Ve vlastní šťávě

Privatizaci dolů už nelze čestně odvolat

V masakr u duchcovského viaduktu se mění privatizace hnědouhelných společností. Po eskapádách s policejními úniky informací o údajném vyšetřování všech uchazečů o Severočeské doly a odvážných prohlášeních ministra průmyslu Urbana, že privatizace pokračuje tak, jak má, nastala etapa ostré střelby. Podle důvěryhodných zdrojů označil ministr vnitra Stanislav Gross na poslední koaliční schůzce všechny tři zájemce za bezpečnostně rizikové. Zároveň se proslýchá, že jak společnost Penta, tak J&T, které nabízejí za největší českou těžební firmu poměrně slušnou cenu, jsou vystaveny tlaku, aby odstoupily z tendru. Jde přitom o soutěž, která byla od počátku považována za frašku, která má vést k předání Severočeských dolů Appian Group, soukromé společnosti údajně amerického původu. Appian však skončil beznadějně poslední. Nestačil s cenou za akcie, a ani jeho podnikatelský záměr si nevysloužil nejvyšší známku. A tak pokud dnes sílí na politické scéně tlaky na zrušení celé privatizace, je třeba být ve střehu.
Vláda může mít samozřejmě pochybnosti o tom, že nejlepším vlastníkem pro doly živící podstatnou část regionu jsou finanční investoři. Politici se mohou i domnívat, že skutečně nejlepším řešením pro budoucnost je spojení Mostecké uhelné, kterou vlastní Appian, a Severočeských dolů. Je jasné, že konkurenční boj mezi dvěma firmami na jednom ložisku nepřispěje k sociální stabilitě regionu. Když se ale rozhodli odstartovat závod pro investory, měli by držet slovo.
Nic vládě nebránilo před vyhlášením soutěže zahájit exkluzivní jednání s Appianem. Musela by jen před veřejností prokázat, že takový postup je ve veřejném zájmu a pomůže stabilizovat region a optimálně využít zásoby hnědého uhlí. Dokonce ještě před otevřením obálek s cenovými nabídkami mohl kabinet tendr zrušit, protože policie projevila podezření, že by někteří investoři mohli být pachateli vážných hospodářských trestný činů. I my jsme zastavení soutěže tehdy doporučovali (EURO 49/2004). Asi by to vyvolalo protesty, ale kabinet by se vyhnul vážným podezřením, která bude možné vznášet, pokud privatizaci zastaví až teď. Důvodů k pochybnostem o čistotě soutěže bylo od počátku dost. Nejprve vláda velmi problematickým způsobem omezila okruh investorů, potom někteří vážní a seriózní uchazeči vypadli pro formální nedostatky. Následně proběhla dokonce zákulisní politická diskuse, zda pro formální nedostatky nevyřadit všechny uchazeče kromě Appianu. To ovšem neprošlo. Obálky byly otevřeny a je jasné, kdo může dosáhnout na vítězství a kdo nikoli.
Podezření, že celé výběrové řízení bylo jen kamufláží, by se tak v případě zrušení privatizace Severočeských dolů proměnilo v jistotu. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že nabídky zatím nedosáhly spodní hranice ceny, na niž státní podíl v Severočeských dolech ocenili experti pověření státem. Ministr průmyslu Milan Urban dokonce neváhal hovořit o nepovolené státní podpoře, k níž by došlo, pokud by stát prodal doly za míň, než činí odhad. Jenže ono šlo o ocenění, v němž se neodrážely nabídky z jednotlivých podnikatelských záměrů. Appian například tvrdí, že jeho nabídka činila dokonce jedenáct miliard. Penta to trumfovala a hovořila o čtrnácti miliardách korun. Nejsou to zcela neopodstatněné argumenty. Investoři se totiž v podnikatelských plánech, které mají být součástí smluv, zavazují udržovat vyšší než nezbytnou zaměstnanost či slibují stamilionové dotace do obecních a regionálních rozpočtů.
Pokud by vláda měla skutečného privatizačního poradce, tak ten by to vše dokázal přepočítat na společného jmenovatele. Jenže tím naši bojovníci s klientelismem a korupcí pohrdli. Nebo se jim spíše nehodil do rozehrané partie. Privatizaci velmi složitého sektoru ekonomiky nechali řídit meziresortní komisí, v níž nezasedl ani jeden člověk, který by opravdu věděl, co je to povrchová těžba uhlí a jaké jsou její ekonomické souvislosti.
A tak se nyní koalice dusí ve vlastní šťávě. Privatizace se řeší na koaličních radách nazvaných K9, místo aby se postupovalo standardně a vláda si vyžádala stanovisko své meziresortní komise, jejíž práce skončila už před několika týdny, a rozhodla jasně, srozumitelně a průhledně. A lobbisté zpracovávají jednotlivé ministry a snaží se vytvořit si podporu ve vedení koaličních stran. Premiér si v této situaci píše do deníku Právo článek o sexuálním harašení a dává tím jasně najevo, kde jsou priority současných správců této země.