VĚČNÝ HŘÍŠNÍK A KANDIDÁT

Ankara by ráda naskočila do evropského vlaku

Snad se žádnou zemí neměl Mezinárodní měnový fond (IMF) takové trable jako s pětašedesátimilionovým Tureckem. Za posledních patnáct měsíců vyjednal s tamní vládou dvakrát podmínky, za nichž jí poskytl půjčky. V současnosti probíhá už třetí pokus o hospodářské ozdravení, jež se neobejde bez nové finanční injekce. Vtisknout turecké ekonomice evropský, tržní ráz, to je však podle Ankary pouze první krok, jenž by měl elegantně zapadnout do něčeho mnohem významnějšího. Totiž do „národního programu , jehož naplnění by mělo do pěti let vytvořit předpoklady pro plnoprávné členství v Evropské unii. Ankara 19. března ohlásila, že se jí po tvrdých jednáních s delegací IMF podařilo uzavřít předběžnou dohodu o poskytnutí další půjčky. Vedení fondu by ji mělo potvrdit v polovině dubna. O konkrétní částce se zatím nehovoří. Turecký premiér Bülent Ecevit nedávno vyzval Západ, aby pro jeho zemi uvolnil dalších pětadvacet miliard dolarů. Věřitelé by ale nejprve rádi od Ankary viděli konkrétní činy – ozdravné řezy v bankovnictví, privatizaci. Poté, kdy zcela „vykolejil tříletý stabilizační program, dohodnutý s IMF v roce 1999, se jim o novém finančním balíku rozhoduje těžce. Politicky vratký kabinet v Ankaře totiž předvedl, že reformy, na něž IMF zatím vyčlenil jedenáct miliard dolarů, prostě nezvládá. To si velice dobře uvědomují také Spojené státy americké, které na výbušném Blízkém východě potřebují hospodářsky silného a politicky stabilního spojence. Tím by mělo být právě Turecko. Americký prezident George W. Bush ho už několikrát charakterizoval jako velkého přítele. „Ankara však nyní od Washingtonu nepotřebuje vřelá slova, nýbrž rychlou finanční pomoc. Teprve potom bude čas ocenit americké přátelství, poznamenává International Herald Tribune. Rozhodnout o rozsahu zmíněné pomoci však není lehké. Vláda v Ankaře se u věřitelů netěší právě nejlepší pověsti a navíc nový stabilizační program začne na jiných makroekonomických základech. A tak se na jaře vlastně začíná znova. Původní státní rozpočet Turecka schválený na letošní rok počítal s hospodářským růstem kolem 4,5 procenta, nyní se ale předpovídá dvouprocentní pokles. Inflační strop se posouvá z dřívějších osmnácti na 40 až 59 procent. Osvědčí se nový muž? Jedna podstatná změna k lepšímu však už nastala. Ministrem hospodářství byl na počátku března jmenován liberální ekonom Kemal Dervis. Má za sebou nejenom prestižní London School of Economics, ale především dlouholeté zkušenosti s prací ve Světové bankce. Odtamtud si přivezl cenný kapitál – důvěru západních partnerů, tedy přesně to, co koaličnímu kabinetu chybí. Dervisovi je jasné, že země se už nemůže dlouhodobě dále zadlužovat v cizině, i když zpočátku bude nové půjčky potřebovat. „Řešení musíme hledat uvnitř našeho hospodářství, nabádá ministr Dervis, který věří, že ekonomika se začne zvedat už letos na podzim. Začít se musí u bank. Nový ministr hodlá zřídit zvláštní orgán, který bude dohlížet na restrukturalizaci tří hlavních státních bank. Jejich úhrnná ztráta se v přepočtu odhaduje na dvacet miliard dolarů a z velké části by je měl sanovat státní rozpočet. Ani Dervis však zatím jasně neřekl, jak naloží s tuctem soukromých ústavů, jež jsou pod nucenou správou. Začít zavírat ztrátové banky ale není jen tak, neboť tím by si koaliční vláda oslabovala vlastní mocenské pozice. Podobně je tomu s privatizací státních podniků – letecké společnosti Turkish Airlines a Turk Telekomu. Ministr Dervis ale potvrdil, že hodlá prodat jednapadesát procent akcií státního telekomunikačního operátora namísto původní třetiny. Ankara chce evropskou vlajku. V týž den, kdy kabinet ohlásil předběžnou dohodu s měnovým fondem, předestřel veřejnosti s velkou pompou „národní program . V něm se zavazuje, že země se během pěti let připraví na vstup do Evropské unie. Podle tohoto dokumentu se v Turecku chystá hotová smršť legislativních, politických a hospodářských změn. „Jde o rozsáhlý transformační projekt, nešetří vzletnými slovy vicepremiér Mesut Yilmaz, odpovědný za vztahy s Evropskou unií. Program, který by měl v těchto dnech v Bruselu představit turecký ministr zahraničí Ismail Cem, však podle západních analytiků rozhodně nesplňuje požadavky unie. Její představitelé už dali najevo, že Turecko, mající status kandidátské země od helsinského summitu Evropské unie v roce 1999, se musí nejenom postavit na nohy hospodářsky, ale hodně se polepšit i v jiných oblastech. Zrušení trestu smrti, jenž byl naposledy vykonán v roce 1984, by bylo to nejmenší. Je zde ale rozsáhlý problém – dodržování lidských práv. To je hlavní důvod, proč Turecko podle četných hlasů na Západě rozhodně nemůže počítat se vstupem do EU v tomto desetiletí. A jízlivci podotýkají, že na členství v unii se může těšit. Jako věčný kandidát.