Největší hrozba pro Česko se skrývá za hezky znějícím sloganem „těsnější integrace eurozóny“, kdy početná skupina evropských politiků v čele s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem volá po nějaké formě samostatného rozpočtu pro státy platící eurem.
„V tomto musíme být jako nečlen eurozóny velmi obezřetní. Pokud by se samostatný rozpočet eurozóny vyčlenil z nynějšího rozpočtu Evropské unie, mohli bychom s klidem na budoucnost fondů EU zapomenout,“ tvrdí člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Petr Zahradník, který je spoluzpravodajem čerstvého stanoviska o evropském rozpočtu. Nehraje se o málo. Jen v minulém roce z Bruselu do Česka doputovalo 80 miliard korun.
Penězovod do Rumunska
Státy platící eurem už dnes v Evropě představují drtivou většinu, po odchodu Velké Británie v březnu 2019 pak ještě posílí. Eurozóna bude tvořit 87 procent ekonomiky Evropské unie. „Kdyby tomuto poměru měl odpovídat i rozpočet eurozóny, na nečlenské země připadne nějakých 13 procent nynějšího rozpočtu EU, což je přibližně 20 miliard eur ročně,“ domýšlí důsledky Zahradník. A na tyto peníze by Česko už nedosáhlo. V neeurovém bloku by se stalo třetím nejbohatším státem, hned po Dánsku a Švédsku, a muselo by naopak financovat projekty v chudších zemích od Polska přes Rumunsko až po Chorvatsko.
Analytici kritizují: Česko čerpá dotace na poslední chvíli
Můžeme se utěšovat, že Macronovy vize samostatného rozpočtu jsou nepřijatelné i pro německou kancléřku Angelu Merkelovou, nicméně předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nedávno prohlásil, že by měla být eurozóna v budoucím rozpočtu EU zastoupena prostřednictvím „silné linky“. Ať už tato „silná linka“ znamená cokoli, samostatný balík peněz pro eurozónu si přeje například také Evropská centrální banka.
Česko nicméně přijde o peníze, i když nevznikne samostatný rozpočet eurozóny. V unijní kase bude každopádně chybět výrazný britský příspěvek. V letošním rozpočtu, který dělá 158 miliard eur, přispěli Britové čistou částkou zhruba deset miliard eur ročně. Britská premiérka Theresa Mayová sice minulý měsíc ve Florencii ustoupila, když přislíbila, že Británie dostojí svým závazkům a bude platit nějakou formou ještě zhruba dva roky poté, co odejde z EU, ale ani to nestačí. Evropská unie totiž hospodaří tak, že vytváří závazky do budoucnosti: od příspěvků na zemědělskou politiku přes vědecké projekty až po infrastrukturu. A tyto závazky musí platit z příspěvků členských států, protože půjčovat si sama nemůže.
„Množství nezaplacených účtů, které se výmluvně nazývají reste a liquider (částka ke splacení), má na konci roku 2020 dosahovat 254 miliard eur,“ tvrdí Paul Wallace, bývalý komentátor týdeníku Economist a autor knihy The Euro Experiment. Kromě toho má Unie ještě dlouhodobější závazky, z nichž největší sumu představují důchody zaměstnanců: na konci roku 2016 byly vyčísleny na 67 miliard eur.
Rozdělená Evropa
Evropská unie tedy bude chtít dostat co nejvíc peněz z Velké Británie, nicméně doplňovat evropský rozpočet a platit nahromaděné závazky budou muset samotní členové. V Unii zavládne velké poptávka po penězích, která má jen dvě řešení. Evropský rozpočet na roky 2021 až 2027 se buď zmenší o britské peníze, nebo vzrostou příspěvky členských států. Německo a další věřitelské země přitom už teď nejsou moc nadšeny z toho, že by měly dávat víc peněz.
Angela Merkelová dlouhodobě opakuje, že nechce, aby se z EU stala „transferová unie“, kde by peníze proudily od bohatších států do chudších. Navíc po neslavném volebním výsledku v zářijových volbách nebude chtít dále popouzet německé voliče. Pro Česko je to jasná zpráva: Po odchodu Británie se mnohem dřív přiblížíme pozici čistého plátce do rozpočtu EU. A ještě dřív se zmenší částky, které dokážeme z Unie vydojit.
Dále čtěte:
