FRANTIŠEK KŘIŽÍK Jeden z nejslavnějších českých vynálezců František Křižík se do povědomí lidí zapsal zejména konstrukcí obloukové lampy a zavedením tramvajové dopravy v Praze. Jako podnikatel však příliš úspěšný nebyl, více než zisk ho zajímaly nové vynálezy a různá technická vylepšení.
Vůz letenské dráhy, která zahájila provoz v roce 1891 (v popředí František Křižík). foto: archiv DP
FRANTIŠEK KŘIŽÍK Jeden z nejslavnějších českých vynálezců František Křižík se do povědomí lidí zapsal zejména konstrukcí obloukové lampy a zavedením tramvajové dopravy v Praze. Jako podnikatel však příliš úspěšný nebyl, více než zisk ho zajímaly nové vynálezy a různá technická vylepšení.
Ve druhé polovině 19. století nastal v českých zemích prudký rozvoj mnoha technických odvětví, zejména lehkého průmyslu, který byl energeticky náročný. Vedle parních strojů se brzy začaly objevovat spalovací motory a také elektřina, která přestavovala zcela nový energetický zdroj pro mnohé stroje, přístroje i dopravní prostředky. Elektrickou energii mistrně využil při svých vynálezech také český konstruktér František Křižík, který se stal jedním z průkopníků elektrotechniky a elektrické dopravy u nás.
NA RAKOUSKÉ DRÁZE Již za studií byl Křižík zaměstnán v pražské elektromechanické dílně Markuse Kaufmanna, kde začínal jako pomocný dělník. Postupně se vypracoval na konstruktéra a navrhl i několik vlastních technických zlepšení při výrobě signalizačních a telegrafických zařízení pro železnici. Kaufmann byl s Křižíkovou prací velmi spokojen a brzy ho proto pověřil montáží signalizačních systémů na celé trati VaradinKluž. Po skončení studií v roce 1870 přijal Křižík nabídku Rakouských drah a stal se telegrafním odborníkem u Severní dráhy Ferdinandovy. Dále vylepšoval chod signalizačních zařízení a zavedl také elektrické ovládání návěstidel, která se do té doby obsluhovala pouze ručně. Roku 1873 se přestěhoval do Plzně, kde získal dobře placené místo inženýra asistenta a nadále se věnoval zlepšování drážní techniky. Jeho největším vynálezem té doby se stalo blokovací zařízení, které udržovalo potřebný odstup mezi za sebou jedoucímu vlaky.
Interiér Křižíkových závodů v Karlíně kolem roku 1905. foto: archiv NTM ELEKTRICKÝ OBLOUK V roce 1878 navštívil Křižík světovou výstavu v Paříži, na které ho velmi zaujala Jabločkovova svíčka - jednoduchá oblouková lampa, založená na principu rovnoběžně upevněných uhlíků. Nápad to byl geniální, uhlíky však hořely příliš rychle a nestejnoměrně. Křižík se proto po návratu do Plzně rozhodl tento systém zdokonalit. Uhlíky postavil proti sobě a jejich mechanické seřizování nahradil magnetickou silou, čímž dosáhl plynulého osvětlení a životnost lampy několikrát znásobil. Vynález patentoval roku 1881 a brzy o něj projevily zájem Anglie, Francie i Německo. Prodejem patentu získal Křižík značný kapitál, mohl proto odejít ze železničních služeb a začít samostatně podnikat. Už v prosinci 1881 si zřídil v Plzni vlastní elektrotechnickou dílnu, zakázek však bylo tolik, že se brzy rozhodl přesídlit do Prahy. V lednu 1884 si v Karlíně otevřel vlastní elektrotechnický závod, ve kterém začal vyrábět obloukové lampy. Později zavedl také výrobu dynam, stavěl malé elektrárny a osvětloval celé výrobní komplexy. V roce 1890 pracovalo v jeho továrně již 109 zaměstnanců a firma Křižík byla jednou z největších svého druhu ve střední Evropě. FONTÁNA PRO VÝSTAVU Přání osvětlit Národní divadlo se Křižíkovi nikdy nesplnilo, jeho největším triumfem se tak stala Jubilejní výstava v Praze roku 1891. Jako místopředseda organizačního výboru zvládl potíže způsobené záplavami z předcházejícího roku a zajistil také elektrické osvětlení celého areálu. Věhlas mu však přinesla zejména barevná světelná fontána, jejíž voda tryskala až do výše pětadvaceti metrů a byla osvětlena množstvím barevných reflektorů. Kromě fontány připravil Křižík pro Jubilejní výstavu ještě další novinku -první pražskou tramvaj, jejíž trasa vedla z Letné na Výstaviště a měřila na tehdejší poměry úctyhodných osm set metrů. Pro velký úspěch začal později dráhu rozšiřovat také do Libně a Vysočan a roku 1897 položil koleje i na Karlově mostě. Nezanevřel však ani na železnici a roku 1903 uvedl do provozu první elektrifikovanou trať v Rakousku-Uhersku mezi Táborem a Bechyní. Šlo navíc o světový unikát, protože dráhu na stejnosměrný proud o napětí 1400 voltů do té doby ještě nikdo nepostavil. Další elektrifikace českých drah však pokračovala velmi pomalu, protože silné uhelné společnosti pokroku bránily. KŘIŽÍK NA KOLENOU Ačkoliv byl Křižík vynikající technik a vynálezce, jako podnikatel si nevedl příliš úspěšně. Vymýšlel stále nová zlepšení, což ho při konstrukci často zdržovalo. Podceňoval sériovou výrobu a bránil se i vytvoření akciové společnosti, kterou mu již na počátku dvacátého století doporučoval Emil Kolben. Když navíc nezískal zakázku na stavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích, ocitl se ve finanční tísni. Banky na něj od roku 1897 vyvíjely permanentní tlak a nechtěly mu poskytovat další úvěry. Není proto divu, že se firma Křižík v roce 1913 ocitla na pokraji bankrotu a v následujícím roce se jejím majoritním vlastníkem stala Pražská úvěrová banka. Křižík ztrácel ve firmě vliv, a když byl roku 1917 jeho podnik přeměněn na akciovou společnost, stáhl se do ústraní a setrval v něm až do své smrti v roce 1941. Po druhé světové válce převzaly firmu Závody průmyslové automatizace, které vznikly sloučením podniků Křižík a Meopta. V padesátých letech, v době industrializace Slovenska, byla pak velká část výroby elektrických přístrojů převedena do Prešova. Po roce 1989 fungoval pražský podnik nějaký čas znovu pod názvem Křižík, v roce 1992 však zanikl. Firma Křižík Prešov si zpočátku vedla lépe, v roce 1997 hospodařila ještě se ziskem, poté ale začala také upadat a v roce 2003 skončila v konkurzu. Pramen: archiv Profitu FRANTIŠEK KŘIŽÍK (1847-1941) Český vynálezce a podnikatel František Křižík se narodil 8. července 1847 v Plánici u Klatov v rodině obuvníka. Studoval nejprve v Klatovech a později v Praze, maturitu však složit nemohl, protože neměl na zaplacení příslušných poplatků. Na pražskou techniku se dostal jen díky pomoci profesora Zengera, který si nadaného studenta oblíbil a chtěl mu pomoci. Již za studií byl Křižík zaměstnán u pražské firmy Kaufmann, která vyráběla signalizační zařízení pro železnici, po roce 1870 pak pracoval jako technik u Rakouských drah. Do provozu přitom zavedl několik vlastních vynálezů: elektricky ovládané návěstí, automatickou výhybku či blokovací zařízení pro odstup vlaků. Roku 1878 navštívil světovou výstavu v Paříži, kde se seznámil s principem jednoduché obloukové lampy. Po návratu do vlasti se rozhodl vynález zdokonalit a zanedlouho vytvořil vlastní obloukovou lampu, která v roce 1881 získala zlatou medaili na mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži. Po prodeji patentu začal samostatně podnikat. Nejprve v Plzni a od roku 1884 v Praze, kde v Karlíně založil vlastní elektrotechnický závod. Zpočátku zaměstnával sedm dělníků, do deseti let však jejich počet vzrostl až na sto padesát. Vedle obloukových lamp vyráběl také dynama, měřicí přístroje a podílel se také na stavbě celkem sto třiceti elektráren. Roku 1891 spolupracoval na přípravě Jubilejní výstavy v Praze, na které představil světelnou fontánu i první tramvaj v Čechách. Byl úspěšným vynálezcem a konstruktérem, v podnikání však nedokázal čelit tvrdé konkurenci. Firma se začala brzy zadlužovat a roku 1914 ji převzala Pražská úvěrová banka. Křižík ztratil ve firmě svou pozici a po založení akciové společnosti v roce 1917 odešel do ústraní. Zemřel 22. ledna 1941 ve Stádlci u Tábora a pochován je na vyšehradském Slavíně.
