ZÁCHRANA PIVOVARU Svijanský pivovar už byl v roce 1998 v agónii, svýstavem pouhých třiceti tisíc hektolitrů za rok. Neslavný konec odvrátila společnost LIF, která jej odkoupila od Pražských pivovarů. Rozvoji firmy pak pomohla i parta několika menších podílníků.
„Sešla se tady výborná parta,“ říká Tomáš Kučera. Foto: Profit - Martin Siebert
ZÁCHRANA PIVOVARU Svijanský pivovar už byl v roce 1998 v agónii, svýstavem pouhých třiceti tisíc hektolitrů za rok. Neslavný konec odvrátila společnost LIF, která jej odkoupila od Pražských pivovarů. Rozvoji firmy pak pomohla i parta několika menších podílníků. Spousta lidí je prý od toho odrazovala. „Banky třeba měly pivovary na černé listině. Každý pivovar má ale šanci uchytit se na výsluní. Je to o tom, jak se to umí a kolik se do toho dá energie. Myslím, že se nedá říci, že pivovarnictví je špatné odvětví, kde by se nedaly vydělat peníze,“ říká ředitel společnosti LIF a jednatel Pivovaru Svijany Tomáš Kučera. Výroba zmíněného pivovaru se každoročně zvyšuje a jeho piva získala řadu ocenění. „Je to v lidech - sešla se tady výborná parta,“ vysvětluje Kučera. Dlouholetý ředitel František Horák byl pivovarským odborníkem. Společnost LIF sice technologii piva nerozuměla, ale měla zkušenosti s obchodem, s marketingem a s investicemi. Další z podílníků - Jaroslav Kašpar - se vyznal ve stavebnictví, což se hodilo, protože chyběla například lahvovna, která se musela co nejdříve postavit. „Vlastně čtyři lidé - Horák, Kašpar, můj otec a já - jsme se začali minimálně jednou týdně scházet a intenzivně pracovat, abychom měli všechny potřebné technologie a hlavně, aby se začalo pracovat se zákazníky,“ shrnuje Kučera. ROZDĚLENÍ RAJONŮ
Ve Svijanech záhy přijali pět obchodních zástupců, což byla nevídaná věc. Do té doby fungoval pouze jeden a ještě musel napůl vařit pivo. „Podařilo se nám najmout dobré lidi, kteří znali hospody a rozdělili si rajony. Získávali především restaurační provozy a překlopil se poměr lahvového a sudového piva. Dříve pivovar prodával šedesát procent piva v lahvích, ale ve velice krátké době se to otočilo a začali jsme dělat šedesát procent sudů, což trvá dodnes,“ vzpomíná Kučera. Svou roli sehrála cena, pomohlo i nápaditější logo na etiketách. Noví majitelé pivovaru zavedli také systém rabatů. Zákazníci dostávali slevy podle množství odebíraného piva. „Vytvořili jsme přehlednou obchodní politiku. Pochopitelně nám zpočátku nahrálo, že nedaleký Vratislavický pivovar byl zavřený a my jsme se na uvolněné místo v hospodách dokázali dostat. Od samého počátku také vybíráme tržby v hotovosti, kromě řetězců, takže nemáme pohledávky. Funguje to léta a považuji to za naši velkou konkurenční výhodu. Když totiž hospoda skončí, tak peníze už asi nikdy nedostanete,“ upozorňuje Kučera, který se stará především o ekonomiku a účetnictví.
RAKETOVÝ RŮST
Růst odbytu se projevil téměř okamžitě. Od dubna do prosince 1998 - v prvním roce, kdy ho převzali noví vlastníci - vyrobil pivovar třicet sedm tisíc hektolitrů, za rok celkem čtyřicet tři tisíce. Už v následujícím roce ve Svijanech uvařili devadesát pět tisíc hektolitrů. Letos počítají se sto sedmdesáti osmi tisíci hektolitry vyexpedovaného piva. „Vyrábíme i speciální piva. Ale hlavně jsme se uchytili v základních pivech, především jedenáctistupňovém, které dělá šedesát procent prodeje. Zpočátku nám šla hodně desítka, pak narostla jedenáctka a celkem slušně se chytila i třináctka,“ tvrdí Kučera. Zásluhy za chuť piva připisuje hlavně řediteli Horákovi, který ale záhy neměl čas operativně řídit výrobu - proto pivovar v roce 1999 zaměstnal nového sládka, jenž dříve pracoval ve Vratislavicích. Výrobní hranicí je dvě stě tisíc hektolitrů, což je podmínka pro definici malého a středního pivovaru, který má daňové úlevy. Již příští rok by se ale Svijany mohly dostat až na sto devadesát tisíc hektolitrů. „Více už nám kapacita nedovolí. Proto spíše jdeme cestou akvizice, kde se můžeme rozvíjet. V nedalekém pivovaru Rohozec, který byl v konkurzu, jsme letos koupili nemovitosti a držíme podíl i v provozovateli. Kupodivu si nekonkurujeme, protože odbytiště jsou jiná - Rohozec prodává devadesát procent lahvového piva, téměř nemá restaurace a není v supermarketech. Vystaví také dvacet až třicet tisíc hektolitrů, pětkrát méně než my,“ vypočítává Kučera.
DO ZAHRANIČÍ SE NEHRNOU
„Za hranice se, na rozdíl od jiných pivovarů, netlačíme. Byl jsem osobně v Polsku, i Německo trochu znám - a všude jsou podmínky horší než v Čechách. Nejsou vůbec zvyklí platit zálohy za obaly a v restauraci bývá obvykle pět šest druhů piva, takže výtoč na pípu od jednoho dodavatele je nízká. Expanze na polský a německý se ale dlouhodobě nevzdáváme, protože naše pivo mělo všude, kde se objevilo, velký úspěch,“ říká Kučera. V poslední době však pivovar proniká směrem na Prahu, která je po dálnici velmi dobře dostupná, částečně pak i směrem na Plzeň. Jinak na Liberecku se přetahuje hlavně se Staropramenem, Plzní a Union Drinks. Úspěch celého projektu vidí Kučera zejména v tom, že většina společníků pro pivovar něco aktivně dělá: „Nemáme sto nebo dvě stě anonymních akcionářů, kteří by chtěli jenom kontrolovat a brát peníze. Společníci jsou vesměs charismatičtí - například ředitel Horák dobře působí na lidi i na naše spotřebitele. Pan Kašpar je obdobným typem člověka. Vztahy jsou perfektní. Je to dobrá parta a společnost LIF, kterou s několika známými ovládá naše rodina, nikdy nemusela využít dvaapadesátiprocentní hlasovací síly - vždy se jednalo ve shodě,“ vzpomíná.
ZNÁMÁ TVÁŘ
K minoritním podílníkům patří také herečka Jiřina Bohdalová, která k Semilám jezdí na chalupu. „Sešla se s námi a zjistili jsme, že má ráda pivo. Takže jsme se domluvili, že si koupí čtyřprocentní podíl,“ vysvětluje Kučera. „Jsme rádi, protože mít takovou osobnost ve společnosti pomůže na popularitě. Stačí, když se objeví na našich pivních slavnostech - lidé si o tom povídají v souvislosti se Svijanami a pro nás to je dobré. Není žádnou expertkou na finanční investice, ale vyzná se v lidech a poznala, že nepatříme k těm, kteří by ji zklamali. Setkáváme se na valných hromadách a slavnostech asi třikrát čtyřikrát do roka. Myslím, že může být spokojená, její vklad se zhodnocuje velice dobře,“ dodává. Přestože pivovar byl každoročně v plusu, téměř celý zisk se reinvestoval. Zefektivňování výroby i při rostoucích vstupech tak udrželo dobré ekonomické výsledky.
