Ve víru hurikánu Sandra

4. 11. 2005

Podivné arbitráže pokračují i po zatčení arbitryně Svobodové

Už měsíc obývá jednu z ženských cel ruzyňské vazební věznice Sandra Svobodová, samorozhodkyně obviněná z podvodu a poškozování cizích práv. Čtyři stovky rozhodčích nálezů, které stihla vynést během dvou let působení pod hlavičkou svého občanského sdružení Vnitrostátní a mezinárodní arbitráž ad hoc, zkoumá policie a stále není jasné, zda nešlo o organizovanou akci několika advokátů, soudců a exekutorů. „Zatím probíhají výslechy svědků a na nějaké závěry je brzy,“ řekla týdeníku EURO policejní komisařka Jana Šedivá. Jenže vedení Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře ČR objevilo minulý čtvrtek novou „Sandru“: 31. října vydal arbitr podepsaný Jan Svoboda rozhodčí nález, aniž žalovaná strana podepsala rozhodčí doložku. Byla tedy Svobodová nastrčeným bílým koněm, který má pokračování?

Plzeňská líheň.

Podivné je už curriculum podivné arbitryně. Třiadvacetiletá Svobodová (dříve Martin S. ze slovenské Prievidze, kde vystudoval střední zdravotní školu) získala bakalářský titul údajně na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. S tou zůstala v kontaktu i jako samorozhodkyně. Místopředsedkyně Pražského městského soudu Monika Vacková řekla týdeníku EURO, že Svobodová k ní na soud vozila plzeňské juristy na srovnávací exkurze. „Nepřipadala mi vůbec hloupá,“ podotkla. Pracovníci u Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře České republiky si dodnes pamatují, že se Svobodová v srpnu 2003 přišla vyptávat, jak v praxi funguje rozhodčí řízení. Chtěla prý původně založit stálý soud, dokonce si už brala od některých arbitrů míry na ušití talárů. Jenže krátce na to si u ministerstva vnitra zaregistrovala své sdružení a začala podnikat (za své služby brala poplatek 1,5 procenta hodnoty předmětu sporu, čímž byla dvakrát levnější než stálý rozhodčí soud, nemluvě o „čtyřprocentním“ soudu obecném). Za spolupracovníky si vybírala začínající právníky, starší kolegy prý zase překvapila nabídkou, že jim obstará údaje o různých osobách. „Disponovala důvěrnými informacemi o rodinném zázemí lidí z právnického prostředí,“ uvedl dobře informovaný zdroj.

Stejní lidé.

Pozoruhodné je, že internetové stránky jejího sdružení donedávna odkazovaly zájemce o nabízenou rychlou arbitráž na služby šesti advokátů (Lenka Urbanová z Prahy 4, Jan Toušek z Prahy 10, Lenka Volfová z Prahy 1, Jan Mrázek z Prahy 1, Arnošt Vodička z Prahy 10 a Jana Hládková z Prahy 1), v některých sporech figuroval i advokát Libor Petříček z Prahy 5. Zdroj týdeníku EURO uvedl, že také nálezy Svobodové posvěcovala stabilní skupina soudců: ve 155 případech to byli soudci Obvodního soudu pro Prahu 3 (sdružení má sídlo v Praze 3), mnohé nálezy údajně prošly rukama soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 Pavla Sedláčka. Aby úspěšné žalující strany netápaly, nalezly na internetových stránkách sdružení dokonce tipy na spolupracující exekutory: Jana Grosama z Prahy 6, Otakara Kořínka z Prahy 3 a Zdeňka Zítku z okresu Plzeň-město.

Nezákonnost, nebo možný výklad?

Miroslava Kohoutová, advokátka Sandry Svobodové, postavila obhajobu své klientky na údajně dvojím možném výkladu zákona o rozhodčím řízení. „Existují k tomu odborná stanoviska, například i od některých soudců,“ připomněla Kohoutová možnou polehčující okolnost pro týdeník EURO. Svobodová slavila podnikatelský úspěch díky originálnímu postupu. Rozhodovala i navzdory předem neuzavřené rozhodčí doložce obou stran. A pokud žalovaná strana na žalobu nezareagovala, interpretovala to jako nulovou námitku a vynesla nález. Dál to fungovalo automaticky a nezvykle rychle: soudci vydali exekuční titul (hájí se, že kontrola není možná, pomohla by prý jen změna zákona) a exekutoři konali. Během týdne! Svobodová navíc na svých listinách používala od července 2004 malý státní znak, k čemuž její sdružení získalo podpůrné stanovisko od ministerstva vnitra.
Rozhodčí řízení bez předchozího písemného souhlasu obou stran však většina expertů považuje za naprostý nesmysl. „Pokud strany neuzavřely společnou rozhodčí doložku, nešlo o žádnou arbitráž. V takovém případě byla porušena ústavní zásada, že spor nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Strany žalované přitom svému zákonnému soudci Svobodovou svévolně odňaty byly,“ konstatuje například právník Alexandr Mareš, který pracuje pro arbitrážní tribunály v Praze, ve Vídni a v Paříži. Soudí, že činnost Svobodové byla od samého počátku protiústavní a nálezy jsou proto neplatné. Exekuce se tudíž nikdy neměly konat a poškození mají - jak tvrdí Mareš - velkou šanci dosáhnout pomocí soudů buď ještě jejich zastavení, nebo finanční náhrady od protistran včetně vrácení exekučních poplatků. „Docela mě ale překvapilo, že paní Svobodová stihla vydat kolem čtyř set nálezů, to je malér,“ dodal.

S jídlem rostla chuť.

Toto číslo udivilo i tajemnici Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře Marii Moravcovou. „Nejdřív by měla být uzavřena smlouva stran, z ní by měl vyplynout předmět sporu a pak se dá rozhodovat. Jak mohla Vnitrostátní a mezinárodní arbitráž ad hoc dosáhnout v tak krátké době tak vysokého počtu klientů?“ ptá se s tím, že se Svobodovou musely spolupracovat další osoby. Kouzlo rozhodčího podnikání bylo objeveno v roce 2000 - tehdy dle Moravcové začal boom různých volných sdružení rozhodců, které si v některých případech dávají do svých názvů matoucí označení „soud“. „Jenže jen stálý soud garantuje klientovi řád, pravidla a transparentní postup,“ upozorňuje Moravcová. Současný zákon je prý není třeba měnit, kauzu Svobodové považuje za jeho znásilnění. Podnět k trestnímu stíhání Svobodové podalo letos v dubnu ministerstvo spravedlnosti. Jeho mluvčí Petr Dimun potvrdil, že rozbuškou byla stížnost advokátky Marie Látové, jejíž klient firma Agrozetcentrum Hronětice byla arbitryní odsouzena k zaplacení 1,6 milionu. Jestliže zkraje Svobodová soudila spory o tisícové částky (třeba ZKM Praha proti Kettner, s. r. o., o 72.829 korun), později už šlo při o miliony. To je případ exekuce mladoboleslavské Škody Auto, a. s. (zhruba pět milionů), pražské firmy Hanzelli (sedm milionů), již zastavené arbitráže Yi Zhenga proti Fakultní nemocnici v Motole (tři miliony) či firmy Esol, s. r. o (1,5 milionu). Bleskových služeb soudkyně si všimly i celebrity a začaly je využívat, například Helena Vondráčková, Veronika Žilková, Monika Absolonová nebo Josef Vojtek. „Podařilo se to zastavit právě včas, jinak České republice hrozila mezinárodní ostuda,“ tvrdí Marie Moravcová.

Jan Svoboda.

Jenže minulý týden se ukázalo, že ačkoli je Svobodová za mřížemi, podivné arbitráže pokračují. Jedné žalované firmě byl dle sdělení Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře minulou středu doručen „rozhodčí nález“ vydaný jakýmsi Janem Svobodou, aniž by firma předtím souhlasila s řízením, které oznámila a měla vést Sandra Svobodová. Předchozí protesty firmy na adresu rozhodkyně přitom pošta vrátila jako nevyzvednuté. Zřejmě je nápad s dvojím výkladem zákona tak dobrým byznysem, že se jej kdosi nechce vzdát ani s policií v patách.

Sporné místo v Zákoně o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů: § 15 (1) Rozhodci jsou oprávněni rozhodovat o své pravomoci. Dospějí-li k závěru, že jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením.
(2) Námitku nedostatku pravomoci, zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy, nejde-li o neplatnost z důvodu, že ve věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkajícího se věci samé.

Stálé rozhodčí soudy v ČR: