Sílí obava, zda Mirek Topolánek zvládne volební koncovku
Nechladit předčasně šampaňské, nervat se ještě před volbami o vládní křesla jako někdejší čtyřkoalice. Podobných varování zaznělo na loňském prosincovém kongresu Občanské demokratické strany nepočítaně. Jenže předsevzetí nestačila. Horkému favoritu jedenáct měsíců před volebním kláním poněkud docházejí nervy i preference. Česká média místo Modré šance plně zaměstnávají aktivity rozjetého sociálnědemokratického premiéra Jiřího Paroubka a někteří politici ODS už začali porcovat medvěda, který ještě běhá po lese. To vše spolu s bohorovným optimismem předsedy Mirka Topolánka, který zrovna ve chvíli Paroubkovy maximální ofenzivy namísto mítinků s občany navštěvuje regionální elity nebo zahraniční celebrity, vytváří v ODS nervozitu. Obava, že Topolánek nezvládne volební koncovku a osmiletý sen o modrém vládnutí se rozplyne, sílí.
Netrpělivost přináší růži.
„Někteří kolegové, a já jich zaplaťpánbu vidím málo, by se nejraději už před rokem dostali do vítězných voleb a následně do vlády,“ připustil pro týdeník EURO předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS), jmenovat však nechtěl. „Je to samozřejmě o trpělivosti a hlavně o práci,“ dodal. Kuloárové zvěsti, podle nichž je ODS stále ostřeji rozdělena na trpělivější starou gardu se zkušeností Sarajeva, kam patří třeba partajní dvojka Petr Nečas nebo šéf poslaneckého klubu Vlastimil Tlustý, a „postsarajevské rychlokvašky“, za které jsou považováni nejvěrnější Topolánkovi místopředsedové Petr Bendl a Ivan Langer, považuje Sobotka za nadnesené. „Jestli se budeme rozlišovat na jakoby staročechy a mladočechy, nevidím jako problém,“ soudí Sobotka. Vlastimil Tlustý tvrdí, že dělení existuje a určuje volební vyhlídky strany (EURO 29/2005). „Myslím, že v případě ODS stále tvoří většinu lidé, kteří se poučili z roku 1997 a vědí, že nedočkavost a přehnané ambice nejsou to nejlepší,“ prohlásil. Tábory se liší také vztahem k prezidentu Václavu Klausovi, který nedávno Topolánkovu vedení vytkl, že neplní svou opoziční roli.
Zjednodušujeme teze.
Paroubkova ofenziva se skutečně místo s Topolánkem poměřuje s Klausem. Zatímco kolem Klausovy ODS a gejzírů jejich iniciativ a nápadů se točila celá česká politika, Topolánkova ODS dnes jen klopýtá za Paroubkem. „Porazit se můžeme už jen sami,“ varoval Topolánek sebevědomě loni ve svém kongresovém projevu. Jaký div, že ODS na nečekaný růžový buldozer vůbec nebyla připravena. „Nebojte se, budeme reagovat,“ ujišťuje Sobotka. Nemá však jít o reakce na Paroubkovy aktivity, nýbrž výhradně o vytrvalé upřesňování vlastního programu. „Zjednodušujeme naše základní teze, aby byly sdělitelné veřejnosti,“ řekl Sobotka ve středu, kdy Paroubkův kabinet shodou okolností schválením asi dvacítky klíčových zákonů provedl de facto svou „noc dlouhých nožů“, jíž nakročil k výrazným změnám v české společnosti. Mimochodem, právě kvůli tomuto pojmu, který Mirek Topolánek v červnu v nadsázce použil při setkání s podnikateli, schytal on osobně (i od spolustraníků) i celá strana smršť kritiky, ovšem k vládnímu „velkému skoku“ teď ODS překvapivě mlčela. Uvnitř strany koluje naděje, že Paroubka snad zastaví kromě únavy i zveřejnění jakýchsi dokumentů, kompromitujících jeho někdejší působení na pražské radnici, koneckonců o chystané protiparoubkovské strategii mluvil bez upřesnění i primátor Pavel Bém. Naštěstí většina stranických špiček takové metody a priori odmítá. Existuje obava, že aféry typu Kořistka nebo Grossův byt mají devastující dopad na preference všech stran bez rozdílu.
Politika červených karet.
Zatímco Paroubek vsadil na popularitu pomocí rekordní vládní výkonnosti, ODS se za poslední měsíc prezentovala jako strana produkující zbytečně silné výroky a až sebevražedně konkretizující personální čistku v jednotlivých resortech (červenou kartu tak už s ročním předstihem spatřili například náměstek ministra zahraničí Vladimír Müller, velvyslanec u EU Jan Kohout, náměstek ministra průmyslu a obchodu Karel Tureček, náměstek ministra dopravy Jiří Kubínek, šéf ČSA Jaroslav Tvrdík, obecně personál lidoveckých ministerstev a tak dále). To ovšem nelze – přes věcnou logiku - nazvat jinak než nabubřelostí, praxí naprosto odporující předsevzetím z loňského kongresu. Celkem neodůvodněně ODS spoléhá na to, že ČSSD odebírá preferenční procenta pouze komunistům, takže pravice má své vítězství jisté. Nemá. Už teď je Paroubek oblíbenějším politikem než šéf ODS. Navíc se ukazuje, že program Modrá šance a hit rovné daně byly prezentovány příliš brzy, jakoby by adresátem měl být loňský kongres, a ne volební kampaň v příštím roce. Teď to vypadá, že Topolánek má kromě úsměvu a siláckých prohlášení prázdné kapsy.
Vyměnit rok před volebním kláním předsedu by byla politická sebevražda, o takové možnosti se v ODS raději ani neuvažuje. „To nejde. Nejlepším řešením by bylo, kdyby Topolánek začal myslet tak rychle, jako mluví, jenže to asi taky nejde,“ řekl týdeníku EURO jeden z členů vedení ODS. Proto prý sílí snaha více zviditelnit Topolánkovi místopředsedy.