Budoucí záchrana pilného hmyzu zřejmě vede přes komerční včelařství
Celá třetina lidské potravy je závislá na opylení včelami, vyzkoumali kanadští vědci. Albertu Einsteinovi se přisuzuje tvrzení, že pokud by vyhynuly včely, lidstvo by je přežilo jen o pouhé čtyři roky. Faktem je, že včelstev na celém světě dramaticky ubývá. Decimuje je zhoršující se životní prostředí a stále zákeřnější civilizační choroby. Řídnou také počty hobby včelařů, které jen částečně nahrazují komerční chovatelé. Farmářské chovy, které by ve velkém zásobovaly přírodu nepostradatelnými včeličkami, ale asi nikdy nevzniknou, byť člověk plně ovládne genetiku a klonování kdečeho.
„Včela není ani domácí, ani divoká. Je stále stejná jako před miliony let. Od lidí si nenechá nic diktovat. Má svůj biorytmus a úplně jinak se chová v Čechách nebo třeba na jihu Evropy. Je sžitá s přírodou, proto se nedá jednoduše převážet,“ pootevírá duši nejpilnějšího hmyzu včelař z povolání Miloslav Peroutka. Včela prostě není dobytek, který může přeletět půlku světa a snadno si zvykne v novém chlévě. Pokusy o transport včel by navíc byly riskantní vhledem k tomu, že spolu s nimi by se na starý kontinent mohly zavléct i některé nákazy. Už tak je masové vymírání včel alarmující, zvlášť když si čísly poměříme jejich užitek: z devadesáti procent je v opylování rostlin a jen z deseti procent v produkci medu. Zatímco tekutá sladkost se dá dovézt, v opylování včely nic nezastoupí.
Úly a parlament
Drastickým poklesem včelí populace se jako vážnou krizí nedávno zabýval Evropský parlament. Kromě toho, že vyzval členské státy, aby postiženému odvětví poskytly okamžitou finanční injekci, požádal také Evropskou komisi, aby dalšími dotacemi přispěchala na pomoc chovatelům, kteří jsou kvůli redukci včelstev v tíživé situaci. Poslanci si současně řekli o vypracování studií, které by měly prokázat či vyvrátit souvislosti mezi vymíráním včel a používáním pesticidů, pěstováním geneticky modifikovaných plodin či velkoplošným zemědělstvím. Prudké snížení zdrojů pylu a nektaru kvůli rozšiřování zemědělských ploch a používání chemických přípravků, menší odolnost vůči parazitům a nemocem, jako je varroáza, označovali debatující poslanci za příčiny úbytku včel v Evropě. Zvlášť na srdci leží osud včelstev britskému konzervativci Neilu Parishovi, který nabádá zemědělce, aby ohroženému užitečnému hmyzu jednoduše pomohli. Stačí prý, když na kraji rozlehlého lánu s jednou plodinou a také kolem stromů či keřů porostou kytičky, které poletující včelky přitahují. Třeba sedmikrásky nebo jetel bílý. Kondice včel totiž oslabuje i kvůli málo pestré stravě, nesvědčí jim obrovská pole s monokulturami, které jsou vzhledem k chemickým postřikům bez plevelů. Už dávno neplatí, že včely přinášejí hlavní snůšku z lesů. Odradil je jejich zdravotní stav a vytratili se také producenti medovice na smrcích. V minulém roce proto tuzemští včelaři ani nevytočili žádný tmavý lesní med.
Uvědomělí europoslanci po úřednících v Bruselu také chtějí, aby uvolnili dostatek peněz na výzkum týkající se parazitů a nemocí decimujících včelí populace. Celé kolonie i jednotlivci v posledních letech masivně umírají v důsledku jevu zvaného CCD (Colony Collapse Disorder), který se ze Spojených států přenesl také do Evropy. Průběh je dosti rychlý, zasažené včely létají jako v halucinacích, jsou dezorientované a netrefí zpátky do úlu. Vědci nepředpokládají, že CCD vyvolávají výhradně pesticidy. Domnívají se spíše, že ke včelímu kolapsu přispívá škodlivá chemie spolu s roztoči a viry. Vědci z Pensylvánské univerzity, kteří testovali vzorky pylu, včel a vosku na přítomnost chemikálií, přišli se šokujícími nálezy. V plástech a vosku narazili na vysokou úroveň pesticidů používaných k hubení roztočů způsobujících varroázu. V tělech všech testovaných včel odhalili minimálně jeden pesticid, v pylu kolem šesti pesticidů.
Zákeřný destruktor
Tragický konec znamená pro oslabené včely virová nákaza přenášená přemnoženým roztočem Varroa destructor. Roztočům svědčí teplé zimy, což včelaři mohou po uplynulých dvou letech bohužel potvrdit. Nemoc, která může za obrovský úbytek včelstev, se do Česka dostala z jihovýchodní Evropy, kam s pomocí člověka doputovala z Asie. Předtím působil největší ztráty prvok Nosema apis, který se množí v žaludku včel, ale ty odolnější si s ním poradí. „V posledních letech k nám z Indie pronikla agresivnější asijská forma Nosema ceranae, která má mnohem rychlejší průběh. Včelstva hynou v řádu týdnů,“ upřesňuje Peroutka. Je přesvědčen o tom, že nové choroby se do Evropy dostávají i s dováženým medem. „Proto upozorňujeme, že by se měl důsledněji kontrolovat i z tohoto hlediska. Šířit se takto může třeba zvlášť nebezpečný včelí mor,“ míní včelař. Objeví-li se mor, nařizuje veterinární zákon nekompromisní zásah – včelstva i s úly spálit. Tato středověká metoda je spolehlivá, znamená ale velkou ránu pro chovatele. Obnova včelstev je drahá záležitost, proto na ni přispívá stát.
„Co do hustoty na tom se sedmi a půl včelstva na kilometr čtvereční ještě nejsme tak zle. Nemůžeme ale čekat, až bude hůř,“ apeluje Miloslav Peroutka, který za včely a jejich chovatele lobbuje jako tajemník Českého svazu včelařů. V České republice by dobré opylení zastalo asi 700 tisíc včelstev. Ještě v roce 1990 jich tu bylo přes 800 tisíc, na podzim jich včelaři zazimovali 460 tisíc. Kdyby úbytek postupoval stejným tempem, za dvacet let nenarazíme na včelu. Takový scénář by byl až příliš katastrofický a vzhledem k tomu, že jej Američané ještě nezfilmovali, snad se ani nikdy neuskuteční. Na pováženou určitě je, že minulou zimu nepřečkalo ze zazimovaných 520 tisíc včelstev 120 tisíc, jen polovinu se podařilo obnovit. V některých oblastech přitom uhynulo až devadesát procent populace. Ubude-li někde až třetina včelstev, negativně se to projeví v opylování a na biodiverzitě, připomínají odborníci.
Stárnoucí včelaře částečně zastupují noví komerční chovatelé, které ale včely nemusejí uživit, této kategorii vyhoví každý, kdo má více než sto padesát včelstev. „Požadavky pro zařazení mezi komerční včelaře vloni splnilo osmdesát lidí. Během posledních čtyř let se jejich počet zdvojnásobil,“ vypočítává Peroutka. Předpokládá, že včelařství v Česku bude i v budoucnu stát na menších chovatelích, kteří včelám věnují svůj volný čas a často si prodejem medu přilepšují v důchodu. Například ve Španělsku nebo Řecku je nesrovnatelně více profesionálů, ostatně mají tam také mnohem příhodnější podmínky dané hlavně tím, že sezona je na teplém jihu podstatně delší. Ale uvidíme. Má-li skutečně planetu provázet globální oteplování, může se v Česku časem projevit také v rozvoji komerčního včelařství.
