Za plotem se daří výnosnému byznysu
Stín vržený paletou připomíná mříž. Někteří zasvěcení také tvrdí, že problematika přepravních palet není kriminální roviny prosta. Nelze to pochopitelně tvrdit paušálně, ale řada způsobů podnikání s paletami je opravdu, kulantně řečeno, nestandardní. V této souvislosti je na místě upozornit, že v článku se nevyskytuje jediné jméno či název firmy. Ne že by je týdeník EURO neměl k dispozici, nebo je nechtěl uvést. Ale o paletách se nikomu nechce mluvit. A když, tak anonymně.
Oficiální a neoficiální.
Obaly se dělí na tři druhy: spotřebitelské, skupinové a přepravní. Spotřebitelský obal je kelímek od jogurtu. Skupinový je například igelit, do něhož jsou kvůli snazší manipulaci jogurty po několika kusech zabaleny, respektive zataveny. Klasickým přepravním obalem je pak paleta, na níž dodávka jogurtů putuje od výrobce přes velkoobchodní sklad až do velké prodejny. Jestliže mezi nevratnými obaly převládají ty spotřebitelské a přepravní představují zanedbatelné procento, u vratných obalů je tomu naopak. Přepravní obaly tvoří téměř polovinu. Má to svou logiku vedenou především úsporami nákladů. V šedesátých letech kontinentální železnice založily Evropské paletní sdružení, jehož účelem bylo ulehčit přepravu a skladování zboží pomocí systému dřevěných palet. Tak vznikla takzvaná europaleta jako univerzální evropský výměnný přepravní obal, což je už samo o sobě pozoruhodná věc.
Naše pozornost však směřuje hlavně k tomu, že v posledním desetiletí nabyla europaleta na významu – a tím pádem i na množství – také v ČR a v dalších postsocialistických zemích. Stát se oficiálním, tedy licencovaným výrobcem palet ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Předně je nutné poslat svůj výrobek do zkušební laboratoře, která prověří nosnost a rozměry palety, použité spojovací prvky (hřebíky kroucené nebo takzvané konexní, s drážkami zamezujícími vytažení) a vzhledové markanty (síla prken, hranolů, povrchová úprava a zkosení hran, předepsaná místa vbití hřebíků). Na základě kladného dobrozdání České dráhy vydají oficiálnímu výrobci licenci a také oficiální razidla – logo Českých drah a logo europalet (nápis EURO v elipse).
Slovo „oficiální nezdůrazňujeme náhodou. Oficiálních výrobců u nás není mnoho, zatímco „neoficiálních jsou zástupy. Oficiální mají razidla a evidenční čísla, ale neoficiální je mají také – neoficiálně. Princip výměnné palety je založen na tom, že za fixní, dohodnutou cenu, lépe řečeno zálohu, ji se zbožím získám a po jejím vrácení mi dodavatel zálohu vrátí. Ale kolem českých silnic existují stovky důkladně hlídaných parcel označených jako Výkup palet. Zde lze jakoukoli paletu zpeněžit – nikoliv však za fixní, jednotnou, ale za tržní, nabídnutou cenu. Převedeno do poštovní oblasti je to zhruba tak, že tříkorunovou známku nakoupím za korunu, prodám za dvě padesát a všichni budeme spokojeni. Kde ale takovou známku vzít?
 
Via avia.
Problém je obnažen například ve velkých maloobchodních řetězcích, kterými měsíčně projde několik desítek tisíc palet. Ty přes velkou snahu nelze jednotlivě hlídat a už vůbec ne kontrolovat z hlediska konstrukčních parametrů a původu. To znamená, že část palet odjede na avii k nejbližší výkupně, kde je dobří muži prodají po osmdesáti, sto korunách za kus. Vzorec pět palet krát dvacet pracovních dní dává slušný boční příjem.
Část palet je nestandardních, nekvalitních, neoficiálních a dodavatel je zpátky nepřijme. Pak je třeba koupit palety nové, nebo doplatit rozdíl. Řetězce tak přicházejí ročně o miliony korun, což je samozřejmě nepoloží. Řádově menší ztráty z palet však ohrožují menší obchodníky, už tak dost ohrožené velkými řetězci.
Šedivé kontury.
Nezdaněné peníze, na které si ročně přijde osádka avií, jsou nejméně podstatné. Podstatně větší výnosy mají neoficiální výrobci europalet a ještě větší jejich prodejci (výkup palet), kteří jsou ovšem s výrobci většinou úzce propojeni. Oficiální zálohovaná cena europalety se pohybuje mezi 250 až 350 korunami, což je odvozeno z výrobních nákladů a marže oficiálních výrobců plus nevelkého, několikakorunového poplatku Českým drahám. Znalci ale tvrdí, že použitím nekvalitního materiálu, primitivních nástrojů a těžce vykořisťované pracovní síly (Ukrajinců) lze výrobní cenu pohodlně stlačit na polovinu.
Bohužel, není známo kolik nelicencovaných palet se v České republice vyrábí a zhusta také vyváží nebo dodává i těm nejrenomovanějším firmám (cena je cena). Jisté je to, že je jich podstatně více než těch oficiálních. Odborníci učeně mluví o „odklonu k nevratným paletám . České dráhy kontrolují pouze oficiální výrobce a nemapují ani pohyb palet. Nemalá část jsou mimoto právě ty nevratné palety prosté, které už vůbec detailní evidenci nepodléhají, nicméně zpeněžit se dají, a to několikrát. A potom: životnost palet je omezená, a mají–li řádné europalety vydržet do opravy dejme tomu deset oběhů od dodavatele ke konečnému prodejci a zpět, u padělků je to podstatně méně.
Na základě těchto předpokladů lze odvodit, že v České republice je každodenně v oběhu nebo lépe řečeno k dispozici rozhodně více než deset milionů palet, přičemž reálná cifra může být podstatně vyšší. Z propočtu vychází, že při osmdesátikorunové marži na vykoupené a znovu prodané paletě, respektive na přímém prodeji nestandardních palet, činí celkový výdělek na tisíci kusech osmdesát tisíc, na milionu osmdesát milionů… Ekonom nás může opravit, že z této částky musíme ještě odpočítat daň, ale to je právě to. O odvádění, respektive neodvádění daní z paletového byznysu nemají finanční úřady, potažmo policie žádné konkrétní poznatky – pouze podezření. Faktem je, že zatímco počtem výkupen a výrobců palet šokujeme Evropu, ve Zlatých stránkách je jich jen pár.
Úklidová firma.
Stalo se, že když do České republiky přijel představitel německé logistické firmy CHEP zabývající se pronájmem speciálních palet, nemohl uvěřit svým očím a dění u výkupny si natočil na video. Možná, že odlišnost vyspělé Evropy nespočívá jen v dlouhodobě zavedeném systému, ale třeba i v tom, že disciplinovaný Němec nemá ten správný český fištrón a tah na bránu. V každém případě u nás existují snahy prosadit do připravovaného zákona o obalech klauzuli o jednotné, dohodnuté ceně, která by z palet udělala regulérní vratný obal a odstranila podmínky pro současné až příliš svobodné podnikání. Nakolik ale budou tyto regulační snahy úspěšné, je zatím ve hvězdách, stejně jako ten zákon.
Proslýchá se také, že do České republiky by mohla vstoupit velká zahraniční společnost, která by uměla vytvořit ucelený a průhledný systém pohybu palet diskvalifikující nekalou konkurenci. Nikdo z dotazovaných však nedokázal přesně říci, o kterou společnost by mělo jít. Rozhodně by to musela být kapitálově velmi silná firma, navíc znalá specifik českého prostředí, a to je dost velký problém.
