Úctyhodně dlouhá historie úplatkářství byla v poslední době obohacena o případy podplacených úředníků Evropské unie, členů Mezinárodního olympijského výboru, rodiny bývalého ruského prezidenta a vůdčích politiků německé CDU. Korupce nesporně snižuje transparentnost rozhodovacích procesů v ekonomice a politice, a ohrožuje tak demokracii a tržní hospodářství. Černobílé vidění není ovšem oprávněné ani v případě tak jednoznačně negativního jevu. Jestliže nepředávkujeme „moralín , budeme odměněni novými poznatky.
Flexibilní chování.
Makroekonomicky představuje korupce vektor, podél něhož jsou ve společnosti transportovány malé i velké sumy, které nemají bezprostřední souvislost s produktivní prací. To ale ještě není nic zavrženíhodného. I mnohé legální finanční operace souvisí pouze velice vzdáleně s materiální výrobou, a přesto jsou nepopiratelně přínosné pro vzrůst národního důchodu. Ani to, že při korupci ztrácí státní pokladna, ještě nemusí znamenat, že z ní neprofituje ekonomika dané země. Ptáme-li se totiž, zda stát zaručuje optimální zúročení kapitálu, musíme odpovědět rozhodným „ne .
Stanley Box vidí obecný motiv pro korupci ve snaze hospodářských subjektů co nejdokonaleji kontrolovat svůj akční prostor. Frederic Pearce upozorňuje na to, že ekonomické přežití ve složitých moderních hospodářských systémech vyžaduje „pružné reakce, a tudíž i prostor pro flexibilní operativní chování. Zcela proorganizovaný trh by zákonitě vedl k ustrnutí ekonomické aktivity. Takto viděno není úplatek nic jiného, než cena porušení normy. Její výše je určována společenskou poptávkou a nabídkou na nelegálním, avšak přesto vzkvétajícím „trhu s porušováním norem . Uplácené osoby poskytují nadstandardní služby a obdrží tomu odpovídající odměnu. Jinými slovy to také znamená, že korupce signalizuje existenci nepřesného vyjádření skutečné ceny dané služby v rámci legálního cenového systému.
Šance prosadit se.
Příčinou korupce není pouze lidská špatnost, nýbrž i nedostatky socioekonomického systému, v němž se vyskytuje. Úplatkářství může být kupříkladu příznakem toho, že daňový podíl státu na hospodářských transakcích je příliš vysoký, nebo že jeho správní orgány nepracují dostatečně rychle a efektivně. Korupce není pouze zbraní mocných, nýbrž i často jedinou šancí slabých podnikatelů prosadit se v nehostinném prostředí „definitivně rozděleného trhu.
Jako porušení normy s cílem urychlení procesů rozhodování je korupce rovněž indikátorem určité neadekvátnosti a strnulosti daného normativního systému. Nadcházející či prostě nutná sociální změna se často ohlašuje právě porušením norem. Ačkoliv na tomto základě samozřejmě nelze udělit apriorní absoluci pro úplatky či porušování zvyklostí vůbec, jedno je jisté: Strnulé a neefektivní byrokracie vybírají „časovou daň („time tax ), to jest množství času stráveného čekáním, ať již na příležitost, či na úřední rozhodnutí. Mnozí z těch, kteří nechtějí, nebo jak je tomu často v případě malých a začínajících podnikatelů, prostě nemohou platit tuto časovou daň, se utíkají ke korupci („bribe tax ).
Desatero přikázání.
V neposlední řadě je třeba chladně analyzovat otázku, jaké důsledky má úplatkářství pro přerozdělování společenského bohatství a sociální stabilitu. Není vůbec vyloučeno, že by rozsáhlejší empirické studie prokázaly, že k vedlejším efektům korupce náleží také určité vyrovnávání příjmových rozdílů. Zejména v chudých zemích třetího světa uplácení nepochybně přispívá k určité stabilizaci společnosti. Nenechme se omráčit milionovými sumami, o kterých denně čteme v novinách. Úplatky jsou častěji zcela zanedbatelné částky, které však mnohdy představují součást mzdy, či dokonce jediný příjem umožňující přežití. Nejenom proto je protiklad korupce s morálkou stejně zřejmý jako ošidný, stejně pokrytecký jako nerealistický. V rozvinutých společnostech, které vše považují za proveditelné, morálka ztrácí svou bývalou absolutní platnost a stává se sama otázkou proveditelnosti. A jelikož deset přikázání není více než polozapomenutá součast kulturního dědictví, ztrácí morálka principiální a získává ekonomický charakter. V osobní bilanci cílů a jejich dosahování se dodržování univerzálních norem ocitá na straně nákladů a ty, jak známo, je třeba snižovat.
V Koránu je o úplatku řeč pouze na jednom místě: „Bůh zatrať toho, kdo uplácí, kdo bere úplatek a kdo jej zprostředkuje. Přesto je právě islámská společnost považována za ztělesněnou zkorumpovanost. Tradiční úplatkové rituály Mameluků a Turků se již v dávné minulosti bez větších obtíží spojily s úctyhodnou západní tradicí úplatkářství. Po zániku reálného socialismu přibyly k tomuto základu čtyřicetileté zkušenosti s aplikováním hesla „kdo nekrade, okrádá rodinu . Ať se nám to líbí, nebo nikoliv, není korupce omezena na určitý kulturní okruh, nýbrž je doprovodným jevem chování lidí vůbec. To tuší i pobouření kritici úplatkářství, z nichž mnozí patří k oněm slušným lidem, o kterých Gabriel Laub řekl, že se „nechají uplatit pouze v jediném případě, když k tomu mají příležitost .
