Rodinný dům si našinec kupuje nebo staví obvykle na celý život a často myslí i na potomky. Proto ho na budově zajímá kdejaká římsička, pohodlný vjezd do garáže či dopravní přístupnost. To nejdůležitější mu však při koupi většinou uniká - energetická náročnost chodu budovy. A tak se může současnému stavebníku lehce stát, že jej děti budou proklínat, neboť nebudou mít na vytápění nějakého skleněného hradu. Ceny energií narůstají natolik rychle, že se do skleněné pasti může nakonec chytit i on sám.
Od 1. ledna 2009 by měl být každý nový nebo zrekonstruovaný dům vybaven štítkem, na němž bude v barevné škále od zelené po červenou a písmeny A až G vyznačena energetická náročnost budovy. Úplně stejným, jaký už několik let nalézáme na ledničkách nebo žárovkách. Dům napojený na teplárnu se společnou výrobou elektřiny by měl být blíž zelenému značení než ten, k němuž bude přivedeno teplo z málo účinné výtopny. Úplně nejvýš by měl „kralovat“ pasivní dům, nejčervenější by byla většina současných příbytků, pakliže by rekonstrukce vynechala zateplení a další vymoženosti na zlepšení tepelné účinnosti budovy.
Této funkci energetických štítků ovšem nejvíc překážejí sami úředníci, kteří patřičnou vyhlášku připravují. Už teď vznikají na základě státní normy štítky, jež jsou bezcennou barevnou koláží, protože odrážejí jen stavební charakteristiku budovy. I v nich jsou pasivní domy nejvýš, a štítky proto dělají radost jejich budovatelům. Jestliže však některý z nich nezařadí potřebnou rekuperaci a nezačne dům správně energeticky využívat, žádný štítek ho před plesnivějící katastrofou neubrání. Současné štítky, jimiž jsou povinně vybavovány veřejné budovy, jsou vyhozenými penězi, neboť neodrážejí skutečnou energetickou náročnost a jejich jedinou předností je, že se na jejich zpracování zaučí auditoři. Pozor proto na návrh vyhlášky, ať účinný energetický nástroj opět nezplaní.
