Stále častěji je v souvislosti s důchodovou reformou diskutována nutnost zvýšení významu připojišťovacích systémů včetně zavedení zaměstnaneckých fondů. Již dnes však mají zaměstnavatelé dostatek možností, jak do dlouhodobých spořicích produktů investovat a výrazně uspořit mzdové náklady.
Zvýhodněnými finančními produkty, které tvoří doplňkový systém důchodového zabezpečení, jsou penzijní připojištění se státním příspěvkem a soukromé životní pojištění. Ke spoření je z těchto dvou produktů bezesporu výhodnější penzijní připojištění. Soukromé životní pojištění však svojí specifičností celý systém důchodového zabezpečení stáří vhodně doplňuje. Odlišnost životního pojištění spočívá v možnosti krytí vybraných životních rizik (například formou zproštění od placení pojistného v případě invalidity, výplatou invalidního důchodu a tak dále), dále v garanci minimálního zhodnocení nebo možností rozhodovat o způsobu investování. Zaručené minimální zhodnocení nabízejí klasická životní pojištění, ovlivňování investování umožňují takzvané investiční pojištění.
Záleží na poskytovateli.
Zatímco rozdíly v produktech penzijního připojištění jsou minimální, rozdíly mezi různými produkty životního pojištění jsou často zásadní. Odlišnosti spočívají v konstrukci produktů (jakou formou je zahrnuto riziko, tedy co pojišťovna vyplácí v případě úmrtí, či zda je zahrnuto zproštění od placení pojistného v případě invalidity) a jejich nákladovosti (výše kalkulovaných správních nákladů či účtovaných poplatků). Rozdíly v naspořených částkách se tak během dlouhé doby spoření na penzi s pojišťovnou pohybují ve statisících korun, přestože se jedná o produkty s minimální či nulovou pojistnou ochranou pro případ smrti. Pokud by tato ochrana byla zahrnuta, což řada pojišťovacích agentů zaměstnavatelům doporučuje, rozdíly se ještě prohlubují. Při výběru dodavatele systémů příspěvků je tak nutné se obracet na nezávislé poskytovatele, kteří jsou v podnicích schopni vytvořit kvalitní motivační program a finanční produkty vybírají z celé nabídky trhu. Názor, že zákonné podmínky jsou rovnocenné a tudíž užitek zaměstnanců příliš nezáleží na poskytovateli a kvalitě jeho produktu, je mylný.
V tabulkách uvedené srovnání pojištění je provedeno pro muže ve věku 30 let, který uzavře důchodové pojištění na 30 let a na začátku každého měsíce bude platit pojistné ve výši 500 korun. Předpokladem je dosažení výnosu z investovaných rezerv ve výši šesti procent. U investičních pojištění je uvažováno s ročním zhodnocením 8 procent (po odečtení poplatku za správu fondu). Změnou těchto předpokladů lze získat odlišné pořadí finanční náročnosti jednotlivých produktů. Především jde o změny výše placeného pojistného a jeho frekvenci. Neméně důležitý je věk zákazníka (doba trvání pojištění) a použitá konstrukce produktu (způsob doplnění důchodového pojištění o riziko úmrtí, způsob konstrukce odbytného apod.), což má na finanční náročnost daného produktu rovněž nemalý vliv.
Se zaměstnavatelem.
Individuální sjednání důchodového pojištění je z hlediska zhodnocení vložených peněz spíše podprůměrné, s příspěvkem zaměstnavatele však patří k vůbec nejvýhodnějším možnostem dlouhodobého spoření. Zásluhu na tom má především velká daňová zátěž mzdy v České republice. Příspěvky zaměstnavatele do uvedených pojistných produktů jsou osvobozeny nejen od zdanění a odvodů sociálního a zdravotního pojištění na straně zaměstnance, ale zejména od pětatřicetiprocentních odvodů sociálního a zdravotního pojištění na straně zaměstnavatele. Celková úspora z částky vložené do pojištění zaměstnavatelem se tak pohybuje ve srovnání s čistou mzdou kolem padesáti až šedesáti procent. Daňově uznatelným výdajem je pro firmu roční příspěvek do výše osmi tisíc korun.
Některé pojišťovny navíc nabízejí slevy při hromadném obchodu a další výhody, které jsou při individuálním sjednání nedosažitelné. Dále může být efektivní výnos životního pojištění zvýšen převedením části či celé úspory zaměstnavatele, případně i odměny od pojišťovny na zaměstnance. To vše vylepšuje jinak podprůměrné spořící parametry životního pojištění.
