Sociální demokracie vzala boj proti korupci smrtelně vážně. Ministr vnitra Gross chce kontrolovat statisíce úředníků na všech úřadech i radnicích. Nejprve zmapuje jejich majetek. Nebude-li odpovídat úřednickému platu, dostaví se provokatér s úplatkem. Plán má Gross do detailu promyšlený.
Prvním posuzovatelem adekvátnosti majetku bude nadřízený úředníka, provokatér půjde až ve druhém sledu. Pokud úředník naletí a úplatek přijme, nestane se celkem nic hrozného. Jen s ním bude rozvázán pracovní poměr. Pracovní poměr však dozajista rozváže i poctivý a schopný úředník, kterému budou praktiky policejního státu připadat nedůstojné. Grossův plán vyvolává úsměv i řadu otázek. Bude se zevrubná kontrola jmění týkat úřednice, která vyřizuje sociální dávky a párkrát v životě vzala bonboniéru? Nebo snad bude zaměřena pouze na posty, v nichž se rozhoduje o milionových zakázkách? Promítne se obálka se sto tisíci na majetku úředníka bytového odboru natolik viditelně, aby vůbec vzbudila podezření? A naopak, kolik lidí bude muset čelit falešným obviněním? A kolik bude stát vyškolení stovek provokatérů a fungování celé sítě? Kdo bude ověřovat věrohodnost provokatérova tvrzení? Že není jiná cesta jak zamezit korupci? Ale ano. Ubrat státním úředníkům podíl na moci, zařídit, aby obchodní rejstříky i katastrální úřady fungovaly na počkání, organizovat průhledná výběrová řízení. Vláda zvolila metodu represe. Již předem je možné o jejím úspěchu pochybovat.
