Od samotného vzniku v roce 1946 se Electricité de France se 117 tisíci a Gaz de France s 26 tisíci zaměstnanci vždy doplňovaly. Jejich týmy byly v terénu zvyklé pracovat dohromady, řídily společně své lidské zdroje, chovaly se podle stejných ekologických a ochranných směrnic, dělily se o distribuci a i pod tendry se podepisovaly společně.
Po částečném otevření trhu s elektřinou se blíží i termín otevření trhu s distribucí plynu, od srpna 2000. S vidinou toho, že si každý průmyslník bude moci dovážet plyn odkudkoliv a za nejpřijatelnější cenu, EDF ztrácí trpělivost. Budovat pozice při otevřeném trhu bude daleko složitější než v současnosti, kdy má ještě velkou část monopolní moci.
Konkurence mezi elektřinou a plynem v případě tepla v posledních letech výrazně vzrostla. „V zájmu samotné Electricité de France by bylo špatné ukázat, že chce vše zabetonovat ještě předtím, než na trh vstoupí konkurence, vysvětluje jeden ze specialistů. Přesto se otázka přístupu producenta elektrické energie k plynu a Gaz de France k elektřině sama nevymaže.
„V zítřejší bitvě budou proti sobě stát dvě technologie, jaderná elektřina a plyn. V souvislosti se změnami v oboru se však bude točit i kolem obnovitelných zdrojů. Proto by bylo vhodné využít současného období, kdy je ještě stát majoritním vlastníkem v obou koncernech, ke spuštění komplementarity. Později (po otevření trhu) půjdou národní zájmy, a třeba i evropské zájmy, stranou a Gaz de France na to nebude připraven, podotýká další expert.
Ze strany odpůrců sloučení zaznívají jiné argumenty. Strategie obou skupin se v posledních pěti letech výrazně odlišují. Gaz de France chce například otevřít dveře Elfu nebo Totalu, aby měl levnější přístup ke zdrojům. Naopak Electricité de France by se více zajímala o dovoz plynu z Británie. A vůbec, copak je cílem volného trhu vytvořit supermonopol?
