Češi jsou mistři světa v brzdění rozvoje země Česká ekonomika roste solidním tempem jenom dva roky a už naráží na limity, které jsou jí vlastní dlouhá léta. Jde hlavně o nedostatek kvalifi kované pracovní síly a o stav infrastruktury, zejména té dopravní. Není celkem divu, že nejvíce se s tím potýkají ti nejúspěšnější, už jen proto, že jsou ve svém rozvoji nejrychlejší.
V tomto vydání týdeníku Euro přinášíme exkluzivní rozhovor s novým šéfem mladoboleslavské Škody Bernhardem Maierem, který si sice pranic nestěžuje, jak se také sluší na hosta v cizí zemi, ale je jasné, že ambiciózní plány našeho exportního šampiona už nyní narážejí na zmíněná omezení. A je realitou, že vláda rozhodně nehýří iniciativou k odstraňování úzkých hrdel, kterými se čeští producenti musejí protahovat, pokud chtějí využít možností, jež jim trhy nabízejí. Což, mimochodem, pokud chceme dohánět západní standardy blahobytu, dělat musíme, a to beze zbytku.
Chronický nedostatek lidí s technickými kompetencemi si Škoda řeší vlastním školským systémem postaveným na německém duálním principu, kdy učeň chodí na standardní teoretickou přípravu, ale zároveň má zaměstnaneckou smlouvu s podnikem a od počátku ví, že bude mít práci, na niž je při praxích připravován. Ne že by německý model byl přenositelný do Česka i s chlupy. Podmínky jsou objektivně odlišné.
Proč ale jde české školství dlouhá léta opačným směrem, tedy k jasné preferenci teoretického vzdělávání v nejrůznějších humanitních, někdy až obskurních oborech zakončovaných maturitou, je nepochopitelné.
Jako by nikoho nezajímalo, že dnes si třeba šikovný obkladač vydělá dvakrát či třikrát tolik, co sociální antropolog.
O jejich přínosu k ekonomickému růstu nemluvě. A to ještě neřešíme skutečnost, že se svět mění, a jak Maier v rozhovoru upozorňuje, za pár let bude existovat třicet procent profesí, které dnes neexistují.
Než pro ně u nás na ministerstvu v Karmelitské sestaví učební plány, půjdou v těch oborech vzdělaní asijští odborníci už do důchodu.
Prostě lidi nejsou, i když je při rekordně nízké nezaměstnanosti nějakých čtvrt milionu lidí na dávkách, které musejí být pořád valorizovány a vylepšovány, přes což nejede vlak. A pořád dokolečka se objevují pokusy například odstranit třídenní karenční dobu při pracovní neschopnosti, která snížila nemocnost řádově více než odsíření uhelných elektráren a ušetřila docela citelnou dávku pracovní síly.
Když si podnikatelé dovedou pomoci sami a najdou si lidi na Ukrajině či ve Vietnamu, nestačí, že běsní odborářští vůdci ve věžáku na Žižkově, ale vše ještě sabotuje česká diplomacie, která prostě nevydává potřebná víza. Jistě to nebude tím, že by konzuláty nějak řídily místní mafi e, že. Každopádně by bylo dobré, kdyby vedení ministerstva zahraničí o dost intenzivněji komunikovalo se zaměstnavatelskými svazy a vzalo na vědomí, že někdo musí na jejich platy vydělat.
Na druhé straně, když chci někoho zaměstnat, musím mít fabriku, k níž vede silnice, po níž mohu přivážet zaměstnance a materiál a odvážet produkci. A to nám také moc nefunguje. Nejde jen o malér s legislativou EIA, který zastavil všechny veřejné velké stavby v Česku. Za ten mohou všechny vlády, co tu za posledních dvanáct let byly. Jenže silnice a dálnice se u nás z důvodu byrokratického a komplikovaného stavebního řízení stavějí vytrvale tam, kde se sežene stavební povolení, a ne tam, kde je to nejvíce ekonomicky přínosné.
Stoprocentní navázání veškerých investic do infrastruktury na operační programy EU, kdy je prostě třeba stůj co stůj vyčerpat evropské fondy, pak neefektivnost ještě prohlubuje. A fiskální politika této vlády má zcela jiné priority než tvořit vlastní prostředky na efektivní investice do infrastruktury. Takže co se nepostaví za evropské peníze, nepostaví se vůbec.
Dokud se toto nezmění a nezmizejí desítky dalších státních vidlí bodnutých do perspektivních podnikatelských záměrů, nebudeme nejen svět dohánět, ale čeká nás zaostávání a pobyt na periferii.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
