Tím zabijákem je špatný vzduch, který si
vyrábíme svou činností my sami a v ochraně vlastních životů jsme v tomto
případě naopak velmi nedisciplinovaní. I díky některým vysloužilým politikům a
konzervativním komentátorům máme tendenci tato rizika co nejvíc podceňovat. To
oni nás dokázali přesvědčit, abychom stáli proti vlastním tělům na straně
zastaralých průmyslových podniků, aerolinek nebo provozovatelů uhelných
elektráren.
Mělo by Česko podpořit zelený plán EU?
V Česku jsou nejzákeřnější jemné prachové
částice, které do vzduchu vysílají především neekologické kotle na uhlí.
Těch je tu stále víc než dost. Ve městech pak tyto částice produkují také
spalovací motory a otěry automobilových brzd. Zákeřné molekuly nejsou pouhým
okem vidět, ale s vysokou účinností se usazují v plicích, odkud pronikají do
krevního oběhu a mozku.
Je tedy otázka, zda vám vůbec nošení
roušky pomůže například při pravidelném přecházení pražské magistrály. Právě
tady je jedna z největších koncentrací těchto nebezpečných látek v Česku.
Každoročně tu dochází k překročení ročního limitu oxidu dusičitého. Na
vině jsou především naftové motory a zvláště ty bez filtru pevných částic. Ty
ze svých aut někteří řidiči nedisciplinovaně odstraňují, aby ušetřili.
Je to takový absurdní český Kocourkov:
Dnes si na cestu do supermarketu vezmu roušku, abych náhodou nenakazil sebe
nebo kolemjdoucí koronavirem a do kapsy si ještě pro jistotu dám dezinfekci na
ruce. Pak ale vykuchám filtr pevných částic ze svého naftového vozidla, kterým
se pohodlně dopravím do obchodu. Že tím cestou ublížím pár kolemjdoucím, si
zřejmě ani neuvědomím. Rád totiž čtu podnětné článečky, které teď Václav Klaus
s chutí publikuje na internetu.
O poškozování klimatu přitom ještě nebyla
ani řeč. Následky klimatické změny mohou zabít mnohem víc lidí než špatný
vzduch. Evropská komise proto chce do roku 2030 omezit emise skleníkových plynů
až o polovinu oproti stavu z roku 1990. Na základě takzvaného „zeleného
plánu”, který podpoří inovativní a udržitelný průmysl, bude rozdělovat mezi
členské státy peníze z příštího sedmiletého evropského rozpočtu.
Tlak na omezení škodlivin z dopravy,
energetiky, průmyslu či zemědělství může ještě zesílit, pokud se prokáže, že
znečišťující mikročástice pomáhají šířit koronavirus vzduchem, což rozhodně
není vyloučeno.
Česku a celému středoevropskému regionu
zavislému na uhlí a levných zastaralých automontovnách hrozí v následujícím
desetiletí výrazné zaostávání za západní částí Evropy, pokud se nepodaří
nasměrovat více peněz do energetických či dopravních inovací. Zatím se vlády
visegrádské čtyřky zuby nehty zelenému plánu brání proto, aby uchránili svůj
archaický hospodářský model.
Přes veškerý pesimismus přicházejí z Česka
ale i dílčí dobré zprávy. Náměstek pražského primátora pro dopravu Adam
Scheinherr nedávno oznámil, že autobusy pražského dopravního podniku budou do
roku 2024 produkovat o pětinu méně emisí a v roce 2030 bude nejméně třetina
autobusů poháněná elektrickým pohonem. V situaci, kdy pražské autobusy ročně
spotřebují těžko představitelných 30 milionů litrů nafty, jde o významný krok
k vyspělejší civilizaci. Škoda, že je Praha mezi českými městy spíš výjimkou
než pravidlem.
