V době nejhorší eurokrize začal největší eurosvátek: evropský fotbalový šampionát. Fotbalové Euro 2012 přichází jako mírné ulehčení od starostí v opravdu těžké době: zřejmě nic neodvede myšlenky Evropanů od ekonomických problémů lépe než právě fotbal. A navíc ve fotbale Evropa stále vládne.
Úřadující evropští i světoví šampioni jsou Španělé, nad kterými visí aktuální hrozba kolosálního krachu bank a tím i zřejmě celé eurozóny. V předchozích letech měli oba tituly v kapse členové francouzského národního týmu. Italové se stali mistry světa před šesti lety a i z eurozóny vystrkovaní Řekové se mohli těšit z vítězství na evropském šampionátu v roce 2004 v Portugalsku. Jak vidno v zemích, kde ekonomika skomírá, se fotbalu jaksi daří.
Pro zástupy euroúředníků zodpovědných za komunikaci a PR by mohl tento sport sloužit i jako praktická příručka, jak vytvořit image dokonalé Evropy. Fotbalisti jsou modeloví Evropané, často hrají za kluby po celé Evropě, a fotbal tak dosáhl mobility pracovní síly jako snad žádný jiný sektor, povšiml si deník The Financial Times. Jsou prvotřídní hráči a pobírají královské platy, o kterých si většina pozemšťanů může jen nechat zdát. I pracovní podmínky mají skvělé, a tak se nemusí uchylovat ke stávkám na rozdíl od amerických sportovců. Při pohledu na německý národní tým je zjevné, že multikulturalismus alespoň ve fotbale nezemřel. I fanoušci čím dál méně sahají po válečných reminiscencích (což ale nikterak nesnižuje znepokojení nad projevy rasismu zejména ve východní Evropě).
Doba je zlá, peníze docházejí a šampionát připomíná hry, které v minulosti vládci dopřávali svým poddaným, aby se zbídačený lid nevzbouřil. Evropský parlament uspořádal na prostranství před svým bruselským sídlem mini turnaj ve fotbalu, který čestným kopem zahájil jeho předseda Martin Schulz. Fotbaloví nadšenci – politici, úředníci a novináři – se proháněli po provizorním hřišti v národních barvách a roztleskávačky za hlasité hudby nutily do rytmu postávající publikum.
Načasování turnaje má ale i svá nebezpečná místa. Druhé semifinále evropského šampionátu začne v době, kdy se u stolu sejdou vrcholní lídři EU, kteří budou rozhodovat co s Řeckem a s budoucností celé eurozóny. Bruselský týdeník The European Voice si položil otázku, jaká konstelace by v ten moment byla lepší či horší pro politická rozhodnutí ohledně budoucnosti Evropy. Bylo by lepší, kdyby Řecko po porážce Německa ve čtvrtfinále, vyprovodilo domů francouzský tým v semifinále? Anebo bude mít případný triumf Itálie nad Německem za následek, že Angela Merkelová neustoupí italskému premiérovi Mario Montimu?
Otázkou je, zda unijní lídři budou mít vůbec čas a povolení od svých komunikačních poradců nechat se vyfotografovat při sledování semifinálového zápasu (po vzoru snímku ze zasedání G8, které probíhalo ve stejnou dobu jako finále Ligy mistrů).
Situace bude víc než vážná a politici sotva mohou připustit před zraky voličů, že se namísto zodpovědné práce baví u televize. Summit na konci června bude vyvrcholením měsíce nepřetržité krizové diplomacie. Možná se nadějeme předčasného konce ambicí na čím dál těsnější Evropu, který může předznamenat i soumrak evropské vlády nad fotbalem. Řada zemí z ostatních kontinentů kopíruje evropské fotbalové know-how a některé ruské, čínské a arabské kluby nabízejí ještě vyšší platy.
Jedno je každopádně jisté, pokud se do 1. července nedočkáme rozuzlení eurokrize, budeme znát alespoň vítěze Eura 2012.
