Maďarsko je pod neustálým tlakem spekulativních útoků, finanční svět nepochopil nekonvenční ekonomická opatření vlády. Přesně takto komentovali členové kabinetu Viktora Orbána poslední negativní události, mezi něž patří snížení úvěrového ratingu Maďarska, následný volný pád forintu, rekordní cena pojištění i úroků maďarských stáních dluhopisů a neúnosné zvýšení dluhu veřejných financí.
Orbánova vláda nicméně minulý týden svou útočnou rétoriku změnila. Po protestech opozice i ze zahraničí v pátek slíbila, že udělá vše pro to, aby mohla znovu jednat s MMF i Evropskou unií.
Dřívější silácký postoj měl zřejmě zamlžit skutečné důvody, proč musela Budapešť vloni v listopadu znovu požádat o pomoc Mezinárodního měnového fondu (MMF). Tedy toho fondu, který do poslední chvíle kritizovala a jehož pozorovatele – alespoň podle tvrzení maďarského ministra financí – těsně předtím doslova vykázala ze země. Přitom právě MMF na podzim 2008 rychlým úvěrem ve výši 20 miliard eur zachránil Maďarsko před krachem.
Nezávislost především
Zdálo se, že listopadovou pozvánkou k opakovanému jednání s fondem definitivně končí období uplatňování neortodoxní, atypické hospodářské politiky. Boj o ekonomickou nezávislost, tažení proti bankám a telekomunikačním firmám trval rok a půl.
Orbánova strana Fidesz svou politiku vždy stavěla na odporu k mezinárodním finančním závazkům a s využitím vojenské rétoriky vyzývala k boji proti globálnímu kapitálu.
Frontální útok a neustálé slovní výpady často směřovaly právě proti MMF. „Nepřipustili jsme, aby kvůli Mezinárodnímu měnovému fondu pokračovala politika omezování a restrikcí,“ opakoval premiér Orbán. „Pomoc MMF obvykle nevede k překonání krize ale naopak k ekonomické a sociální katastrofě,“ kontroval druhý muž Fideszu a předseda parlamentu László Kövér.
Podobně se vždy vyjadřoval i ministr financí a hospodářství v jedné osobě György Matolcsy. „Návrat pod ochranná křídla fondu bychom nutně museli považovat za znak slabosti,“ prohlašoval s nemalou dávkou hrdosti. „Naše hospodářská politika nemá být v souladu s představami MMF, ale právě naopak,“ tato památná věta ministra financí zazněla pouhé tři dny před 17. listopadem, kdy vláda v Budapešti ohlásila návrat k jednacímu stolu.
Červené karty
Oznámení o návratu do náruče MMF přišlo pozdě. Orbánova vláda jím původně chtěla odvrátit snížení ratingu, hrozbu pádu do spekulativního pásma. To se bohužel podařilo jen nakrátko, protože agentura Moody’s už o týden později snížila hodnocení Maďarska ze stupně Baa3 na Ba1. Další ze silné trojky, Standard & Poor’s, přidala „svou červenou kartu” těsně před vánočními svátky.
Orbánova vláda pak spolu se státními médii opakovaně zdůrazňovala, jak jsou ratingové agentury nekompetentní, že nezohlednily úspěšnou finanční stabilizaci země ani stejně úspěšný boj proti zadlužování. Nezmínila ovšem, že dočasnou stabilizaci financuje země z extrémně vysokých speciálních daní pro vybrané sektory (bankovní, telekomunikační, energetický a maloobchodní) a z konfiskace majetku soukromých penzijních fondů.
Státní dluh vloni v pololetí skutečně klesl na 76,7 procenta HDP, ale už ve třetím čtvrtletí znovu vylétl na 82,6 procenta, což je stejná úroveň jako v kritickém roce 1995.
Rostoucí zadlužení sice souvisí s krizí v eurozóně, ale je také důsledkem špatné hospodářské politiky a prudkého oslabení maďarské měny. Její hodnota se od října minulého roku pohybuje nad úrovní 300 forintů za euro, v cizích měnách je přitom nominováno padesát procent státního dluhu.
Marné volání
Politiku Orbánovy vlády opakovaně kritizuje i Evropská unie. Naposledy to bylo v souvislosti s návrhem nového zákona o národní bance. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso vloni v prosinci poslal Viktoru Orbánovi dopis s „důrazným doporučením“, aby se návrh do konce roku neschvaloval. Nové znění totiž podle kritiků výrazně omezuje kompetence centrální banky a guvernéra Andráse Simora, posledního z vysoce postavených funkcionářů, který stále ještě odolává tlaku vlády. Rozjetý vlak se Barrosovi bohužel nepodařilo zastavit. Vládní strana 30. prosince návrh zákona schválila. Centrální banka podle něj vytvoří post třetího viceguvernéra jmenovaného premiérem a měnový výbor banky se rozšíří ze sedmi na devět členů. Jejich jmenování bude v kompetenci parlamentu. Větší vliv vlády ohrožuje ekonomickou stabilitu země. Což může platit doslova, zejména pokud vládní strana sáhne na finanční rezervy banky. Ty dosahují 36 miliard eur a premiér Orbán již naznačil, že by z nich rád ukrojil nějakých pět miliard na rozvojové programy země.
Náhlý exit emisarů
Také jednání o další pomoci z MMF skončila fiaskem dřív, než došlo k dohodě o jejich postupu. Delegace, která začala plán rozhovorů připravovat, totiž 16. prosince neočekávaně odletěla z Budapešti. Pokyn k ukončení příprav přišel od komisaře EU pro hospodářské a měnové záležitosti Olliho Rehna.
Unii ani MMF se podle zákulisních informací kromě zmíněného zákona o centrální bance nelíbí také nucená konfiskace příspěvků do penzijních fondů – konkrétních úspor zhruba 102 tisícovek lidí, kteří začátkem roku 2011 odmítli dát souhlas k převodu svých vkladů do státního systému.
Delegace MMF po svém odletu naznačila, že Maďarsko nemá naději na takzvaný Flexible Credit Line, tedy poskytnutí další půjčky bez dodatečných podmínek. Uvažovat může pouze o přísnějším pohotovostním úvěru (Standby Agreement).
Budapešť podle odhadů potřebuje úvěrovou linku ve výši 15 až 20 miliard eur. Nabídka půjčky s přísnými podmínkami je pro Orbánovu vládu hořkou pilulkou i proto, že své voliče dlouho chlácholila vysvětlením, že jednání s MMF neznamenají další úvěr. Že jde jen o pojistku, a nikoli revizi současné hospodářské politiky.
„Jejich odlet chápu. Vánoce se blíží a oni (delegace MMF) nechtějí na Ježíška čekat v Budapešti,“ komentoval nepříjemnou událost arogantně a v duchu dosavadní rétoriky předseda parlamentní frakce strany Fidesz János Lázár. Méně vtipný byl ovšem vedoucí delegace MMF Christoph Rosenberg, který prohlásil, že si Maďarsko může vyjednat pouze pohotovostní úvěr, a to ještě jen v tom případě, že se podřídí přísnějším požadavkům. Navíc jemně naznačil, že je dost dobře možné, že se fond už k jednacímu stolu nevrátí.
Varování ze zahraničí
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. „Ustojíme to, i když se s MMF nedohodneme,“ prohlásil Orbán ve svém rozhlasovém projevu ke konci roku. Kurz maďarské měny se od té doby držel v pásmu 313 až 316 forintů za euro a minulý týden už převýšil absolutní rekord 317 forintů za euro z listopadu 2011. Úrok státních dluhopisů splatných v roce 2022 se navíc během prvního pracovního dne tohoto roku vyšplhal na deset procent.
Předseda socialistické frakce a pravděpodobně nový šéf evropského parlamentu (volba se bude konat 17. ledna) Martin Schulz začátkem ledna v německé televizi ARD řekl, že Maďarsko „už víceméně zkrachovalo“.
Situace v zemi tokajského vína není dobrá, rostou i obavy tamních obyvatel. Protesty a demonstrace se množí, jedna z největších se konala dokonce poslední den v roce, na Silvestra. Lidé se bojí o své úspory, pohraniční filiálky rakouských bank praskaly před vánočními svátky ve švech. Maďaři ve velkém přesouvali vklady na účty vedené v eurech. Před vyššími úroky na kontech ve své národní měně tak dali přednost jistotě.
Pokud chceme mluvit o krachu, rozhodně by se takto mohl označit výsledek novátorské hospodářské politiky ekonomického ministra Györgyho Matolcsyho. Zůstaly mu sice vize a stále ještě může hledat cesty, jak dostane Maďarsko do pozice vůdčí síly Karpatské kotliny, ale MMF už s ním jednat nechce.
Také Evropská komise už vládu v Budapešti varovala. Upozornila, že s ní nebude jednat o úvěru, pokud nezmění nový zákon o centrální bance.
Další příliv financí je ohrožen i kvůli ústavě, platné od začátku roku. Podle britského listu The Times nová úprava zabetonuje nacionalistickou a populistickou ideologii Fideszu. „Dokud bude (tato ústava) platit, neměli by dostat (z Bruselu) ani cent,“ konstatuje suše. Bývalý americký velvyslanec v Budapešti Mark Palmer dokonce prohlásil, že Maďaři jsou „na dobré cestě zpět do ruské sféry vlivu“.
Maďarsko nemá na vybranou. V případě, že se s MMF nedohodne, ztratí poslední bod jistoty. Černý scénář v podobě státního bankrotu se pak může skutečně naplnit.
