Interiér a obsluha ovlivňují hosta stejně jako kuchyně
Původně jsem vůbec neměl v úmyslu ten podnik navštívit. Bloumal jsem Národní třídou a nahlédnuv do „auslágu“ jedné z kaváren, zůstal jsem, řečeno svitáčkovštinou, stife. Interiéru dominovala skutečná příď lodi rozměrů přímo olbřímích. Byla vysokánská a tolik autentická, že jsem, fascinován její mohutností, vstoupil. Mám ve zvyku, vstoupím-li do lokálu, poručit si, abych zakryl bezdůvodnost své návštěvy, alespoň „paňáka“. Protože ale zdejší bar není funkční, slouží jen jako pracovní, bylo z toho nakonec delší posezení a neplánovaná sólo večeře v Resto Café Patio. Překvapení zvenku se opakovalo v jiné podobě i uvnitř. Vysoký sál s cihlovým stropem a obnaženými traverzami, členěný horizontálně na několik úrovní a vertikálními prvky rozdělen na množství přijatelně malých „kavárniček“, to byl první dojem. V jedné ze stěn, zbavené omítky, vězí vetknutá půlka lodní přídě. Odtud jsem se vydal na obhlídku dalších prostor, zvědav, co se skrývá v nich. Každá je pojednána poněkud odlišně, každá má svůj charakter. Z jedné místnosti vede nefalšovaný lodní můstek na horní palubu již zmíněného torza lodi. Na ní je posazen půvabný stolek pro čtyři, prostřený s nejvyšší noblesou. Přestože byl volný, neusedl jsem tam nechtě, aby personál zdolával úskalí několika schodišť a krkolomného, úzkého můstku pouze s malým kafem pro jednoho. Moje původní představa ještě stále byla: „pikolo a domů…“. Rozhodnutí zůstat u kávy zvrátila přišedší servírka. Předložila „Lodní deník“ a „Zápisky z cest“, originálně upravené, v notně omšelé kůži vázané, jakoby celou Kolumbovou plavbou prošlé lístky – jídelní a vinný. Otevřel jsem je jen ze zvědavosti – a byl jsem chycen. Zajímavá nabídka, pestrá a lákavá a nadto psaná ve francouzském jazyce, to rozhodlo. Ne, že bych znal francouzsky, líbí se mi však zvukomalebné a chuť provokující názvy jídel v této melodické řeči. Takže jsem, zvědav, kterak se předvede kuchyně, vybral „malé večerní menu“. Byla to parmská šunka s medovým melounem a fíky, kuřecí tandori, chutney a jasmínová rýže. Krémové mascarpone, doplněné medem a hrozinkami, mělo obstarat „konečnou“. Servírka, která mimochodem předvedla vzácně vyváženou kombinaci uvolnění a zároveň nezbytné míry profesních znalostí, mne nenechala dlouho se rozhlížet a v minutce předložila předkrm. Ten byl elegantně upraven, vyhlížel svěže a lákal k hostině. Svěží, nepřeschlé plátky šunky, sevřené v čelistech umně vytvořených z měsíčků nakrojeného melounu, dávaly v kombinaci s pikantní olivou a jen lehkým výrazem melounové chuti příjemné sousto. Zajímavě se projevily plátky fíku i přítomné dílky jahod. Zpočátku se v chuti vedle dominantní olivy a výrazného masa vůbec neprosazovaly, jako by čekaly na svou chvíli. Ta skutečně přišla – v závěrečném dozvuky medově sladká chuť fíku spolu se svěží mladickou pointou výrazu čerstvé jahody zcela opanovaly pole a vládly lehkému, nenásilnému doznívání. Ihned po dojedení „moje“ číšnice, která působila dojmem lehkého nezájmu, přitom však byla všude a dokonale ovládala „plac“, stáhla talíř, a než jsem se stačil porozhlédnout po ostatních stolech, servírovala hlavní chod. Již originální kombinace vůní dávala tušit dobrou krmi. Kosti zbavené kuřecí stehno, jehož maso bylo vláčné, elegantní pahorek rýže se snítkou celerové nati coby „glajchou“ na vrcholu dobře odvedeného díla byl v barevné opozici vůči dotemna opečenému masíčku a ostré červeni omáčky. Rýže sama, jenom jemně dochucená, rozšířila chuťovou škálu a uhladila ji do měkkého dojmu s patrnou sice, ne však majoritní pikantností. O dezertu, který se opět objevil přesně ve chvíli, kdy to bylo žádoucí, lze říci jedno. Vzácně „vyžehlená“ kombinace jemnosti až mazlivosti. Konzistence a výraz sýra, podíl hrozinek a všezaoblující přítomnost medu – zřejmě lučního – udělala z této krmě veskrze potěšující závěr nečekaně příjemného večera. To všechno – s již samozřejmou a dobrou kávou – mne stálo 903 korun. Cena na samé horní hranici přijatelného rozpětí se dá s přihlédnutím k úrovni kuchyně a výkonu personálu označit jako přijatelná.
Resto Café Patio
Národní 22, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 / 224 918 072, fax: +420 / 224 919 141
e-mail: chefcafe@patium.com
Otevírací doba: pondělí – pátek 08.00–23.00, sobota neděle – 10.00–23.00
Počet míst: 90
Druh kuchyně: mezinárodní
Přijímané platební karty: všechny obvyklé i elektronické, s výjimkou karet Diners Club
Jídelní lístek: angličtina, francouzština
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, francouzština
Země původu nabízených vín: Argentina, Austrálie, Česká republika, Francie, Chile, Itálie, USA
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 10 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem: 54 body ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Francouzská cibulačka zapečená se sýrem a krutony Kč 70,-
Grilovaná ciabatta s marinovanou středomořskou zeleninou a mozzarellou Kč 210,-
Houbový quiche Kč 160,-
Fusilli s česnekovou omáčkou a grónskými krevetkami Kč 190,-
Marocký tajine z kuřecího masíčka na citronu a olivách Kč 260,-
Pečená kachnička s houbovým glazé a bramborovými noky se slaninou Kč 380,-
Čerstvý grilovaný mečoun s parmazánovým rissotem a rukolou Kč 380,-
Zapečená jablíčka se skořicí a vanilkovou zmrzlinou Kč 110,-
Výběr z vinného lístku:
Vevue Cliquot Ponsardin Brut Kč 2960,-
Tramín červený - Mikulov Kč 260,-
Domaine Laroche, Chablis AOC - Francie Kč 990,-
Sémillon-Sauvignon Blanc, Rosemnot Estate - Austrálie Kč 850,-
Frankovka - Mikulov Kč 260,-
Domaine Perrin La Vieille Ferme, Côtes du Ventoux AOC - Francie Kč 580,-
Gucciardini Strozzi Chianti DOCG „Titolato Strozzi“, Toscana – Itálie Kč 660,-
