Plzeňský pivovar Gambrinus slaví letos 140. výroční vzniku. Ačkoliv byl založen jako akciová společnost, do jeho historie se zapsalo i mnoho podnikatelů. Nejvýznamnějším byl stavitel Martin Stelzer, který roku 1875 zachránil podnik před jistým krachem.
Současná podoba lahve.
Autor: Profit
Pivo se v Plzni začalo vařit již roku 1295, kdy Václav II. udělil zdejším měšťanům právo várečné. Nejstarší pivovar je doložen roku 1307. Kvalita nápoje nebyla ale příliš dobrá a dochovalo se i několik záznamů o vylévání nepovedených várek. Pohár trpělivosti přetekl roku 1838, kdy museli plzeňští výrobci zlikvidovat hned 36 sudů pro „neschopnost požití a zdraví škodlivost“.
Hned v následujícím roce se proto měšťané rozhodli vybudovat nový pivovar bavorského typu. Zakoupili pozemek v Plzni-Bubenči, který sousedil s řekou a byl blízko vydatného zdroje vody. Plány vypracoval František Filaus a vlastní stavby se ujal Martin Stelzer. Práce začaly v srpnu 1839 a již v září 1842 byl nový měšťanský pivovar (pozdější Prazdroj) dokončen.
Grollův experiment
Martin Stelzer patřil mezi nejtalentovanější plzeňské stavitele. Narodil se roku 1815 v západočeských Dobřanech, brzy ale odešel do Plzně, kde po vyučení získal stavitelskou koncesi. Podílel se na stavbě desítek městských domů a mezi jeho nejvýznamnější realizace patřily Stará synagoga, Malé divadlo a Saský most.
MARTIN STELZER (1815-1894)
Narodil se 31. ledna 1815 v západočeských Dobřanech. V mládí odešel do Plzně, kde se vyučil a získal stavitelskou koncesi. Ve městě postavil desítky domů, z nichž nejvýznamnější byly Stará synagoga, Malé divadlo a Saský most (nyní Rooseveltův). V letech 1839 až 1842 postavil Měšťanský pivovar a roku 1869 První plzeňský akciový pivovar. Toho byl zároveň akcionářem a roku 1875 ho zachránil zástavou svého majetku před krachem. Zemřel 3. srpna 1894. Jeho jméno dnes v Plzni připomíná Martinská ulice.
Všechny tyto stavby ovšem vytvořil až v 50. letech 19. století, tedy dlouho po Měšťanském pivovaru. Při jeho budování ještě tolik zkušeností neměl, odjel se proto inspirovat do Německa. Tam se seznámil i s bavorským sládkem Josefem Grollem, kterého roku 1842 přemluvil k cestě do Plzně.
Groll se ujal přípravy první várky nového piva a postupoval podle bavorské receptury. Suroviny ale použil místní, takže výsledek všechny překvapil. Místní kronikář to komentoval slovy: „Jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek.“
Nástup akcionářů
Zájem o nové pivo byl obrovský. Dne 24. ledna 1869 se proto v hostinci U Císaře rakouského sešla skupina podnikatelů, která učinila kroky k založení druhého moderního pivovaru v Plzni. Firma dostala název První plzeňský akciový pivovar a jejími hlavními akcionáři byli majitel strojíren Emil Škoda, spolumajitel parního mlýna Adolf Hýra a opět Martin Stelzer, kterému byla stejně jako v předchozím případě svěřena stavba objektů.
Podnik měl vzniknout hned vedle staršího konkurenta, aby bylo možné využít stejného zdroje vody. Měšťanský pivovar se tomu sice snažil zabránit (vykoupil například prázdné pozemky u řeky), akcionáři ale přesto uspěli. Stavba začala v létě 1869 a již v prosinci následujícího roku vyrobil závod první várku piva. Produkce rychle stoupala a brzy překročila roční hranici sta tisíc hektolitrů.
Brabantský patron
Slibný rozvoj podniku ale již roku 1873 ohrozil krach na vídeňské burze. Nedostatek peněz se pivovar snažil překonat novou emisí akcií, jejich cena však v následujících letech neustále klesala. Situace byla kritická a nebýt obětavého zásahu Martina Stelzera, který roku 1875 zastavil veškeré své jmění mnichovské bance, společnost by se krachu nevyhnula.
Krize byla definitivně zažehnána teprve roku 1880 a produkce se začala opět rychle zvyšovat. Roku 1907 se o pivu z Prvního akciového pivovaru pochvalně vyjádřil císař František Josef I., čímž vznikla značka „Pilsner Kaiserquell“ (Plzeňský císařský zdroj). Roku 1912 byl pivovaru propůjčen titul
„c. k. dvorní dodavatel“ a těsně před první světovou válkou dosáhl roční výstav 270 tisíc hektolitrů.
Po rozpadu habsburské monarchie již značka Kaiserquell přestala vyhovovat, pivovar si proto nechal roku 1919 zaregistrovat ochrannou známku „Plzeňský Gambrinus“. Ta odkazovala na patrona sladovníků, brabantského vévodu Jana I., jehož jméno se ve staročeštině psalo Gam Primus.
Fúze plzeňských pivovarů
V Plzni v té době fungovaly již čtyři velké pivovary – vedle Měšťanského a Prvního akciového ještě Svatovar a Prior. Výroba piva neustále stoupala, poklesl ale vývoz a začaly se objevovat myšlenky na sloučení podniků. Jako první přišel na řadu Prior, který prodával pivo nejlevněji a odběratelům poskytoval značné úvěry. Tím se dostal do finanční tísně a roku 1925 splynul s Měšťanským pivovarem.
Větším problémem bylo převzetí Prvního akciového pivovaru. Byl to velký podnik a měl řadu technických novinek. Jedinou možností pro Měšťanský pivovar bylo tedy vykoupení akcií. Na počátku fúze se Gambrinus sloučil s pivovary ve Štěnovicích a Starém Plzenci. Nejstarší pivovar pak vykoupil celkem 71 procent akcií celého podniku a jeho vedení roku 1929 převzal.
V témže roce ovšem skončila konjunktura a celý svět zachvátila hospodářská krize. Samozřejmě postihla i plzeňské pivovary, takže od druhého pololetí roku 1930 nastal citelný pokles výstavu piva, který dosáhl více než osmnácti procent.
Součást koncernu
Počátkem druhé světové války převzali vedení plzeňských pivovarů Němci a nedostatek surovin vedl k omezování výroby. Roku 1942 přestal pracovat pivovar ve Štěnovicích a v lednu 1945 se uvažovalo také o zrušení Gambrinu. K tomu ale nakonec nedošlo, protože se nepodařilo zajistit jiné zásobování pivem pro Škodu Plzeň. V dubnu 1945 však přišla jiná pohroma – Gambrinus byl vážně poškozen bombardováním a jeho obnova trvala několik let. V říjnu 1945 došlo ke znárodnění všech pivovarů v Plzni a roku 1947 k jejich začlenění do nově vzniklého národního podniku Plzeňské pivovary.
Roku 1958 byly k podniku přičleněny ještě Západočeské pivovary a samostatný závod Gambrinus byl sloučen se závodem Prazdroj. Tento stav vydržel až do roku 1990, kdy se Plzeňské pivovary změnily na akciovou společnost Plzeňský Prazdroj. Ta dnes zahrnuje jak oba plzeňské pivovary, tak nošovický Radegast a pivovar Velké Popovice. Plzeňský Prazdroj je soušástí světové pivovarské skupiny SABMiller.
