„Véčkaři“ v pokušení

Věci veřejné nejspíš čeká nevděčná role lidovců

Jsme velmi zklamaní, že nedošlo ke konečné dohodě. Řešení 27. října, o několik dní později, je na náš vkus pomalé, posteskl si minulou středu po zasedání špiček vládní koalice předseda Věcí veřejných (VV) Radek John. Ono řešení se týká nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, jejíhož odvolání se z koaličních stran nejhlasitěji dožadují právě „véčkaři“. Dokonce svého času pohrozili odchodem z vlády, kdyby Vesecká měla setrvat ve funkci, poněvadž podle Johna by pak už vláda nebyla protikorupční. Boj proti korupci byl „glanzenstückem“ volebního programu VV a jejich příznivci by mohli považovat za zradu, kdyby Johnovo vedení rychlého odvolání Vesecké nedocílilo a v koaličním partnerství s ODS a TOP 09 setrvalo.
Ještě ne pocity zrady, ale určitá deziluze se už přitom mezi „véčkaři“ objevila. „Koaliční strany nás tlačí příliš doprava. Z vládních stran ale máme nejlevicovější program. Jsme strana se sociálními tématy, aby všechno nebylo jen ve prospěch podnikatelů. Jde třeba o progresivní daň,“ postěžoval si poslanec VV Stanislav Huml. A jeho nejmenovaný kolega dodal: „Když se sebou něco neuděláme, můžeme také zmizet. Úplně jsme zapomněli na ta středová témata, jako je důchodová reforma či boj proti korupci. Ať se o pozici dobrého hospodáře popere ODS a TOP 09.“ Dokonce i místopředseda VV Jaroslav Škárka potvrdil, že část strany chce, aby se sociální témata více akcentovala. Jistý neklid ve VV je ale přirozený. Bylo před volbami do obecních zastupitelstev a do třetiny Senátu a „véčkaři“, vystrašení od jarních voleb klesajícími procenty preferencí, se obávali, zda „nesplasknou jako bublina“. Pokud bude počet „véčkařských“ mandátů v zastupitelstvech a koncem týdne po druhém kole voleb také v Senátu přiměřený, nervozita ve straně zase opadne. Pokud nikoli, ve VV dost možná vzplanou spory o její další kurz. Příležitost k tomu nabídne listopadová konference (sjezd) „véčkařů“.
VV by ostatně nebyly první českou středovou či blízko středu stojící stranou, jež je sice koaličně kompatibilní napravo i nalevo, avšak draze za to platí. Opakovanou zkušenost mají lidovci, odjakživa manévrující mezi pravicí a levicí. Úspěšný v tom byl pouze Jan Šrámek za první republiky. Josef Lux si nejprve (na sjezdu 1993) účast v pravicové Klausově vládě pochvaloval, aby toho vzápětí (léto 1994) začal litovat a posléze (na podzim 1997) pád druhé Klausovy vlády odstartoval. Od roku 2002 se pak KDU-ČSL střídavě přizpůsobovala koaličnímu soužití s ČSSD a ODS. Několikeré změny kurzu nejenže stranu v očích voličů znevěrohodnily, takže jich významnou část poztrácela, ale oslabovaly ji i zevnitř, poněvadž kolem dokola oživovaly spory mezi doleva pošilhávajícím sociálně-křesťanským a doprava orientovaným křesťansko-demokratickým proudem. Důsledek je smutný: strana s jednadevadesátiletou tradicí v letošních květnových volbách vypadla ze Sněmovny. V lecčems podobnou, byť oproti lidovcům „zkrácenou“ zkušenost má Strana zelených. Jako jinde vznikla a vyvíjela se i u nás doleva, a ne a ne se vlastní silou dostat do Parlamentu. V roce 1995 ji převzal Martin Bursík, pootočil s ní doprava a ve volbách 2006 s ní pronikl do Sněmovny a s dalšími třemi zelenými do Topolánkovy vlády. „Konkubinát“ s pravicí mu ale radikální část zelených neodpustila: sešikovala se proti němu, podrazila Topolánkovu vládu a Bursíkův nástupce v čele strany Ondřej Liška stranu z pravého středu přesměroval doleva. Důsledkem oněch turbulencí byla ztráta většiny městských voličů, kteří v červnu 2006 postrčili zelené do Sněmovny. Dnes jsou možná autentičtější, ale opět mimo Parlament.
Problém středové strany spočívá v tom, že i VV budou muset oscilovat, aby byly možným pojítkem jak pravo-středových, tak levo-středových koalic. Ano, nejspíš je čeká nevděčná role lidovců. Naznačí to možná hned po komunálních volbách, jestliže utvoří radniční koalice s ČSSD. V lepším případě tím trochu vybalancují svoje pravicové vládní angažmá. V horším případě, totiž jestliže by v některém významném městě VV vytvořily koalici s ČSSD a zároveň s TOP 09 proti ODS, anebo s ČSSD a ODS proti TOP 09, „véčkaři“ Nečasovu vládu rozviklají. Domyšleno ad finitum, po lidoveckém vzoru by pak mohli začít ve vládě vydírat i v podstatnějších záležitostech, než je dekapitace Vesecké. Inu ze 118 koaličních poslanců jich je 24 z VV. Pakliže by spoluodpovědnost za nepopulární reformy, tlačené TOP 09 a ODS, odháněla „sociální“ Johnově straně příznivce, kdo ví, zdali by strana svoje poslance z koalice nestáhla a v naději, že takto VV přežijí i další „velké“ volby, by Nečasovu vládu nepoložila?