Ojedinělý charakter dodává vínům mrazivá noc a prosluněný den
Bezkonkurenčně nejmenší vinorodou oblastí Itálie je hornatý cípek na severozápadě země, podle střediska území nazvaný Valle d´Aosta. Devět set hektarů vinic, které se šplhají po strmých svazích Alp do nejvyšších poloh v Evropě, dává ročně surovinu pro produkci asi 30 tisíc hektolitrů vína, převážně červeného. V poměru k veškeré italské produkci je to číslo mizivé, ale i zde lze nalézt zajímavá vína, i když se patrně žádné z nich neprosadí mezi špičkové značky. Nicméně některá z nich mají svůj zvuk a našla si své zákazníky. Patří mezi ně třeba Donnaz, červená vína příjemné barvy s výraznější hořčinkou. Objevíme zde také ovocitá suchá vína připravená z odrůdy Gamay, vonná, ne nepodobná těm z oblasti Beaujolais. Severozápadně od Donnazu, v údolí mezi místy Arnad a Montjovet, se rodí suchá bílá vína svěžího výrazu. O něco výše, na obě strany od městečka Chambave, jsou rozšířena stejnojmenná vína, bílá, růžová i červená. Bílá se tady školí jako suchá i sladká, tichá nebo šumivá. Západně od Chambave leží Nus. Odtud až k Aostě je doma Pinot Grigio, lehký a svěží, kterému přizvukují růžová a červená vína připravená z Pinotu. Okolo samotné Aosty a západně od ní se objevují suchá, lehčí červená vína Torette, na malém „plácku“, který obtáčí Arvier, se připravují Enfer d´ Arvier, zajímavá červená vína zvláštního charakteru. Ve zbývajícím, posledním révou osázeném úseku údolí říčky Dora Baltea, které je vymezeno místy Morges a La Salle, se pijí lehounká a svěží Blanc de Morges et de La Salle. Ta se tu připravují i jako příjemná Frizzante. Všechna tato vína patří do kategorie D. O. C. a jsou stavěna ze základních odrůd Nebbiolo, Dolcetto, Moscato, Pinot grigio, Pinot Noir, Gamay a Müller-Thurgau. Hornatý kraj, kde se vinice obdělávají jen s potížemi, zůstával – strážen Mt. Blankem od západu a Matterhornem straně východní – po dlouhou dobu neobjeven a zdejší vína si zachovávala výrazný místní svéráz. Rozvoj turistiky zasáhl však i sem. Množství návštěvníků je stále vyšší a vinaři, vedeni snahou vyhovět této koupěschopné síle, připravují vína novými technologiemi, přibližujíce se modernímu vkusu konzumentovu. Vysoká nadmořská výška, mrazivé noci a krátké, ale intenzivně prosluněné dny, dodávají zdejším révám a jejich plodům ojedinělý charakter. Pro dnešní ukázku jsem sáhl do nabídky brémské firmy Reidermeister a Ulrichs, respektive k jejímu zástupci v ČR, Ludvíku Šlancarovi. Jde o víno ze sousedního Piemontu, z produkce sklepa rodiny Dezzani. Dezzani Gavi D. O. C. G. ´00 – víno zařazené do nejvyšší jakostní kategorie. Bledě zlatavá barva, excelentní jiskra, tím se nám představí ve sklence. V kytce potom nabídne širokou škálu jemných ovocných tónů, mezi nimiž se o výsostné postavení hlásí nádech zelených jablek. Vedle tohoto prvku se ale ke slovu hlásí bílé peckoviny a svěží hroznovitý odér. Po napití rozehraje doušek vína na jazyku hru, připomínající barvitou, líbivou melodii. Čisté tóny ovoce, kde se do popředí prosazují uhlazené komponenty citrusů, podpořené lehkou lipovinkou a živoucím výrazem díky pikantní, s ničím se nepřetlačující kyselině. V konci se o slovo hlásí sotva patrná, nicméně znatelná hořčinka mandlového výrazu. Celkovým dojmem je líbivá svěžest, jemná dochuť a lahodný dozvuk, který zanechá hutný, dlouhotrvající vjem.
