USA Prezident Barrack Obama minulý týden udělal, co se čekalo, když za svého kandidáta na post guvernéra americké centrální banky Fed zvolil Janet Yellenovou (na snímku). Na této straně Atlantiku nepříliš známá ekonomka má před sebou těžké rozhodování mezi mohutnou podporou ekonomiky, nastartovanou dosavadním guvernérem Benem Bernankem, a zvyšováním úrokových sazeb za účelem boje proti inflaci. Nikdo z komentátorů a analytiků nepředpokládá, že by si vybrala to druhé.
„Janet je pro tuto práci výjimečně kvalifikovaná. Nemá křišťálovou kouli, ale velice dobře rozumí fungování trhů a celé ekonomiky,“ sdělil novinářům Obama. Vlažně formulované věty jen upozorňují, že Yellenová nebyla jeho první volbou. V první polovině letošního roku se vážně spekulovalo o tom, že místo získá jeho ekonomický poradce a ministr financí ve vládě Billa Clintona Lawrence Summers. Proti tomu se ale zdvihl velký odpor.
Rozdíl mezi oběma kandidáty nebyl volbou mezi „jestřábem“ (protiinflační) a „holubicí“ (prorůstový). Ani jeden z nich by pravděpodobně v dohledné době neukončil enormní monetární operace kvantitativního uvolňování, tedy tištění hromady peněz za účelem nastartování ekonomického růstu. Summers byl však v mnohém kontroverzní osobou. Předně se jako Clintonův ministr účastnil deregulace trhu a podpory hypoték, což bývá označováno za jeden ze spouštěčů kreditní krize. Navíc proslul šovinistickými výroky na téma přirozené podřazenosti žen vůči mužům.
Yellenová je mu protikladem spíš v otázce charakteru než ekonomických názorů. V centrální bance začala pracovat už v polovině sedmdesátých let. K velké makroekonomice se dostala až za Clintonovy vlády, kdy nejprve stanula v čele Clintonových poradců a následně obsadila předsednické místo rady guvernérů Fedu (v USA to na rozdíl od Česka není totéž co šéf centrální banky). Coby uměřená dáma se nikdy nedrala na vrchol, proto se nejvyšší mety dočkala až v 67 letech.
Kritici Yellenové vyčítají nedostatek praktických zkušeností. Pravda je, že nikdy nepřičichla k byznysu. Místo toho se držela úřednických míst a pedagogické kariéry. Ani její teoretická práce není zásadní. Zabývala se behaviorální ekonomií nebo nerovností příjmů, což je v ostrém kontrastu se zaměřením jejího předchůdce Bena Bernankeho. Ten patřil v době svého zvolení mezi největší odborníky na studium Velké deprese z třicátých let.
Yellenová přesto symbolizuje jistý druh změny. Jako žena, navíc téměř nepošpiněna velkou politikou ani vazbami na velké investiční banky, může fungovat jako reprezentace skutečné nezávislosti. Tu bude potřebovat, až se setká s úkolem číslo jedna – rozhodnutím o zvýšení úrokových sazeb. Ty jsou dnes prakticky na nulové hodnotě a je třeba je v pravý čas zvýšit, aby nezpůsobily inflaci, ale zároveň nesmějí poškodit hospodářský růst. Yellenovou musí ve funkci ještě potvrdit Senát. Podle agentury Reuters by měla snadno získat všech 60 potřebných hlasů.
