Korunovace politické kariéry přišla po 39 letech
Ihned poté, co předseda Evropské komise Romano Prodi oznámil, že na post komisaře EU pro rozšíření jmenoval náměstka ministra zahraničních věcí SRN Güntera Verheugena, strhla se na tamní politické scéně bouře. Německo je tak totiž jedinou zemí patnáctky, která nerespektovala původní Prodiho požadavky, aby jmenování komisařů šlo napříč politickými stranami.
Kancléř Gerhard Schröder však nominoval Verheugena z vlastní SPD a post komisařky pro rozpočet a finanční kontrolu připadl Michaele Scheyerové ze strany Zelených. Pro Verheugena mluvilo i to, že je považován za jednoho z nejvzdě lanějších sociálních demokratů na poli zahraniční politiky. Syn bankovního úředníka z Bad Kreuzenachu se může pochlubit studiemi historie, politologie a sociologie na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a Bonnu.
Sám Verheugen označil nominaci za korunovaci své celoživotní politické kariéry, kterou zahájil v roce 1960 vstupem do Svobodné demokratické strany (FDP). Přes post poradce tehdejšího sekretáře strany a pozdějšího ministra zahraničních věcí Hanse-Dietricha Genschera a šéfa úseku analýz a plánování na jeho ministerstvu se Verheugen dostal v letech 1978 až 1982 až do křesla generálního tajemníka FDP. Poté, co FDP vypověděla v roce 1982 sociálním demokratům spolupráci, a rozbila tak Schmidtovu rudoliberální vládu, odešel na protest do SPD. Již v roce následujícím byl zvolen poslancem Bundestagu a pak i mluvčím strany. V letech 1993-1995 za stával dokonce funkci jejího generálního tajemníka. Je tak jediným žijícím Němcem, který byl generálním sekretářem dvou odlišných politických stran.
Od roku 1997 je vrchním koordinátorem SPD pro otázky zahraniční politiky. Po vítězství v loňských parlamentních volbách se s ním nejprve počítalo na post ministra zahraničí či obrany. Jmenován však nebyl. Z kuloárů SPD prosákly informace o tom, že ho kancléř Schröder držel v roli náměstka ministra zahraničních věcí, aby tak měl kontrolu nad bývalým zeleným radikálem Joschkou Fischerem, kterému funkce připadla v rámci koaliční dohody.
V roli komisaře se Verheugen hodlá podle svých slov podílet především na reformě Evropské unie a vypořádat se s největším úkolem, který kdy před EU stál, s přijetím nových členských zemí ze střední a východní Evropy. Pro ty je jeho jmenování dobrou zprávou. Německý politik dal již nesčetněkrát najevo, že to s dobrými vztahy k východním sousedům myslí vážně. Vyprávět by mohl například premiér Miloš Zeman, který může Verheugenovi, jenž je od listopadu v čele koordinační rady Česko-německého diskusního fóra, ještě dnes poděkovat za pomoc při hašení poslední významnější roztržky mezi oběma státy, a to ve velmi citlivé otázce sudetských Němců. Když loni v létě Zeman nepřímo přirovnal sudetoněmecký landsmanšaft k českým komunistům a republikánům, vysloužil si ostrou kritiku nejen ze strany sudetských Němců a spřátelené bavor ské CSU, ale i od jinak zdrženlivých německých politiků, včetně ministra zahraničí Klause Kinkela. „Stanovisko vyjádřené premiérem Zemanem není nijak nové, německé sociální demokracii je známo a rozhodně není důvodem k vedení rozhořčených veřejných polemik. Je to stanovisko pochopitelné a SPD je částečně také sdílí, což dala najevo svou kritikou příliš silného zastoupení sudetoněmeckých organizací, odmítajících česko-německou deklaraci, ve správních orgánech Fondu budoucnosti i diskusního fóra, zachraňoval Verheugen situaci svým tehdejším prohlášením.
Svůj postoj k vyřešení vztahů mezi Německem a ČR Verheugen stvrdil i prosincovým prohlášením, kdy na závěr Česko-německého diskusního fóra prohlásil, že nová německá vláda sociálních demokratů a Zelených nebude vůči ČR uplatňovat maj etkové nároky sudetských Němců vysídlených po druhé světové válce z českých zemí.
Nikdo nemůže pětapadesátiletého Verheugena podezírat, že je v otázce rozšíření Evropskou unie politickým naivkou. Loni v létě, ještě jako zahraničněpolitický expert SPD v Bruselu, prohlásil, že je nutno stanovit rozumné přechodné období p ro volný příliv zahraničních dělníků do nynějších zemí unie. Pracovní trhy podle něj není možné uvolnit naráz. Byl to také on, kdo razantně vyvracel čistě politická prohlášení Kohlova kabinetu na téma rozšíření unie o Polsko v roce 2000. V ;prosincovém rozhovoru pro týdeník Welt Verheugen uvedl, že Německo rozhodně nehodlá ve věci rozšíření prosazovat zdržovací taktiku. „Je však třeba jednoznačně říci, že v současném stavu není Evropská unie schopna absorbovat žádné nové členy. Proto je nezbytné, aby byl přijat reformní program Agenda 2000 a aby byly prosazeny institucionální reformy unie. Přijímání nových členů bude možné až poté, co budou hotové oba reformní balíky. V rozhovoru také potvrdil odhodlání německé vlády prosa dit „spravedlivější rozdělení nákladů , tedy postupné snížení německých příspěvků do společné pokladny EU. Zde během debat s francouzskou stranou, která je německým plánům největším oponentem, prokázal, že i on má ostré zuby. Ty neváhal vycenit ani v případě prosazování němčiny jako jednací řeči EU vedle angličtiny a francouzštiny.
Když právě neřeší problematiku evropské integrace či vztahy Německa s jeho východními sousedy, věnuje se hracím hodinám, jejichž je vášnivým sběratelem.
