Většina evropských zemí se potýká s vysokou inflací. V Česku ji ekonomové nyní dokonce již oficiálně označují za pádivou, jelikož se během února dostala v meziročním srovnání až na dvoucifernou úroveň 11,1 procenta. Ba co hůř, vzhledem k neustávající válce na Ukrajině, která s sebou přináší problémy pro dodavatelský řetězec a prudké zdražování nejrůznějších komodit, se dá počítat s jejím dalším růstem (třebaže se konečně objevují informace, podle kterých Kyjev a Moskva dosáhly ve vyjednávání o budoucím příměří, potažmo míru jistých pokroků). Minimálně jeden evropský stát jako by ale byl vůči zvyšující se cenové hladině tak trochu imunní. Je jím Švýcarsko.
V zemi helvétského kříže inflace dosahuje úrovně pouhých 2,2 procenta, což je sice nejvyšší údaj od roku 2008, ve srovnání s takřka všemi průmyslovými státy Starého kontinentu jde ale pořád jen o zlomek. Je zde dokonce tak mírná, že některé životní náklady klesají. Dokládá to například cena zdravotní péče, která je v této alpské zemi mimochodem velmi vysoká. Podle únorových meziročních statistik každopádně oproti loňskému roku spadla o 0,5 procenta.
Pomáhá silná měna i sázka na zelené zdroje energie
Co stojí za tak vitální ekonomickou situací? Roli hraje hned několik faktorů – důležitým prvkem je mzdová zdrženlivost a určitá ochrana před růstem dovozních cen díky silnému franku, který je považován za bezpečný přístav. Tento měsíc krátce vzrostl nad paritu s eurem a dosáhl sedmiletého maxima. „Podle našeho nejlepšího odhadu se průměrná inflace ve Švýcarsku v roce 2022 bude pohybovat na úrovni 1,8 procenta. Pro rok 2023 se domníváme, že bude v průměru 1,0 procenta,“ uvedla pro Reuters Nannette Hechler-Fayd'herbeová, globální šéfka ekonomického a výzkumného oddělení Credit Suisse
Švýcarsku hraje rovněž do karet dobrý energetický mix, díky němuž tolik nepociťuje zdražování ropy a plynu. Množství jezer a řek ve spojení s horskou geologií zajišťuje, že se zhruba 57 procent veškerých energií vyrábí za pomoci vodního živlu. Ze statistik OECD tak vyplývá, že energie tvoří pouze 5 procent tamního spotřebního koše. Ve Spojených státech je to o dvě procenta více, v Německu dokonce o pět.
Dalo by se říci, že částečným důvodem nízké inflace je i to, že běžné náklady zde byly vysoké vždy. „Jedním z aspektů je tendence mít vysoké ceny prakticky ve všem, když to srovnáte s našimi sousedy v Evropě,“ doplnila dále Hechler-Fayd'herbeová. Švýcarští spotřebitelé si ale v průběhu let našli několik způsobů, jak ušetřit.
Hned za hranicemi s Německem působí řada firem, které si od zákazníků účtují malý poplatek za osobní převzetí levnějšího německého zboží. „Lidé sem jezdí, protože mohou nakupovat za výhodné ceny,“ vysvětlila podnikatelka Mandy Kleinová, jež provozuje dvě skladiště v pohraničním městě Kostnice. I přes snahy nakupovat levněji je ale Švýcarsko stále „ostrovem vysokých cen“. Spotřební výdaje tamních domácností jsou podle dat Eurostatu o 60 procent vyšší než v rámci eurozóny.
Draho i na Švýcary
Ačkoliv by se chtělo říct, že Švýcaři jsou na vysoké ceny zvyklí, opak je pravdou. Řada z nich je jimi doslova otrávena. I proto vniklo několik iniciativ a lobbistických skupin, které navrhují politická opatření. Výsledkem tlaku na zákonodárce jsou dvě legislativní změny, jež mají domácnostem alespoň trochu ulevit. Tou první je zpřísnění kartelového zákona, který zabraňuje podnikům zvyšovat ceny pro domácí trh.
Druhým opatřením je zákaz takzvaného zeměpisného blokování, k němuž přistupovali zejména maloobchodníci. Jejich cílem bylo zamezit nakupujícím objednávat levnější zboží a služby přes zahraniční webové stránky. Tomu zabraňovali například prostřednictvím přesměrování zákazníka na švýcarské domény.
