Lence Sedláčkové sice občas vynechá čeština, ne však znalosti vína. Naše jediná držitelka prestižního titulu Master of Wine žije už šestnáct let (tedy půlku svého života, jak sama podotýká) mimo Česko, za manžela má Australana (taky Master of Wine) a veškeré vědomosti o víně sbírala v angličtině. „Musela jsem se podívat do českých knih, abych věděla, jak se řekne tříslovina,“ říká jakoby na omluvu, že si v běžné češtině občas pomůže angličtinou.
Sedláčková v Praze usedla v porotě soutěže Vinař roku, jež je u nás jediná, která zve k hodnocení vín i zahraniční držitele titulu Master of Wine. To ale vůbec neznamená, že soutěžní výběr pochází od těchto lidí; ti hodnotí až finále, během nějž sami vzorky vína neznají. Hodnotí je naslepo a porovnávají je s ostatními světovými víny. A někdy ani oni nepoznají, jakou odrůdu právě hodnotí. „Jedna moje kolegyně z poroty, taky Master of Wine, vůbec nepoznala Vlašský ryzlink,“ přiznává Sedláčková.
Ne náhodou. I když se z českých médií, seriálů i filmů může zdát, že děláme nejlepší vína na světě, ve velkém vinném byznysu se Česko považuje za pivní zemi, studiem Master of Wine se spíš jen mihne a v uznávaných světových atlasech vína mu patří pár odstavců. O to je názor lidí jako Sedláčková cennější: přináší k nám globální perspektivu a srovnání se světem oproštěné od vlastenectví. „Potenciál uspět v zahraničí mají suchá vína, se sladkými tam naši vinaři neuspějí,“ komentuje rodačka z Ústí nad Labem fakt, že Češi preferují spíš sladší vína.
Hodnotila jste vína osmi finalistů Vinaře roku. Jak vám chutnala?
Některá mě zaujala. Třeba jedno šumivé víno mi hodně chutnalo, i když nevím, jestli ho stejně jako já pochopili i ostatní porotci. Bylo to víno vyrobené klasickou šampaňskou metodou, které je podle mě na světové úrovni. Příjemně mě překvapilo, i když nevím, kolik stojí. Kdyby mi ho ale někdo nalil, určitě mě potěší.
Takže byste jím klidně zapila i zisk titulu Master of Wine? Vím, že jste ho slavila celý týden hlavně vybraným šampaňským včetně ročníkového Krugu. Starší šampaňské vám k snídani otevřel i váš manžel…
A vy to víte…
Ptám se hlavně proto, že od držitelů titulu Master of Wine se znalost tuzemských vín moc nečeká, protože světem hýbou vína odjinud. Jak moc vlastně česká vína znáte?
Právě že moc ne. Jezdím sem hlavně za rodinou, která ale žije v Ústí nad Labem a tam se nedá sehnat tolik zajímavých vín jako v Praze nebo na Moravě. Ale kupuji si česká vína a ochutnávám je. Obvykle pošlu bratra do nějaké vinotéky a řeknu mu, co přesně chci. Některá zdejší vína jsou lepší, jiná horší.
Vaše britská kolegyně Jancis Robinsonová, vinná kritička deníku Financial Times a spoluautorka ceněného světového atlasu vína, chválí některá naše bílá vína, červená ale nepovažuje za zajímavá. Vy už léta pracujete pro firmu Berry Bros. & Rudd, v Británii jednu z nejstarších a největších. Co si s touto světovou perspektivou myslíte o našich vínech vy?
Jancis Robinsonová v tom má asi pravdu. Ve světě nás berou spíš jako pivní než vinnou zemi a často ani moc nevědí, že se v Česku víno vyrábí. A že se tady vyrábí už hodně dlouho a má tu i tradici! Problém je ale i to, že se naše vína nikdo moc nesnaží do světa dostat. Pamatuji si, že jsem před pár lety byla v Londýně na vinném veletrhu pro profesionály, kde byl i stánek s českými a moravskými víny. Bylo to určitě zajímavé, ale myslím, že tam zdejší vína nevysvětlovali tak, jak by bylo potřeba. Když chcete s nějakým vínem prorazit do světa, musíte hlavně znát světový trh s vínem. Jinak se vám to nepovede.
Zmínila jste, že se teď do Británie dováží i víno moravského vinařství Stapleton-Springer. Británie historicky patří mezi největší odbytiště nejlepších francouzských vín, kromě šampaňského i bordeaux a burgundského. Londýn teď navíc zažívá velký boom vína. Může na takovém trhu uspět drahé moravské víno?
Vzniklo to tak, že víno Stapleton-Springer ochutnal v jednom pražském vinném baru člověk z britské firmy dovážející víno. A teď se prodává v londýnském vinném baru, kde je someliérem Čech. I v Anglii sice hodně záleží na ceně, lidé jsou tam ale také hodně otevření. Takže když se pro něco nadchnete a dokážete jim to správně vysvětlit, můžete uspět.
V budoucnosti určitě bude mít titul Master of Wine víc žen než mužů, tvrdí Lenka Sedláčková. (Zdroj: Atbars)
Podobně, jako je převážně pivní zemí Česko, je jí i Británie. Ta ale poslední dobou vyrábí skvělé šumivé víno vyráběné tradiční metodou, které ve slepých degustacích poráží i šampaňské. Morava si svou komparativní výhodu dodnes úplně nenašla a pořád se tam snaží dělat víno skoro ze všech odrůd. Na jaká vína bychom se podle vás měli zaměřit u nás?
To je zajímavá otázka. Bavila jsem se tady s jedním pánem a ten mi říkal, že podle něj můžeme prorazit s Vlašským ryzlinkem. Někdo jiný si to ale zase myslí o Pálavě. Je to možná nudné, ale i podle toho, co jsem v Česku ochutnala, pořád říkám, že naše nejlepší vína jsou Rýnské ryzlinky. Navíc je to odrůda, která je ve světě známá i populární. A podle mě je vždy lepší začít s něčím, co už lidé znají, než s vínem, které je jiné. Vlašský ryzlink nemá ve světě moc dobrou pověst nebo ho lidé moc neznají. Ryzlink rýnský a taky Rulandské modré jsou nejlepší vína, která jsem v Česku ochutnala.
Říká se, že zhruba čtvrtina lidí má vyvinutější chuťové buňky, polovina patří k průměru a čtvrtině je jedno, jestli pije víno nebo pivo. Také se ale říká, že ženy mají obecně lepší chuťové buňky než muži.
To je pravda a skutečně to potvrdily i různé odborné studie. Máme také větší škálu vůní a chutí, protože se víc zajímáme o to, co cítíme a jíme. Já třeba kvůli vínu vůbec nemůžu používat parfém. Strašně ráda ale přitom chodím do parfumerií a zkouším různé vůně, které si pak ukládám do své paměti chutí a vůní.
Je proto ironie, že svět vína i someliérů dodnes zůstává převážně mužský.
V Česku bohužel ano, ale ve světě se to už mění. A třeba v Británii to začíná být téměř vyrovnané. Na světě je dnes 341 lidí s titulem Master of Wine a třetina z toho jsou ženy. A když se podíváte na současné studenty, tvoří ženy polovinu. V budoucnosti určitě bude mít titul Master of Wine víc žen než mužů.
Degustační zkoušky Master of Wine jsou známé peklo, napoprvé je udělá jen devět procent studentů. Projevují se lepší chuťové vlohy žen i tady?
Ano. A projevuje se to i při každoročním vyhlašování cen pro nejlepší světové degustátory, ty nejvyšší soutěže poslední dobou vyhrávají hlavně ženy.
Jaký máte systém na to, abyste si naslepo zapamatovala tolik vinných chutí a vůní?
Klidně vám ho ukážu (vytahuje z kabelky hustě popsané listy papírů). V počítači jsem si udělala tabulku se všemi vinnými odrůdami světa a podívala se, kde všude se pěstují. Pak jsem si k nim přiřadila, jak se v jednotlivých oblastech liší struktura těchto vín. Tím jsem začínala a trvalo mi to hodně dlouho. Není to totiž něco, co najdete na internetu.
Takže spoustu vína nemusíte sama ochutnat, k jejich původu vás dovede vlastní teoretický systém?
Určitě. Někteří lidé to dělají špatně; když si třeba chtějí zapamatovat, jak chutná veltlínské z Wachau, tak si otevřou dvacet vín z Wachau. Přitom vám stačí ochutnat jedno typické víno z Wachau, abyste si ho zapamatovali a pak ho i poznali.
Přečtěte si recenze restaurací:
Jednooký král špičkové gastronomie sídlí v pražských Holešovicích
Beef Bar: Jednoduchá dokonalost
MaSa by Hervé: francouzský restart
Studium Master of Wine trvá minimálně tři roky a kromě toho, že je složité na teorii i praxi, vůbec není levné. Kolik stojí?
Hodně. Ročně asi čtyři tisíce liber a k tomu roční zkouška za tisíc liber, kterou případně musíte opakovat. K tomu ale připočtěte i cestování kvůli degustacím vína, které také není levné. Já měla štěstí, že mi to zaplatil zaměstnavatel.
Pro koho je vlastně vzdělání Master of Wine nejlepší? V zahraničí ho mají někteří přední publicisté, obchodníci a dnes ho studují i děti italských nebo francouzských vinařů, přestože nejde o klasické enologické vzdělání.
Nejlepší je pro nás, obchodníky s vínem. Právě pro nás bylo původně i vytvořené. Pro vinaře jsou naše zkoušky složitější, protože ti toho možná o víně vědí až moc, neumějí ho ale tak analyzovat. Často také znají jen své vlastní víno, případně svůj vinný region.
Zmínila jste, že se chcete víc angažovat i v Česku. Náš nejlepší someliér Jakub Přibyl v týdeníku Euro řekl, že v Česku takové vzdělání nemá cenu, protože o zahraniční vědomosti tuzemští vinaři ani obchodníci nemají zájem. A když se v Euru o principech fungování zdejších vinných soutěží, kam si vinaři jezdí pro medaile na lahve, rozpovídal nezávislý degustátor Pavel Chrást, stal se nežádoucím.
Já jsem upřímná: když mi někdo dá otázku, tak mu dám upřímnou odpověď. Nebudu tady určitě chodit a říkat, že jsme nejlepší a děláme nejlepší vína na světě, protože to prostě není pravda. Děláme i zajímavá vína, ale každý musí být pokorný. Já se dívám na česká vína úplně stejně jako na ta zahraniční, vždycky je porovnávám. A stejně tak i ostatní zahraniční hodnotitelé, i ti jsou hodně kritičtí. Na Vinaři roku jsme například ochutnali jedno víno, o kterém jsme si říkali, že je úplně nejlepší ze všech. Poznali jsme, že jde o ryzlink, protože byl hodně typický, fakt vysoká kvalita. Kdybych ho někomu dala v Anglii a neřekla mu, že je odsud, byl by překvapený, že se něco tak dobrého dá udělat v České republice. Ale chtěla bych se u nás angažovat i tak, že víc poznám zdejší vína a pomůžu jim v zahraničí.
Master of Wine a vinař je i váš manžel, který vás k tomuto vzdělání přivedl. Pijete spolu vůbec víno i doma, nebo od něj naopak odpočíváte?
Pijeme, určitě. Rádi si spolu otevřeme lahev vína, ale ne každý den. Já si dávám každý týden tak dva tři dny úplně bez vína.
V Česku jste studovala na střední škole ekonomii, pak jste pobývala v Německu a v Londýně jste vystudovala IT, což nemá k vínu úplně nejblíž. Co vás k němu vlastně přivedlo?
Vždycky jsem chtěla dělat něco zajímavého. Vždycky jsem ale věděla, že jsem spíš člověk, kterého si něco zajímavého v životě najde, než abych to našla sama. A našlo si mě víno.
Veřejně jste se vyznala z nenávisti k Sauvignonu blanc, vcelku rozšířené odrůdě. Jakou odrůdu máte naopak nejradši?
To je úplně nejhorší otázka…
Já vím, jsem novinář.
Na opuštěný ostrov bych si s sebou vzala šampaňské, ryzlink a Rulandské modré.
Dále čtěte:
Gastroprůvodce pohraničím: Spanilé jízdy na jih, západ i sever
Český chlebíček slaví stovku. A taky renesanci
