Město si v nejbližších letech pozici finančního a obchodního centra udrží
Představitelé Hongkongu propagovali v roce 2002 město sloganem „Hongkong vám vyrazí dech“. Tehdy ale nemohli tušit, že krátce poté, co nechají vytisknout plakáty i billboardy a reklamu zadají do významných mezinárodních časopisů, vypukne epidemie SARS. Heslo se rázem proměnilo v krutou pravdu. V současnosti se vedení města, jež si v nejbližší době připomene desáté výročí návratu pod čínskou správu, snaží upoutat pozornost mottem „Hongkong – asijské světové město“. Heslo má upozornit nejen turisty, ale hlavně podnikatele, že město není jen jednou z čínských metropolí a že navzdory rostoucí konkurenceschopnosti Číny má obchodníkům co nabídnout.
Stále více zahraničních firem vstupuje přímo na čínský trh, aniž by využívaly Hongkongu jako základny. Nejlidnatější země světa u nich získává body k dobru: zlepšuje se jazyková úroveň mladých lidí, roste nabídka moderních kanceláří, zdokonaluje se tamní právní systém a v porovnání s Hongkongem nabízí Čína v průměru nižší náklady. Ekonomové a analytici jsou ale přesvědčeni, že si Hongkong i nadále udrží pozici finančního a obchodního centra Asie. Alespoň tedy pro příští dekádu.
Rozhodují nemovitosti.
Prognózy hongkongské ekonomiky se odvíjejí od cen realit. Hlavním příjmem tamní vlády jsou zisky z aukcí pozemků, jichž je v Hongkongu omezené množství. Při zatím poslední dražbě, která proběhla začátkem května, přibylo díky firmě Sino Land do státní kasy 513 milionů dolarů. Přestože byla kupní cena o 54 procent vyšší než vyvolávací, v určitém ohledu šlo o zklamání. Ekonomové očekávali, že se hodnota parcely o rozloze osmi tisíc metrů čtverečních vyšplhá na 4,7 až 5,2 miliardy hongkongských dolarů (jednomu americkému dolaru odpovídá přibližně 7,8 HKD). „Developeři jsou opatrní, ale nemyslím, že by cena byla nízká. Je celkem přijatelná,“ komentoval obchod James Cheung, ředitel Centaline Surveyors.
I přes toto aukční zklamání zažívá hongkongský realitní trh boom - někteří obyvatelé již situaci přirovnávají k poměrům před asijskou finanční krizí v roce 1997. Realitní kancelář Centaline Property Agency například hlásí čtyřnásobný počet transakcí uzavřených během jednoho měsíce v porovnání se stavem před dvěma lety. Výjimkou nejsou lidé, kteří kupují a prodávají stejnou nemovitost během jediného dne, což se týká i rozestavěných budov. „Ceny bytu o rozloze 80 metrů čtverečních na dobré adrese se pohybují kolem 800 tisíc amerických dolarů. Pokud si pořizujete rezidenci na exkluzivní adrese, připravte se na ceny od jednoho milionu dolarů,“ tvrdí Anne Chicková z Hong Kong Trade Development Council. Ceny realit stále letí nahoru. „Nemovitostí jsou téměř stejně drahé jako před asijskou krizí. Do Hongkongu přijíždí řada bohatých Číňanů, kteří zde investují do realit,“ říká podnikatel Tom Tang. Majetní Číňané mají zájem hlavně o luxusní nemovitosti, proto ceny právě v tomto segmentu rostou nejrychleji.
Jenže realitní trh není samozřejmě jediným barometrem stavu ekonomiky. Hongkong je centrem konzumu. A Mekkou milovníků obchodu. Jen během loňského roku vzrostly spotřební výdaje o více než devět procent, horentní sumy utrácejí hlavně turisté z Číny. Rostoucí poptávka po luxusním zboží je důvodem, proč exkluzivní značky, jako jsou Prada, Dolce & Gabbana či Louis Vuitton, umístily do Hongkongu své asijské centrály. V Číně je totiž luxusní zboží zatíženo vysokými cly a levnější zboží v hongkongských značkových obchodech je pro čínské turisty velkou atrakcí. Oficiální statistiky z roku 2003 hovořily o tom, že čínští turisté utratili v průměru na hlavu přes 6000 HKD, zatímco na ostatní návštěvníky připadalo o 500 HKD méně.
Tato čísla navíc boří mýty o tom, že Asiaté jsou milovníky imitací značkového zboží. Neplatnost tvrzení dokazuje i skutečnost, že před obchodním domem Louis Vuitton museli zaměstnanci navázat hedvábnou šňůru, jež má regulovat frontu lidí stojících před obchodem. Mezi dychtivými kupci převládají v drtivé většině Číňané. Hongkongský tisk připomíná, že podobně před několika lety postávali Japonci před obchody s luxusním zbožím v Severní Americe či Evropě, neboť doma nestačila nabídka uspokojovat zájem zákazníků.
Miliardy do Číny.
Hongkong však Číňanům nevděčí jen za značné útraty; hongkongské společnosti již od 70. let přesunují výrobu kvůli nesrovnatelně nižším nákladům do Číny. Doposud tam proinvestovaly více než 240 miliard dolarů. Podnikatelé z Hongkongu, který má necelých sedm milionů obyvatel, zaměstnávají přes dvanáct milionů lidí v ČLR. Zatím tedy platí i rovnice: Pokud se zdárně rozvíjí čínská ekonomika, roste i hospodářství Hongkongu. V loňském roce se HDP Číny zvýšilo o více než deset procent a HDP Hongkongu přidal šest procent. Společnost Standard & Poor´s zvýšila Hongkongu dlouhodobý úvěrový rating z AA- na AA. Polepšila si také Čína. „Vyšší rating Číny zmírnil pravděpodobnost potenciálního negativního rozvoje, který by se mohl rozšířit do Hongkongu,“ zní zdůvodnění.
Hongkongští obyvatelé ale již mají zkušenosti, jak rychle se může rozpuk změnit v recesi. Například po asijské finanční krizi spadly ceny realit až o 60 procent. Většina asijských zemí tehdy devalvovala své měny vůči americkému dolaru, Hongkong překonal krizi poklesem cen. V důsledku toho - jak uvádí BusinessWeek - se více než sto tisíc domácností ocitlo v dluhové pasti. Výše hypotečních úvěrů zcela nekorespondovala s cenami bytů, kterou by mohli majitelé při jejich prodeji dostat. Je otázkou, zda podobné splasknutí realitní bubliny nehrozí kvůli stále rostoucím cenám i v blízké budoucnosti.
Město se navíc musí vyrovnat s rostoucí konkurenceschopností Číny. „Čína se rychle rozvíjí a my musíme bojovat o prostor,“ konstatoval v roce 2005 tehdejší ministr financí Antony Leung. „Lidé vidí, že naši příbuzní na severu se ,hýbou´ rychleji než my,“ dodal. S rozmachem Pekingu, Šanghaje nebo Šen-čenu, města sousedícího v ČLR s Hongkongem, ztrácí postupně Hongkong svůj monopol na čínský obchod. V médiích se objevují zprávy o nadnárodních firmách stěhujících své centrály z enklávy na pevninu. Například banka HSBC přesunula 1200 zaměstnanců do sousedního Kantonu. Důvodem byly nižší náklady. Oděvní výrobce Giordano taktéž přesunul část lidí do Kantonu. Společnost DHL přestěhovala segment aktivit z hongkongského letiště na aeroport v Šen-čenu, kde jsou daleko nižší poplatky a pracovní náklady. K podobnému kroku se odhodlaly i další firmy, jako IBM či Compaq. Situaci dokreslují výsledky hongkongského přístavu. Objem překládaného zboží tam vzrostl v roce 2005 o 7,5 procenta, zatímco v Šen-čenu o 28 procent.
„Před pěti lety neměli ředitelé podniků zájem stěhovat se do Šanghaje kvůli nižší úrovni kvality života,“ říká Frank Martin, prezident Americké obchodní komory v Hongkongu. „Dnes tam ale funguje American Club, lze tam hrát golf a je tam rekreační vyžití – to je rozdíl,“ dodává. Značnou nevýhodou Hongkongu se v tomto ohledu stává také zhoršující se životní prostředí, čímž se město stává méně přitažlivým místem pro život i pro rekreaci.
Stále panující zájem.
I přes rostoucí význam Číny se metropole v blízké době na okraji podnikatelského zájmu neocitne. „Podnikáme v oblasti elektroniky a logistika je pro nás velmi důležitá. Nejde jen o kontejnery, ale i o informace. Musíme přesně vědět, kde se zboží nachází. Výhodou Hongkongu je rychlá komunikace logistického systému. Na vysoké úrovni je též krátkodobé skladování a kontrola. V tomto ohledu má Hongkong pořád náskok,“ vysvětluje podnikatel Tom Tang. „Každý chce ušetřit, proto některé firmy přesunují aktivity do Číny. Ale například v Šanghaji jsou již stejně vysoké náklady jako v Hongkongu,“ dodává Anne Chicková z Hong Kong Trade Development Council (HTDC).
Někteří ekonomové zdůrazňují, že Čína není jen konkurentem, ale zároveň partnerem. „Společně jsme založili projekt CEPA. Tato smlouva pomáhá v rozvoji vzájemného obchodu. Hongkong si stále udržuje pozici světového finančního centra,“ tvrdí Fred Lam, výkonný ředitel HTDC. Přiznává, že existují firmy, které hlásají, že Hongkong nepotřebují, a míří přímo na čínský trh. „Ale musíme si uvědomit, že Čína je hodně velká - hlavně pro malé a střední firmy - a právě jim může Hongkong dosti pomoci,“ domnívá se Lam.
„V této a v nadcházející době Čína potřebuje Hongkong a Hongkong potřebuje kontinentální Čínu,“ konstatuje Jan Bezemek, obchodní rada českého generálního konzulátu v Hongkongu. Tento fakt dle jeho názoru nejlépe dokumentuje hongkongská burza a hongkongsko-čínský obchod. Obrat vzájemného obchodu dosáhl za loňský rok téměř 290 miliard dolarů a ročně roste kolem dvaceti procent; Čína je největším obchodním partnerem Hongkongu s vyrovnanou bilancí.
Pro peníze do Hongkongu.
Hongkong je místem, kam si firmy z Číny přicházejí pro kapitál. „Hongkongská burza je dle objemu upsaných nových emisí akcií po newyorské druhou největší na světě, lví podíl na těchto IPO mají firmy z ČLR a hongkongské firmy kapitálově kontrolované z Číny,“ upřesňuje Bezemek. Dodává, že se čínská vláda snaží odčerpat peníze z přehřáté ekonomiky, a doporučuje proto čínským podnikatelům investovat do cenných papírů, mimo jiné i v Hongkongu. „Hongkong je a během příštích minimálně deseti let bude bezesporu regionálním finanční centrem,“ uzavírá Bezemek. V roce 2005 bylo na hongkongské burze kótováno 209 společností z ČLR, které dohromady představovaly třetinu celkové tržní kapitalizace.
A město má oproti Číně stále řadu výhod. Čína například zaostává za Hongkongem ve využití sofistikovaných finančních instrumentů, minusem je tamní vysoká daňová zátěž. Zatímco v Hongkongu dosahují korporátní daně 17 procent a o procento méně hradí zaměstnanci z příjmů, v Číně platí společnosti (s výjimkou zahraničních firem působících ve zvláštních ekonomických zónách) daně až do výše 33 procent. Plusem Hongkongu je rovněž jazyková vybavenost - vedle kantonštiny a čínštiny je úředním jazykem i angličtina. Hongkongské banky jsou v soukromém vlastnictví a na rozdíl od těch čínských nejsou zatíženy špatnými úvěry a korupcí.
Pokud hovoříme o budoucnosti Hongkongu, nelze opomenout ještě jednu skutečnost: hongkongská ekonomika je jednou z nejglobalizovanějších na světě a 90 procent HDP se realizuje ve službách (z toho pětina ve finančních). „Proto je pro další vývoj Hongkongu daleko důležitější to, co se děje u jeho hlavních obchodních partnerů - jako jsou Čína nebo USA -, než to, co se děje uvnitř Hongkongu samého,“ tvrdí obchodní rada Jan Bezemek.
Čeští podnikatelé v Hongkongu
Dovezli i hokejové puky
Společnost Czechberry chce vyvážet typické české produkty
K jednomu z nejméně známých sportů patří v Hongkongu vzhledem ke klimatickým podmínkám lední hokej. Ale obyvatelé města měli díky českým podnikatelům jedinečnou šanci: spatřit dresy reprezentačního mužstva a také puky, s nimiž se hraje na mistrovstvích světa i na olympiádách.
Společnost Czechberry se totiž jako první česká firma představila na druhém největším veletrhu na světě s dárkovými a reklamními předměty, který na přelomu dubna a května pořádal Hong Kong Trade Development Council. Czechberry chce vyvážet tradiční české zboží do celého světa. Kromě toušů ukázala firma na veletrhu například sklo, bižuterii, víno, becherovku či lázeňské oplatky. Hongkongské veletrhy navštěvují nákupčí ze všech částí světa - z Jižní i Severní Ameriky, Austrálie i Evropy.
Czechberry je mezi českými firmami takřka výjimkou. Hongkong sice sám sebe prezentuje jako vstupní bránu na čínský trh a poskytuje v podnikatelské expanzi řadu výhod, jenže české společnosti této příležitosti zatím příliš nevyužívají. Největší zastoupení tam má dosud sklářská Preciosa.
Do Hongkongu na nákup.
„Poprvé jsme přijeli s kolegou do Hongkongu před deseti lety. Tehdy jsme pro naši společnost Whiteberry nakupovali nejrůznější reklamní předměty,“ popisuje začátky podnikání Daniel Helcl, ředitel Czechberry. Do Česka dnes z Asie dováží kromě reklamního zboží také jednoduché elektronické produkty, jakými jsou zahradní osvětlení, bezpečnostní technika či autodoplňky. „Ty potom dodáváme do hobby řetězců Globus, OBI nebo Bauhaus. Snažíme se dovážet u nás chybějící produkty,“ vysvětluje Helcl. Tvrdí, že pokud by se stejné zboží vyrábělo v Evropě, bylo by řádově minimálně o sto procent dražší a evropští dodavatelé by ani některé produkty vytvořit nezvládli.
Někteří dodavatelé Whiteberry pocházejí přímo z Hongkongu, společnost spolupracuje také s čínskými výrobci nebo s tchajwanskými. Helcl tvrdí, že tchajwanské i hongkongské firmy vyrábějí v Číně kvůli nižším nákladům. „Výhodou například tchajwanských firem je, že vývojové oddělení mají na Tchaj-wanu, kde produkt vymyslí. Kvalitu produkce v Číně potom hlídají tchajwanští manažeři,“ dodává Helcl s tím, že se v poslední době kvalita zboží, které nakupují Češi přímo od Číňanů, výrazně zlepšila. „Někdy se stane, že v zásilce je malá odchylka, ale zatím jsme nezaznamenali celou vadnou dodávku,“ říká Helcl.
Číňané se prý zdokonalují v komunikaci i v kvalitě. „Před pěti deseti lety byla spolupráce mnohem obtížnější. Čínské firmy jednaly jen prostřednictvím obchodních kanceláří, v nichž lidé uměli anglicky. Přímo v továrnách ale anglicky nikdo nehovořil a nikdo neměl zkušenosti se zahraničním obchodem,“ vysvětluje Helcl. Nyní je prý situace jiná: „Snažíme se přímo oslovovat podniky, jejich obchodní oddělení už užívají angličtinu. Když spolupracujeme s obchodníky, je to naopak mnohem složitější, neboť neznají dokonale produkt. Vše je zdlouhavější.“
Nevýhodou spolupráce s Číňany je prý stanovené minimální množství zboží, které musí partner odebrat, což bývá pro menší firmy překážkou. „Musí na to být klientela, nemůžeme vyhovět malým zadavatelům,“ říká Daniel Helcl, jenž před třemi lety založil společnost Czechberry a jejím prostřednictvím se snaží vyvážet do zahraniční tradiční české produkty. „Největší zájem je samozřejmě o české sklo. A puky,“ říká Helcl. Nákupčí ze zahraničí objednávají věci Made in Czech i prostřednictvím netu. Nedávno takto vyvezli hokejové touše i do Velké Británie, kde zatím lední hokej nepatří k typickým sportům. „S puky od Gufexu slavíme úspěch, protože mají certifikát mezinárodní hokejové federace IIHF,“ vysvětluje Helcl. Poptávka je též po českých vínech.
Řetězce i velkoobchody.
Zástupci Czechberry hledají v Hongkongu větší obchodní řetězec nebo velkoobchody, které by české produkty odebíraly. „V každém segmentu se snažíme spolupracovat s jedním velkým partnerem. Pokud by ale měl klient specifický požadavek, snažili bychom se mu vyhovět,“ nabízí Helcl. Vedení Czechberry hledalo klasické české výrobky, jež mají zvuk. „Pomohly nám seznamy produktů, jako Czech Made nebo Klasa,“ vysvětluje. Do budoucna chtějí rozšířit nabídku a společnost mohou oslovit také přímo čeští výrobci, kteří mají zájem dostat své produkty do zahraničí. „Preferujeme menší výrobce, protože ti větší hráči naši službu nepotřebují,“ dodává Helcl. I když stále více firem zkouší štěstí v Asii, Helcl upozorňuje, že jde o finančně náročný krok. „Asiaté chtějí zaplatit vše dopředu, riziko je značně vysoké,“ vysvětluje. Tratit může podnikatel i tím, že si vybere špatného dodavatele. „Přestože Asii využívá hodně společností, jiná početná skupina se naopak regionu stále bojí,“ dodává Helcl.
Dosud největší české zastoupení má v Hongkongu firma Preciosa, která je zároveň i jedním z největších vývozců. Otevření pobočky připravuje Jablonex. „Dále je v Hongkongu registrována řada českých firem z oblasti obchodu se spotřebním zbožím nebo s drobnými strojírenskými součástkami,“ tvrdí Jan Bezemek, obchodní rada českého generálního konzulátu v Hongkongu. Počet těchto společností odhaduje maximálně na patnáct.
Aktivní bilance.
Přes nepočetné zastoupení českých podnikatelů v Hongkongu, vyznívá vzájemná obchodní bilance pozitivně pro ČR. Obchodní rada vidí největší příležitosti v Hongkongu pro české firmy, které vyrábějí elektrické, elektronické a strojírenské součástky, působí v oblasti designu nebo se zabývají moderními technologiemi. „V Hongkongu bude nutné řešit otázku životního prostředí,“ říká rada - i tady se mohou Češi výhledově uplatnit.
Firmy, a to se netýká jen českých, míří do Hongkongu nejčastěji z důvodu „odražení“ na čínský trh. „Trh v ČLR skýtá velké možnosti, ale společnost může být vystavena i tlakům. Vstup přímo na čínský trh lze doporučit jen dostatečně velkým hráčům se silným finančním zázemím,“ domnívá se Bezemek. Hongkongu coby prostředníka využívají převážně malé a střední společnosti. Ty mohou profitovat z dohody o volném obchodu CEPA (Closer Economic Partnership Arrangement), která vstoupila v platnost roku 2004 a zaručuje pro některé výrobky dovážené z Hongkongu do Číny nulové tarify. Zároveň liberalizuje podmínky pro určité typy služeb, které nabízejí v Číně hongkongské společnosti. Počet výrobků a služeb, na něž se dohoda vztahuje, se stále rozšiřuje. A důležité je, že z ujednání mohou mít užitek nejen hongkongské firmy - nezáleží totiž na tom, zda jde o značku evropskou nebo americkou, podstatné je, aby byl Hongkong uveden jako země původu.
Příplatek nutný.
Na druhé straně se ale firmy, jež využijí Hongkongu jako vstupní brány, musejí připravit na to, že za poskytnuté výhody budou muset platit. „Sám Hongkong si je dostatečně vědom svého mimořádného postavení vůči obrovskému a dynamickému trhu kontinentální Číny. To je hodnota, kterou společnosti musejí splácet vyšší cenovou hladinou, vysokým nájemným a cenami nemovitostí, včetně cen za ubytování i stravování,“ tvrdí Bezemek. Jeho slova potvrzují i statistická data. Z nejnovější studie mezinárodní realitní společnosti CB Richard Ellis vyplývá, že na žebříčku nejdražších kancelářských ploch na světě patří Hongkongu desátá příčka. Za jednu čtvereční stopu (asi 30 centimetrů čtverečních) zaplatí podnikatelé více než 97 dolarů ročně, zatímco za nejlukrativnější kanceláře v Číně, které se nacházejí v Šanghaji, stačí na stejnou plochu o 46 dolarů méně.
