Majitelé vytáhli do boje s diváckými kartami
Tři konkurenční obchodníci ve čtvrti, z nichž jeden drasticky sníží ceny. Příklad z učebnice makroekonomie prožívají nyní v praxi tři velké francouzské sítě kin. Ve válce o trh s ročním obratem 5,5 miliardy franků (přibližně třicet miliard korun) sáhly ke zbrani z nejsilnějších. Nabízejí magnetické karty s neomezeným počtem návštěv kina za pouhých 98 franků (mírně přes pět set korun) měsíčně. Jinak se cena plného vstupného pohybuje kolem 46 franků. „Vyděsil vás film v polovině tak, že jste museli utéct? S kartou se teď nemusíte ničeho bát, vrátit se můžete kdykoliv, lákají diváky. V každou denní dobu, na každý film, i dvacetkrát týdně. Za každou cenu. Jako první přišel s lákavou nabídkou letos v květnu největší provozovatel, společnost UGC, vlastnící bezmála desetinu francouzských kin. Svou roční kartou přesvědčil do listopadu už 130 tisíc lidí. UGC vlastní 350 kin, z nichž je v pařížském regionu 190. V loňském roce promítal 767 filmů. Rozzuřená konkurence – francouzská dvojka Gaumont, které patří sedm procent francouzských kin, nepochodila ani se stížností na ministerstvu kultury, ani se žalobou proti nekalé soutěži. Karta není protizákonná, zněl soudní verdikt. A tak se spojili i zarytí odpůrci, šéfové distribučních sítí a provozovatelé kin MK2 a Gaumont Martin Karmitz a Nicolas Seydoux. „Jakmile jsem se dozvěděl, že Rada pro konkurenci (Conseil de concurrence) kartu povolila, a na ministerstvu kultury nám nedávali žádné naděje, kontaktoval jsem Nicolase Seydouxe, abychom zabránili skutečné katastrofě ve filmovém průmyslu, vysvětluje šéf MK2 Karmitz. Spolu se Seydouxem vytáhli do boje s kartou Pass, jež je dokonalým klonem karty UGS. Protože přišla na svět o šest měsíců později, musela být ještě lákavější. Stojí rovněž 98 franků, ale divákovi se může upsat pouze na půl roku. Nabízí dokonce možnost návštěvy více sálů než karta UGC, protože se spojení rozšířilo i na některá nezávislá kina. Počet sálů, které vstupují do hry, však roste na obou stranách fronty. Majitelé filmových práv mají přitom zaručený příjem zhruba poloviny z 33 franků vytištěných na symbolické vstupence abonenta. Poslední promítání. Nezávislá kina, která se hry neúčastní, jsou na seznamu ohrožených druhů. Kdo si koupí kartu, bude chodit jen do kin ze sítě předplatného. Ta sice nabízejí neomezený vstup, nikoliv však neomezené spektrum filmů. V tom tkví jádro kritiky. V sázce je pluralita. Nejenže sítě, které karty nabízejí, ani netuší, na kolik je boj o diváka přijde a zda vůbec mohou doufat v zisk, ale ohrožují tím celý evropský filmový trh. V samotné Evropské unii chodí do nezávislých kin kolem dvanácti milionů diváků ročně, což přináší tržby přesahující 65 milionů eur. „Od doby, kdy se objevila první karta, jsme zaznamenali desetiprocentní úbytek návštěvníků, smutně poznamenává Laurent Hébert, ředitel nezávislého pařížského Cinéma des cinéastes. „Nezávislá kina si kartu nemohou dovolit. Jednak by to bylo příliš komplikované, a navíc karta stojí 98 franků. Když zaplatíme majitelům práv sedmnáct franků za diváka, od páté návštěvy se nám karta nerentuje. A podle statistik přichází držitel karty do kina čtyřikrát až pětkrát měsíčně. Takové riziko si nezávislí nemůžou dovolit, rezignovaně konstatuje Hébert. Ostatní nezávislá kina hlásí od května úbytek až pětiny diváků. K tomu rostoucí nájmy, daně a ceny filmů, nemluvě o nákladech na nutnou modernizaci. V Paříži s 818 kinosály je už jen slabá třicítka kin náročného diváka. Nápady – v rámci finančních možností – jim však nechybějí: dva filmy za cenu jednoho, věrnostní karty, předpremiéry, setkání s tvůrci filmů a herci. Je to jako virus. Komentátoři z prostředí filmového průmyslu tvrdí, že jde o diktát provozovatelů kin, nikoliv vlastníků práv. Ve Francii je vše připraveno pro vznik oligopolu, který už si sám určí, jakou částku bude platit majitelům filmových práv. Producenti pak budou hůře financovat nové filmy a stěží najdou distributory, pokud nebudou okamžitě slibovat kasovní trhák. „Jak to, že Coca–Colu a popcorn si divák musí vždycky zaplatit? Výrobci filmů mají přijít zkrátka a mít ze vstupenky minimum? rozhořčuje se Maurice Bernart z filmového sdružení BLOC. „Neomezená karta funguje jako počítačový virus: na první pohled lákavá, vzápětí rozhodí celý systém, vysvětluje. Sami otcové karet dvakrát nejásají a ani nechtějí sdělit, jak dlouho je budou nabízet. Všichni vědí, že tato zbraň se může obrátit proti nim.
