Ve znamení zelené kapky

10. 2. 2009

Městečko Güssing je energeticky nezávislé a prodává technologie do celé Evropy

Loni v červnu se na pozvání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě vydala padesátka diplomatů z více než 30 zemí světa do malého rakouského městečka Güssing. Předmětem jejich zájmu však nebyla rozlehlá středověká pevnost z 12. století na kopci nad městem ani další místní pamětihodnosti, ale především způsob, jak se obci s méně než 4000 obyvateli podařilo získat energetickou nezávislost, radikálně snížit nezaměstnanost a vytvořit více než 1100 nových pracovních míst. A diplomaté nebyli jedinými zvědavými návštěvníky. Do maloměsta si již našli cestu i novináři renomovaných světových deníků jako International Herald Tribune, La Repubblica, Die Welt a Die Süddeutsche Zeitung či zpravodajové agentur AFP a Bloomberg. Güssung nedávno navštívil i spolupracovník týdeníku EURO.

ZAČALO TO ÚSPORNÝMI ŽÁROVKAMI Dlouhá desetiletí byl Güssing zapomenutým místem ve spolkové zemi Burgenland ležící pouze několik kilometrů od železné opony a ještě počátkem devadesátých let patřilo toto městečko nedaleko hranic s Maďarskem k nejchudším v Rakousku. Nezaměstnanost v regionu přesahovala 28 procent, mladí lidé houfně odcházeli a téměř 70 procent zdejších obyvatel za prací dojíždělo do Vídně a Štýrského Hradce. „Hořet mohlo jen o víkendech, během týdne prostě chyběli hasiči,“ zavzpomínal s hořkou ironií pro Stuttgarter Zeitung jeden z místních obyvatel. Na lepší časy se začalo blýskat v roce 1992, kdy se starostou stal Peter Vadasz. Ten zjistil, že komunální rozpočet značně zatěžují platby za energie odsávající prostředky na veškeré investice. „Každoročně jsme platili kolem sedmi milionů eur,“ vzpomíná někdejší učitel Vadasz, který začal situaci razantně řešit – všechny žárovky v městských budovách vyměnil za úsporné, po desáté hodině večer zeslabil osvětlení ulic a stěny radnice i dalších objektů nechal izolovat. „Ušetřili jsme tak 40 procent nákladů na proud,“ pochvaluje si Vadasz, jenž Güssingu starostuje dodnes.

SPÁSNÁ UNIE Počáteční úspěchy Vadasze motivovaly k dalším krokům – z Vídně přivedl elektrotechnika a místního rodáka Reinharda Kocha, s nímž následně vymyslel způsob, jak učinit Güssing energeticky nezávislým na externích dodavatelích. Jelikož téměř polovinu místního okresu pokrývá les, byla hned z počátku strategie jasná: zdrojem energie v budoucnosti se mělo stát dřevo. „Mnozí se nám smáli,“ vzpomíná Vadasz, jenž svůj plán musel prosadit proti mnoha odpůrcům. Velmi mu přitom pomohl vstup Rakouska do Evropské unie v roce 1995, po němž do strukturálně slabého Burgenlandu začaly proudit dotace. Ty se také z 20 procent podílely na první investici Güssingu do obnovitelných zdrojů, kterou se v roce 1996 stala teplárna spalující dřevěnou štěpku. „Výkon původní teplárny dosahoval hodnoty tři megawatty a postupně se zvyšoval až na dnešních 23 megawatt. Celkový výkon přitom výrazně přesahuje potřebu tepla města i místních podniků a přebytek dodáváme do dalších obcí v okolí,“ vysvětluje Koch s tím, že zbylých 80 procent investice do teplárny v celkové výši deset milionů eur zaplatilo město a tři soukromí investoři.

TEPELNÝ DUMPING Vlastní výroba tepla znamenala pro Güssing nejen úsporu na nákladech za vytápění, ale také účinný nástroj na zvyšování zaměstnanosti. „Městu prostě chyběl průmysl, který by zajišťoval pracovní místa. Díky vlastní teplárně jsme mohli firmám nabídnout vytápění za dobré ceny. Tedy asi o třetinu levněji, než kolik požadovaly energetické koncerny,“ popisuje Vadasz. Zájemci na sebe nenechali dlouho čekat – mezi prvními se objevily parketářské firmy, jejichž výroba je velmi tepelně náročná, a Güssing se tak stal jedním z největších rakouských center výroby parket. Toto odvětví městu nepřineslo jen nové pracovní příležitosti, ale také dostatek pilin a odřezků, jimiž v současnosti parketáři zásobují teplárnu, která se tak stala zcela nezávislá na dodávkách dřeva z místních lesů. Po dřevozpracujících společnostech následovaly strojírenské i potravinářské podniky a dnes v průmyslovém areálu nedaleko města sídlí 30 firem, které za posledních deset let vytvořily přes 1100 pracovních míst. A další pracovní příležitosti budou následovat – v roce 2008 například v Güssingu otevřel továrnu výrobce fotovoltaických panelů Blue Chip Energy, jenž hodlá zaměstnat tři stovky lidí.

TECHNOLOGICKÉ VYCHYTÁVKY Po úspěchu s teplárnou padlo v Güssingu rozhodnutí, že ze dřeva se nebude vyrábět jen teplo, ale i proud. Postupně zde vznikly dokonce tři elektrárny, které získávají elektrickou energii z dřevní hmoty rozdílnými technologickými postupy. „Dnes vyrábíme téměř dvakrát tolik proudu, kolik město potřebuje. Bohužel zatím nemůžeme našim firmám a domácnostem nabídnout elektřinu přímo, ale musíme ji prodávat do sítě. Nicméně to znamená velmi zajímavý příjem pro městskou pokladnu,“ říká starosta Vadasz. Zásadní stavbou ze zmíněných tří elektráren je přitom zařízení na výrobu bioplynu. Jde o zajímavou technologickou inovaci, ve které se dřevo jen prostě nespaluje, ale organické zbytky jsou při 850 stupních za pomoci páry zplyňovány. Získaný plyn prochází čištěním a poté jej lze používat k pohonu motoru na výrobu elektřiny, vyrábět z něj benzin či jej přímo nabízet jako syntetický plyn. EKOLOGICKÉ INOVACE SE CENÍ Přechod na výrobu tepla a elektrické energie z obnovitelných zdrojů má ještě jeden důležitý aspekt: město dokázalo snížit oproti roku 1995 objem emisí kysličníku uhličitého (CO2) pocházejících ze spalování fosilních paliv o 93 procent. Pro srovnání švédské město Växjö, které získalo ocenění Evropské unie Sustainable Energy Europe Award v kategorii udržitelného komunitního rozvoje v roce 2007, snížilo své emise v letech 1993 až 2006 o třicet procent na osobu. Není se tedy co divit, že i Güssing již získal řadu prestižních cen – například v roce 2004 to byl titul Nejinovativnější rakouská obec a Evropská cena za solární energii, o rok později Global 100 Eco-Tech Award na světové výstavě v Japonsku a v lednu 2007 zase jmenovala německo-francouzská televize Arte starostu Vadasze Evropanem týdne.

DŘEVĚNÁ EKOTURISTIKA Unikátní energetický koncept přinesl Güssingu také zájem turistů. Jestliže ještě v roce 2006 jich přijelo kolem jedenácti tisíc, tak v posledních dvou letech se tento příliv ekologicky uvědomělých návštěvníků podle Vadasze zvýšil na šest stovek až tisícovku týdně. Proto v okolí Güssingu vznikl komplex naučných stezek o délce přesahující 125 kilometrů, které propojují obce sdružené ve svazku s názvem Země ekologické energie (Das Öko-Energieland – OEL, viz box). Vstup na území OEL oznamují dřevěné portály a podél značených stezek popisují informační tabule výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Jelikož zásadní roli v jižním Burgenlandu v tomto ohledu sehrává právě dřevo, jsou z tohoto materiálu vyrobeny i informační tabule, lavičky, vyhlídkové terasy, mosty a také veškeré další atrakce, jež v zapojených obcích ekoturisté naleznou. K těm kromě několika odpočinkových parků, bludiště ve vesničce Bildein či deset metrů vysokého informačního billboardu se solárními panely ve tvaru kola větrného mlýnu v Tobaji patří především jednotlivá energetická zařízení. Nejzajímavější z nich je u obce Strem, kde kolem místní bioplynové elektrárny vede tematická stezka popisující fungování zařízení. A jelikož tento technologický zázrak vyrábí bioplyn na principu kravského žaludku, informační tabule mají tvar siluety právě tohoto druhu hovězího dobytka. Pro potřeby turistů navíc vznikl i ekologický hotel Com.Inn. Dvoulůžkový pokoj zde vyjde na slušných šedesát euro i se snídaní. Přijatelnou cenu umožňují nízké provozní náklady dosahované díky energeticky úsporné konstrukci a vytápění pomocí místního levného tepla.

VÝVOZ KNOW-HOW Jihorakouský Güssing má ještě jednu zajímavou vlastnost. Většina použitých technologií totiž vznikla právě zde, ve spolupráci se soukromými společnostmi. Ty vlastní i jednotlivé patenty, město však skrze své Evropské centrum pro obnovitelnou energii (EEE) zajišťuje prodej licencí a také aplikaci technologií u zákazníků, což opět přináší dodatečné příjmy do městské pokladny. „Příkladem mohou být dvě technologie na výrobu přírodního plynu z dřevní hmoty, na kterých pracujeme s Vídeňskou univerzitou a společnostmi Pyroforce a Repothek. Dále jsme vyvinuli speciální postup na výrobu elektřiny z dřevního odpadu s firmou GWT Wärmetechnik a také máme technologii na výrobu plynu z rostlinných odpadů, jako je tráva, kde spolupracujeme s vídeňskou Zemědělskou univerzitou. Největší zájem je však o výrobu bioplynu z rostlinných odpadů. Tato technologie již byla kromě Rakouska instalována například i v Německu, Itálii a nyní se připravuje výstavba několika zdrojů na Slovensku,“ vysvětlil týdeníku EURO Reinhard Koch, jenž EEE řídí. Navíc se některé obce snaží zcela převzít celý güssingský model zásobování energií z obnovitelných zdrojů. Nyní o to usiluje okres Clare s 9000 obyvateli v kanadské provincii Nova Scotia a v Česku má zase s EEE uzavřenou dohodu mimo jiné Vsetín.
Centrum EEE, jež zaměstnává více než stovku lidí, nadále pokračuje ve vývoji nových technologií. Například zkoumá nové způsoby výroby plynu, benzinu i nafty z dřevního odpadu a v budoucnosti se chce více zaměřovat na solární energetiku. Rozpočet centra ve výši necelých 4,5 milionu eur tvoří z 60 procent veřejné prostředky a zbytek dávají soukromé firmy. Kromě toho získá EEE každý rok dalších 1,5 milionu eur z mezinárodních výzkumných programů (dnes na projektech řízených z Güssingu pracují výzkumníci z přibližně 30 zemí světa). S EEE má – kromě jiných – uzavřenou dohodu o spolupráci Evropské technologické centrum v Prešově nebo Paul-Scherrer-Institut ve švýcarském Winterthuru.

ŠKOLA BUDOUCNOSTI A ZELENÝ FARÁŘ V Güssingu se technologie výroby alternativní energie nejen zkoumají, ale i vyučují. Vznikla zde takzvaná Solární škola působící v rámci místního středního technického učiliště, která připravuje specialisty na navrhování, montáže a opravy fotovoltaických elektráren. „Zájem o takové vzdělání je veliký. Počet instalovaných solárních panelů roste, což absolventům výrazně zvyšuje šance uplatnit se na trhu práce,“ konstatuje Koch s tím, že se městu podařilo vystihnout docela zajímavý trend – podobné školy nyní vznikají v celé Evropě. Přitom nadšení pro obnovitelné energie v městečku proniká do všech vrstev společnosti. O ekologii káže i místní farář Raphael Rindler, jenž si dokonce na oltář postavil zelenou kapku, která je symbolem projektu Země ekologické energie.

* BOX
Energetická suverenita (roční výroba energií z obnovitelných zdrojů v Güssingu)
* 57,5 GWh tepla * 14 GWh elektrické energie
* 8000 tun bionafty BOX
Das Öko-Energieland Ambice starosty Güssingu Petera Vadasze nekončí u hranic města. Proto před pěti lety spustil projekt s názvem Země ekologické energie (Das Öko-Energieland – OEL), v němž je nyní zapojeno dvanáct místních obcí. Symbolem projektu je zelená kapka. Tu najdete v každém ze zapojených sídel, které se věnují důsledně ekologickému zemědělství, zaměřují se na turistiku šetrnou k životnímu prostředí a využití obnovitelné energie. Projekt, na jehož vznik přispěl rakouský stát a Evropská unie, má i vlastní internetové stránky (www.oekoenergieland.at). „Chci, aby se do projektu zapojil celý jižní Burgenland. Proto pořádáme nejrůznější školení a zapojeným obcím radíme, jak dosáhnout energetické soběstačnosti,“ říká Vadasz, který OEL předsedá. *
BOX (rozhovor)
Peter Vadasz
Bez místních politiků to nepůjde
Věříme, že naše úspěšná zkušenost místní výroby energie je přenositelná, říká starosta Güssingu

EURO: S jakou odezvou se setkala myšlenka na vybudování vlastních energetických zdrojů, když jste ji v 90. letech začal prosazovat? VADASZ: Zpočátku jsme měli hodně protivníků, největší překážkou přitom byli monopolní výrobci energie a dodavatelé zemního plynu. Nicméně moc těchto monopolů byla díky vstupu do Evropské unie omezena, jinak bychom se nikdy energeticky soběstačnými nestali.

EURO: Svou energii vyrábíte z největší části ze dřeva, nezaměnili jste jen fosilní paliva za jiný druh závislosti? VADASZ: Zásobování dřevem máme zabezpečeno. Město má uzavřenou dlouhodobou smlouvu s místním lesním svazem o dodávkách dřeva a jeho cenách. Přitom nyní naše teplárna vyrábí téměř výhradně z odpadů místních parketářských firem, proto dřevo z lesa směřuje do elektrárny vyrábějící z biomasy. Ročně jej spotřebujeme 35 tisíc tun, což je asi jen třetina jeho ročního přirozeného přírůstku v místních lesích. Navíc nyní pracujeme i s jetelem a rostlinnými zbytky ze zemědělství.

EURO: Jakým směrem budete rozvíjet zásobování Güssingu energiemi v budoucnosti? VADASZ: Určitě se ještě více zaměříme na solární energii, kde vidíme velký potenciál. Kromě toho rovněž chceme rozšířit model Güssingu i do dalších měst a obcí. Věříme, že naše úspěšná zkušenost místní výroby energie způsobem šetrným k životnímu prostředí je přenositelná. Navíc přebytky energie lze umísťovat do přenosové sítě, a zlepšovat tak i celostátní energetickou bilanci a zásobovat i větší města. Takto zároveň snížíme energetickou závislost celé země na dovozech fosilních paliv. V budoucnu je třeba zaměřit se na mix více zdrojů. To také říkáme ostatním regionům: sestavte si energetickou bilanci. Kolik energie potřebujete v podobě tepla, elektrického proudu, zemního plynu a benzinu. Pak hledejte v okolí dostupné energetické zdroje, jež jsou dlouhodobě využitelné a obnovitelné.

EURO: O obnovitelných zdrojích energie se hodně mluví, ale pracuje se s nimi spíše okrajově. Kdo může dát podnět k jejich vyššímu využití? VADASZ: Jednoznačně je klíčová aktivita místních politiků. Nezačne-li se tématem zabývat starosta nebo zastupitelstvo, k žádné změně nedojde. Přitom si obec musí vždy v těchto projektech ponechat významný majetkový podíl, aby mohla spolurozhodovat o jejich směřování a též o cenách energie a nakládání se zdroji. Soukromníci často usilují jen o rychlé zbohatnutí, my však chceme rozumné ceny pro občany i firmy vytvářející pracovní místa.

***