Ve jménu nevinnosti

Ministr školství Josef Dobeš vyhodil z kola ven ty, kteří odporovali Výboru na obranu rodičovských práv

O podobu výuky na základních školách se nedávno strhl bezprecedentní boj. Rodiče, sdružení ve Výboru na obranu rodičovských práv (VORP), přišli s návrhem, jak z povinné výuky vymýtit podle jejich názoru nežádoucí témata. V žaludku jim leží hlavně osvěta v oblasti sexu a pohlavně přenositelných nemocí, ale odstranit by chtěli také zmínky o rovnosti mužů a žen nebo o prevenci rasistických, xenofobních a extremistických postojů. Tyto představy shrnuli do materiálu s názvem Pročištění rámcového vzdělávacího programu. Ale program, který chtějí „pročistit“, není ledajakým kusem papíru. Rámcové vzdělávací programy říkají, co se mají všechny děti bez rozdílu v jednotlivých předmětech učit. Jejich částečná revize se připravuje od jara a právě VORP na ni má podle všeho nestandardně silný vliv. Snad ještě znepokojivější je ale skutečnost, že rámcové vzdělávací programy se mění jen čtyři roky po svém zavedení právě na objednávku VORP. Jinými slovy – největší reforma v českém školství za posledních dvacet let se překope na přání jedné úzké zájmové skupiny s dobrými kontakty na ministerstvu. Proti těm, kterým by se to nemuselo líbit, se použije trocha účelové manipulace: podle nedávno zveřejněného Desatera MŠMT k sexuální výchově je sexuální výchova na školách zneužívána soukromými firmami a blíže nedefinovaným „sexuálním byznysem“.

Pročištění? Dobešův nápad

Jen pro zajímavost: příručku, na které se měly soukromé firmy podle vyjádření ministerstva přiživit, nevypracovala žádná firma, ale jednotlivci oslovení ministerstvem. Za jednu stranu textu dostali kolem dvou set korun. Jeden z autorů – učitel a ředitel školy Pavel Petrnoušek – dostal za svoji kapitolu zhruba 3600 korun hrubého. Jinak v naprosté většině případů vyučují sexuální výchovu ve školách učitelé v rámci jednotlivých předmětů a nepobírají za to žádnou zvláštní odměnu. Na dotaz, které soukromé firmy ze sexuální výchovy těžily, přišla týdeníku Euro jen vágní odpověď: „Objevily se určité nabídky, které nebudeme konkretizovat.“ Spíš než o skutečný popis situace na „trhu se sexuální výchovou“ jde tedy o snahu získat v atmosféře všeobecného pozdvižení pár bodů na svou stranu. O sexuální výchově mohli rodiče a učitelé za poslední rok a půl slyšet minimálně dvakrát. Loni v létě, kdy ministr Dobeš na naléhání VORP stáhl z webu ministerstva již zmíněnou příručku pro učitele Sexuální výchova – vybraná témata, a podruhé nedávno, kdy do médií proniklo „Pročištění“. Ministerstvo se pohoršení většinové společnosti snažilo tlumit ujištěním, že žádnému pročišťování osnov jednoznačně nefandí. „Bylo jedno společné jednání a na tom mluvil jak VORP, tak odborníci z druhé strany,“ argumentoval ministr před kamerami České televize. Potíž je ale v tom, že po setkání na začátku září, kde se většina shromážděných odborníků vyslovila proti požadavkům VORP, ministr odebral dohled nad revizí rámcových vzdělávacích programů Výzkumnému ústavu pedagogickému (který v tu dobu byl už jen jednou divizí spojeného Národního ústavu pro vzdělávání). Každým dnem má nyní jmenovat skupinku deseti až patnácti lidí, která úkol převezme. Podle více zdrojů z okruhu ministerstva se tak stalo proto, že lidé v bývalém VÚP nechtěli vzít na vědomí hlavní zadání: celá revize programů byla spuštěna právě proto, aby se vyhovělo výboru a sexuální výchova se stala nepovinnou. Proto musela zmizet ze základního programu, který je závazný a povinný. S požadavkem, že je nutné z něj sexuální výchovu odstranit, přišel ministr Dobeš po Novém roce. Dílčí úpravy v programu měly být provedeny do září 2012. A aby to celé nebudilo nežádoucí pozornost, ministerští úředníci vymysleli zástupný důvod. Programy se v prvé řadě mění proto, aby souhlasily se znovu zaváděnými podrobnými osnovami neboli takzvanými standardy. Pak se to ale celé trochu vymklo z ruky. VÚP vzal úkol vážně, a když už se revize dělala, chtěl do ní zapojit co největší část odborné veřejnosti. Tím pádem se na dané téma rozpoutala nezávislá diskuse s nechtěným výsledkem. Ministerstvo školství však všechno popírá: „O revizi RVP se mluví už nejméně dva roky. MŠMT o tom, že by měla být výuka sexuální výchova nepovinná, neuvažuje, ani neuvažovalo.“ Zástupci VORP byli nicméně na zářijové schůzce na téma sexuální výchovy zaskočeni, protože jak uvedli mimo jiné i na svých webových stránkách, ministr jim slíbil, že jimi kritizovaná témata z programu zmizí. „Vycházeli jsme ze závěru jednání s panem ministrem v době, kdy jsme mu předávali petici proti povinné sexuální výchově. On tehdy vyjádřil požadavku dobrovolnosti podporu. Očekával bych proto, že když zadá VÚP nějaký úkol, oni to udělají,“ upřesňuje Martin Kutina, člen předsednictva VORP. Je ale otázkou, jestli se dočkají teď, když ministr vše bere pevně do svých rukou. Kolem se nadělalo víc hluku, než si kdokoli z ministerských „ultras“ přál. Oficiálně ministerstvo jakýkoli slib daný VORP odmítá: „Sexuální výuka se prolíná několika povinnými předměty, a tak to zůstane. Pouze je zde návrh, že by mohla být také navíc součástí nepovinného předmětu etická výchova.“

Sex ne, národ a zvláštní školy ano

VORP zdůrazňuje, že mu nejde o to odstranit sexuální výchovu ze škol úplně. Kdo má zájem, ať má možnost děti do takových hodin posílat. Své potomky ale prý raději vzdělají v této oblasti sami. „Chceme, aby sexuální výchova neprostupovala různými předměty jako dnes, ale aby byla slita do jednoho. Jenom tak je možné dítě z takového vyučování uvolnit,“ říká Martin Kutina. Otázka, zda patří poučení dětí o sexuálním životě a jeho rizicích do sféry, kde by měl stát zcela vyklidit pole rodině, stojí určitě za zvážení. Nicméně většina sexuologů a pedagogů z tábora otevřené sexuální výchovy má poměrně vyhraněný názor. „Neumím si představit, že by došlo k takové změně, jak si přeje VORP. Ty děti, které by tam nechodily, by kvůli tomu mohly být vyčleněné z kolektivu, a navíc by se mohlo stát, že by jim chyběly zásadní informace,“ říká Lenka Kubrichtová, jedna ze spoluautorek diskutované příručky, která se výukou sexuální výchovy zabývá už přes dvacet let. Na podporu tohoto pohledu se často zdůrazňuje zejména právo na vzdělání a informace všeho druhu, které každému dítěti dává úmluva o právech dítěte. Ať už si to jeho rodiče přejí, nebo ne. Požadavky VORP ale před nás nekladou pouze otázku, zda má každý člověk právo vědět v patnácti letech o tom, že před AIDS ho může zachránit kondom. Členové výboru nechtějí ani to, aby se jejich děti učily, že muž a žena jsou si rovni nebo co jsou to xenofobní postoje. Také by neradi, aby jejich děti učili „homosexuální aktivisté“, jak nazývají školitele z Domu světla, centra pomoci proti AIDS. Jde tu tedy mimo jiné o to, do jaké míry českou školskou politiku ovládne xenofobní, národovecké a homofobní myšlení, které ministrovi naposledy nahlas vyčetla v otevřeném dopise skupina učitelů z Plzeňska. Nutno říct, že VORP nemá problém ani se zavedením předmětu výchova k národní hrdosti; v tomto případě mu aktivita státu nevadí. „Něco podobného mají také v Rusku, v Číně a ve Spojených státech. Toto povědomí budují a dobře se to tam osvědčuje. Nemáme s tím problém, ale bude samozřejmě záležet na konkrétním obsahu,“ říká Kutina. Mimochodem opuštění dlouhodobých plánů na zrušení zvláštních škol, za které Česko kritizuje celá Evropa, VORP také spíše schvaluje.