Tradiční karneval designu nebyl letos tak zářivý jako v dobách konjunktury
Nejvýznamnější akce roku v oboru, Milano Salone Internationale del Mobile 2010, již téměř půlstoletí plní ulice severoitalského velkoměsta studenty architektury, designu a bytového návrhářství, zvědavci i obchodníky s nábytkem. Každý průjezd a každá výloha v centru Milána se v polovině dubna změní ve výstavní prostory, před parkovištěm nového veletržního areálu z dílny Massimiliana Fuksase se tvoří kilometrové kolony automobilů a soupravy metra jsou nacpané k prasknutí. Výjimkou nebyl ani letošní salon, což bylo již samo o sobě důvodem k radosti.
ODVĚTVÍ STAGNUJE
„Pokud jsme v některém špatném roce nebo během recese zaznamenali pokles ve výši, řekněme, tři procenta, vlastně to ještě vůbec nic nebylo,“ líčil letos jeden z vystavovatelů. Avšak vloni pokleslo podle statistik vedoucí organizace v oboru FederlegnoArredo celé toto odvětví o 18,2 procenta, a zahraniční export dokonce o 21,9 procenta. Tato čísla se designu a bytového návrhářství, které představují vedle módy jednu z největších národních chloub Itálie, už opravdu vážně dotkla. „Předtím jsme registrovali deset patnáct menších objednávek denně,“ líčil jeden z vystavovatelů věnující se výrobě vybavení koupelen. „Tito malí zákazníci takřka ze dne na den zmizeli a zůstali jen velcí objednavatelé. Může být malou útěchou, že ti si naopak přejí všechno ještě nazdobenější a náročnější, než tomu bylo dřív,“ dodává.
Prezidentovi společnosti FederlegnoArredo Rosariu Messinovi nezbývá než doufat: „Těžce na nás doléhá stagnace velkých trhů, jako jsou Amerika nebo Rusko, z čehož lze předpokládat, že vybřednout z krize nebude vůbec jednoduché. V příštích letech si snad oněch ztracených 20 procent dokážeme pomalounku získat zpět, ovšem jisté je, že nás krize změní a vyjdeme z ní jiní než předtím. S jinými čísly a s jinými protagonisty.“ Původem Libanonec William Sawaya, jeden z velkých milánských veteránů designu, se při zmínce o budoucnosti pouze pousmál. „Stojíme před radikálními změnami,“ tvrdí. „Důležitější než co jiného bude realizovatelnost, praktičnost a cena. Pod lupou se bude zkoumat, kolik energie bude potřeba k výrobě té či oné věci,“ míní Sawaya.
URČITÁ ZDRŽENLIVOST
Co z toho všeho bylo vidět na veletržních stáncích? Tradičně nádherné dekorace, nová se zdála být spíše určitá zdrženlivost. To, že se něco připravuje, něco už vzniká, avšak dosud panuje jisté mezivládí. Klasici oboru se samozřejmě neztratili. Kupříkladu celý pavilon Edra sestával jen z prací bratrů Campanových, kteří letos kromě svých již známých pohovek a židlí představili také jednu působivou lampu a skříň vyrobenou z lýčí. Stínítko lampy bylo vyrobeno z blyštivých kousků hliníku, k čemuž představitelé firmy Edra pohotově dodávali, že jednotlivé kousky budou poskládány zcela nahodile, takže každá lampa bude jedinečným kusem. Berme to jako příklad dalšího, tak trochu násilného pokusu o nucený svazek ručně dělaného, individuálního zboží a sériové výroby. Dříve či později k němu však tak jako tak dojde, protože na něj čeká celé toto odvětví a již několik let k němu směruje své úsilí.
Ani letošní expozice firmy Moroso neoplývala novinkami, jak jsme byli až dosud zvyklí. A snad právě zde si člověk poprvé povšiml menšího prostoru a jednodušší výzdoby než obvykle. I tady byl přítomen další nový trend – spojení módy a designu. Dobře třetinu stánku zaujímaly postele, pohovky, židle, ale také slogan společnosti Diesel: „Diesel for a Successful Living.“ Nedaleko odtud vystavil Kartell, firma dominující v oblasti umělohmotného nábytku, na čestné místo novou pohovku a křeslo Philippa Starcka a Eugenie Quittletové.
DESIGNÉR ARMANI
Fakt, že si jsou móda a design čím dál bližší, podtrhl také Armani, jenž během prvních dnů salonu otevřel v centru Milána svůj nový obchod s bytovým zařízením. Slavný Armani nechyběl ani u zařízení kuchyní, ani v pavilonech veletržního areálu. Série kuchyňského nábytku, jež je výsledkem jeho spolupráce s renomovanou firmou Dada, přitahovala mnoho návštěvníků. Nejefektnější byla kuchyně nazvaná Chekker zdobená motivem šachovnice. Otázkou je, bude-li přitahovat návštěvníky také v obchodech svou skutečně nemalou cenou.
Co vlastně přivedlo velkého Giorgia k nábytku? „Mám rád, když si můžu podle svého vkusu příjemně zařídit byt na místech, k nimž mě pojí milé vzpomínky nebo kam mě volá práce nebo které mám prostě rád. A protože je těch bytů a vil za ta léta čím dál víc, zlobilo mě, když jsem jen těžko nacházel vhodný nábytek a náročné sestavy, kterými bych je mohl zařídit. Tak se svého času zrodila Armani Casa.“
Dada si však velmi dobře vystačila i bez pomoci módy. Velký úspěch sklidila se svým řešením pohodlně separovatelných kuchyní. Pomocí lehce ovladatelných skládacích dveří skříně v momentě celá kuchyň zmizí, zůstane zářivá elegantní stěna. A aby nebyla řeč jen o Italech, připomeňme také kuchyňský nábytek pocházející z rakouského salonu Team 7, jehož stoly a židle přitahovaly svou propracovanou jednoduchostí a moderním vzhledem. Velmi efektně působila i průhledná vana jacuzzi od firmy Rapsel, do níž byl umístěn ergonomický dřevěný divan japonských křivek se čtecí lampou a malým kulatým stolkem. A to rovnou do vířící vody, jako samo zhmotnění pojmu relax. A cena? Necelých 60 tisíc eur.
CO JE LEPŠÍ?
Zatímco veletrh v Kolíně nad Rýnem se vydal směrem k fúzi ložnice a koupelny, Milán se letos obrátil spíše ke světu wellness, lázní a péče o tělo. Zdejší koupelny nabízely takovou atmosféru, prostor a svět vůní, že by dokázaly zaplnit klidně i většinu našeho volného času. Od efektních bazénů a van, jež se vejdou i do relativně malých prostor, až po sprchovou kabinu firmy Dornbracht s párou a možností masáží. Spektrum doplňovala ještě barevná terapie, hudba, televize s HD rozlišením a kondiční stroje.
Je vlastně těžké se rozhodnout, co by bylo lepší. Budoucnost s pečetí světové krize, anebo milánské pavilony, jež nám zůstávají za zády a které evokují onen starý a krásný, pokojný svět před krizí – barevný, bohatý a harmonický svět bytového návrhářství?
