dostatek kvalifikovaných odborníků, a přitom některé obory ani nejsou nabízeny. Vezměte si třeba takového mechatronika. Pokud tady bude nadále nedostatek kvalifikace a malý zájem o vzdělávání mimo vysoké školy, tak mám opravdu obavy z toho, jak na tom Česko za deset let bude s konkurenceschopností.
Bernard Bauer (47)
- Narodil se v Bruselu, studium absolvoval ve firmě Osram ve Španělsku.
- V letech 1989 až 1991 působil jako referent zahraničního obchodu ve sklárně Spiegelau a mnichovské firmě Agrob.
- Zájmy německého průmyslu hájil v letech 1991 až 2006 postupně v Rijádu, Petrohradu, Praze, Quitu a Santiagu de Chile.
- Koncem roku 2006 zakotvil opět v Praze, kromě vedení ČNOPK v Česku oficiálně zastupuje také Bavorsko.
- Je ženatý, má tři děti.
