„Jediná možnost, kde se dalo tehdy vydělat, bylo Německo,“ vzpomíná v magazínu Plus majitel stavební firmy Liko-S Libor Musil. Sebral odvahu a ve vypůjčené škodovce se začátkem 90. let vydal na Západ obchodovat. Cesta se vyplatila, z Německa si přivezl zakázku na stavbu hal v nových spolkových zemích.
Podobně jako on začínali také mnozí jiní. I dnes, o čtvrtstoletí později, je Spolková republika pro tohoto moravského výrobce systémových příček nejdůležitějším zahraničním trhem, z jeho vývozu tam míří přes 30 procent - zhruba tolik k západnímu sousedovi vyváží i celé Česko.
Že je Německo naším obchodním partnerem číslo jedna, není žádná novinka.
Objem obchodu mezi oběma zeměmi se rok co rok dere k novým výškám a za pětadvacet let se už takřka zdesetinásobil.
Loni jsme si vyměnili zboží za 2,36 bilionu korun, což je zhruba čtyřikrát tolik než s druhým Polskem. Hlad německých firem po českém zboží navíc pořád roste.
„Význam Česka v kontextu německého zahraničního obchodu sílí. Pozitivní trend táhne hlavně český export a s ním automobilový průmysl,“ je přesvědčený výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) Bernard Bauer. Od loňska Česku patří v žebříčku importérů do Spolkové republiky sedmé místo, za sebou nechalo Švýcarsko i Rakousko. Připsalo si také jedno prvenství, je největším zahraničním dodavatelem pro spolkové automobilky.
Bez nadsázky se dá říct, že bez autodílů z Čech se dnes neobejde snad žádný německý výrobce vozidel. Tamní firmy se za východní hranicí rády poohlížejí i po spotřební elektronice, počítačích, optických přístrojích, hračkách nebo nábytku. Českým exportérům se tak už dlouhodobě daří dosahovat vůči Německu obchodního přebytku. Vraťme se ale na chvíli do přelomových devadesátých let.
Země zaslíbená
„Kvalifikovaní odborníci, nízké mzdy.
Země zaslíbená leží za dveřmi!“ hlásal počátkem roku 1993 německý týdeník Die Woche a na mysli měl čerstvě osamostatněnou Českou republiku. V té době vznikala i Česko-německá obchodní a průmyslová komora a jejímu tehdejšímu šéfovi Jurgenu Molleringovi denně na stole pražské kanceláře přistávalo až 70 poptávek z Německa. Tamní firmy se podle něj doslova vrhaly na ty české. Zaříkávadlo levná pracovní síla táhlo a o umu tuzemských inženýrů se na západní straně Šumavy tradovalo už dlouho. Mnohé německé závody začaly do Česka stěhovat výrobu, která se jim doma nevyplatila. Znovunabytá konkurenceschopnost jim pak umožnila úspěšně dobývat světové trhy. Česku to dalo pracovní místa a pozvednutou technologickou základnu. Na konci prvního roku samostatné republiky v zemi působilo už na dva tisíce společných podniků s německou účastí. Jurgen Mollering byl k tomuto vývoji přesto skeptický: „Jen na montovnu je Česka škoda, to pro něj není žádná budoucnost.“ Tu naopak viděl v investicích po vzoru Volkswagen-Škoda, které přinášely nové technologie, transfer vědomostí i kvalitativně lepší zboží, a tím poháněly ekonomický růst. Právě mladoboleslavská automobilka se stala jakousi výkladní skříní česko-německých hospodářských vztahů. Ne nadarmo je Škoda u Němců sedmou nejoblíbenější značkou aut.
Konec montoven
Zájem německých investorů neopadá ani čtvrtstoletí od vzniku samostatného státu. Česko je pro ně podle společného konjukturálního průzkumu německých zahraničních komor jednoznačně nejatraktivnější ze 16 zemí střední a východní Evropy. Loni sem z Německa opět přiteklo nejvíce kapitálu, údaje ČNB mluví o 97 miliardách korun. Pro srovnání: investice z Číny dosahují necelých šesti miliard. Co se ale mění, je charakter investic. Zatímco na přelomu tisíciletí měly ekonomiku nakopnout pobídky pro výrobny polotovarů, digitální věk si žádá investice, které do Česka přinesou vyšší přidanou hodnotu. Německá investiční aktivita proto stále častěji míří do výzkumných a vývojových zařízení. Výrobce luxusních vozů BMW hodlá vybudovat na Sokolovsku testovací dráhu pro samořiditelná auta a vývojové centrum, má se jednat se o největší investici bavorské automobilky v zemích bývalého východního bloku. R&D centra s početným arzenálem vývojářů mají v Česku Siemens, Bosch, Schaeffler nebo třeba Continental Automotive.
Společný jmenovatel čtvrtá průmyslová revoluce
Kupředu žene tento trend také jiný pragmatický důvod: levná a dostupná pracovní síla je hudbou minulosti. Mzdové náklady prudce stoupají a nedostatek pracovních sil Česko sužuje snad ještě více než Německo. Spásu pro firmy má přinést nástup éry robotů. „Značná část peněz jde do digitalizace a automatizace. Podniky si od toho slibují větší nezávislost na pracovním trhu,“potvrzuje Michael T. Kruger, šéf pražské pobočky Commerzbank, která má v portfoliu na tisíc firem. Čtvrtou průmyslovou revoluci nechce zaspat ani jedna z obou zemí, a proto úzce spolupracují. Česko bylo vůbec první zemí, se kterou se spolkové ministerstvo pro vzdělávání a výzkum už v roce 2015 dohodlo na společných vědeckých projektech k Průmyslu 4.0. O rok později v Praze vznikla česko-německá inovativní laboratoř pro výzkum spolupráce člověk-robot (MRK 4.0). Prohloubit partnerství v oblasti vědy má i plánovaný vznik Fraunhoferova fóra pro aplikovaný výzkum v ČR. Zkoumat a učit se tam Němci budou to, co Češi umí nejlépe - nanotechnologie, biotechnologie, letecký a automobilový průmysl.
Větrné parky, aplikace i chleba
Ani kapitál už neproudí pouze jedním směrem, jak dokládají české nákupy u německého souseda. Ty zatím táhnou hlavně energetické koncerny. ČEZ zásobuje zelenou energií ze svých větrných parků na stovku tisíc spolkových domácností a loňskou koupí společnosti Elevion upevnil svoji pozici na německém trhu energetických služeb. Uhelné elektrárny ve středním Německu pak ve velkém skupuje holding EPH Daniela Křetínského. Český miliardář si navíc nedávno připsal další zářez. Společnost EP Global Commerce, kterou vlastní spolu s Patrikem Tkáčem, vstoupila do německého Metra AG. To je čtvrtou největší maloobchodní firmou v Evropě a v portfoliu má i Čechům známou značku Makro. Činí se i Agrofert, koupil obří chemičku SKW Piesteritz a síť pekáren Lieken. Ojedinělou metamorfózou si prošel středočeský výrobce hi-tech zdravotnických lůžek Linet, když nejprve spojil síly s konkurentem Wissner-Bosserhoff, aby ho pak převzal.
Německá matka se tak změnila na německou dceru. Pražské vývojářské studio Ackee otevřelo pobočku v Berlíně a vzápětí vyhrálo tendr na novou mobilní aplikaci pro Bundestag. A výčet by mohl pokračovat, odhady mluví o více než stopadesátce českých společností. Potenciál pro inovativní firmy skýtá digitální ekonomika, hlavně pak koncept smart city.
Zdravá závislost
Provázanost obou ekonomik je natolik úzká, že se občas ozývají hlasy, jestli to vlastně není až příliš. „Existují určité dané předpoklady, které z česko-německého hospodářského tandemu dělají příběh úspěchu. Těmi jsou bezprostřední sousedství a podobná průmyslová struktura. Chápat tento vztah jako nebezpečí, a ne jako výhodu, by bylo nelogické“ domnívá se zástupce německého hospodářství v ČR Bernard Bauer.
Znepokojené hlasy by mohla uklidnit i studie výzkumného ústavu Prognos AG. Česko podle ní těží z německé poptávky jako žádná jiná země, příznivý je hlavně dopad na pracovní trh. Každý desátý výdělečně činný člověk se tu podílí na výrobě zboží, které pak putuje do Spolkové republiky. Poptávka z Německa tak zajištuje skoro půl milionu pracovních míst.
Když kartu obrátíme, můžeme podobně mluvit o rostoucí závislosti německých obchodních partnerů na českých dodavatelích, internetových obchodů na logistických centrech a investorů na inovačním potenciálu místních vývojářů, kteří do světa pouštějí produkty a služby schopné uspět na vysoce konkurenčním globálním trhu. Že orientace České republiky i její ekonomiky směřuje na západ, mají dokládat nedávné návštěvy čelných představitelů státu v Berlíně. Po premiéru Babišovi do Německa minulý týden zavítal také prezident Zeman, sešel se mimo jiné se zástupci tamních firem, které tady investují. A také čeští podnikatelé se po vzoru Libora Musila z Liko-S pořád vydávají dobývat západ. Mezi nimi je i Michal Navrátil z truhlářské firmy Dřevodílo Rousínov: „Věříme, že na německém trhu budeme úspěšní. Vypadá to velmi nadějně“0
O autorovi| Tereza Hofmanová, Česko-německá obchodní a průmyslová komora
ČLÁNKY DO MAILU