Odpověď na otázku, kdo bude novým majitelem Prazdroje, není vůbec jednoduchá
Když v roce 1993 pivovarnická skupina South African Breweries (SAB) koupila maďarský pivovar Dreher, byla to její vůbec první zahraniční akvizice, a viděno od mysu Dobré naděje docela exotická. Strategie ve střední Evropě začala dávat smysl s dalšími nákupy v letech 1995 až 1996 v Polsku a Rumunsku, ovšem nadregionální význam v podobě globálního prémiového pivního „brandu“ přinesla až akvizice českých pivních značek v čele s Plzeňským Prazdrojem od Nomury v roce 1999, pár měsíců po vstupu SAB na londýnskou burzu.
Jak to tehdy bylo, se dočtete v jiném článku v dnešním vydání týdeníku Euro. Nicméně od té doby společnost SAB čile nakupovala, až se po fúzi s americkým Millerem v roce 2002 stal SABMiller světovou dvojkou.
V jeho portfoliu značek najdete piv s označením „Pilsner“ přímo v názvu nejméně osm, přičemž dvakrát český „Bohemian Pilsner“ má dovětek Hand Crafted Australian Beer.
Tak to dopadne, když si pozvete z Bavor sládka Josefa Grolla, který má vařit pivo bavorského typu, a on si na podzim 1842 vymyslí něco jiného. To se ujme a pojmenuje celou kategorii.
NEZAOPATŘENÁ ZNAČKA
Nyní je na stole nabídka na převzetí SAB od AB InBev a pro zajištění její průchodnosti u regulátorů různě po světě se rozhodlo o prodeji všech čtyř globálních značek skupiny SABMiller: Peroni (Itálie), Miller (USA), Pilsner Urquell (Česko) a Grolsch (Nizozemsko). Miller půjde do Molson Coors (USA«Kanada), který rovněž dostává práva k Pilsner Urquell, ale jen ve Spojených státech. Značky Peroni a Grolsch má koupit japonská Żrma Asahi, pokud obdrží všechny souhlasy. Ta je považována za jednoho z možných kandidátů na zakoupení středoevropských značek. Otázkou je, zda bude mít zájem, protože AB InBev zatím hovořil o prodeji pivovarů pod hlavičkou SABMiller v Česku, Polsku, Maďarsku, na Slovensku a v Rumunsku v jednom balíku. V regionu je silný ještě nizozemský Heineken a dánský Carlsberg, ale například Carlsberg hodně utrpěl v Rusku. Obě skupiny tak mohou mít potíže v případě regionálních protimonopolních úřadů.
Pilsner Urquell je tedy z prémiového portfolia skupiny SABMiller poslední nezaopatřenou globální značkou, a není tak banální záležitostí, kdo ji dostane. Potíž je v tom, že se nachází v regionálním balíčku na trhu, který neroste a neporoste, a Prazdroj je jediná globální značka, kterou SAB v roce 1999 při koupi měl, a měl tedy i silný motiv do ní investovat, což prokazatelně udělal a sklidil úspěch. Když fúzujete s Američany, tak jim asi Miller Lite nevezmete, cokoli už si o něm myslíte, ale pro Čecha znalého piva je fascinující, že někdo bude tlačit vedle Prazdroje jako prémiovku něco jako Peroni Nastro Azzurro. SABMiller to udělal a po pravdě řečeno v Anglii, co se týče piva nikoli negramotné, u nastupující generace millennials docela výrazně uspěl.
Z OBORU ASI NE
Je to lehké a pije se to, marketingově je to v podstatě stejný úspěch jako svého času mexická Corona s limetou. Přičemž ten plátek citrusu měl kdysi očistit rez ze špatných zátek… Je to z hlediska pivní kultury naprosto neospravedlnitelné, ale to je tak vše, co se s tím dá dělat. Při všech regulatorních omezeních je krajně nepravděpodobné, že se ke středoevropským pivům dostane někdo, kdo by byl z Evropy a oboru. Takže někdo z Asie nebo někdo z „private equity“, kdo koupí celý balík, aby ho rozstřílel a v mezidobí se cenově podbízel, aby „nabouchal“ tržní podíl
Pro „České pivo“, jehož prémiové značky jako Prazdroj a Budvar se cenově drží na úrovni a tím umožňují „zespoda“ průnik na trhy všem ostatním českým značkám, čímž zlepšují přes vývoz jejich rentabilitu, to není úplně triviální otázka.
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz
