Římská radnice chce vyhradit část Mussoliniho čtvrti pro práci pouličních prostitutek. Naráží na odpor z více i méně očekávaných míst
Když Ignazio Marino na počátku roku navrhl, aby několik ulic na jihu Říma vytvořilo obdobu „red light districtů“ známých z jiných evropských metropolí, nemohl tušit, jak vášnivou debatu tím spustí.
Starosta věčného města si představoval, že jeho pokus o soustředění pouliční prostituce do části čtvrti EUR (zkratka pro Esposizione Universale di Roma – začal ji budovat Benito Mussolini pro nikdy neuskutečněnou světovou výstavu) začne fungovat na konci dubna, nečekaná hlasitost odpůrců to však minimálně o měsíce zpozdí.
Proti Marinovu plánu se semkla koalice nepravděpodobných spojenců. „Prostituce? Musíme chránit rodiny!“ hřímala státní televize Rai. Bok po boku v pomyslném šiku protestujících s ní šli developeři, kteří si začali stěžovat, že jejich projekty v dané čtvrti budou znehodnoceny. „Nemohu s tím souhlasit, znamenalo by to přiznat, že ženské tělo je na prodej,“ prohlásil filmový herec a režisér Carlo Verdone v citaci deníku la Repubblica, snad aby dokázal, že jeho inspirace neorealismem důkladně vyvanula. Proti se postavil i Vatikán, jehož hodnostáři mají k dispozici ministranty, a tudíž prostituci nepotřebují a mohou ji bez obav pranýřovat. „Oáza, nebo ghetto?“ kladl si dramatickou otázku deník La Stampa, jenž patří rodině Agnelliů, vlastníků automobilky Fiat.
Proti kuplířům!
Starostu Marina přivedla k nápadu soustředit pouliční prostituci na jednom místě kombinace ušlechtilých záměrů. Zaprvé by koncentrovaná a kontrolovaná prostituce měla omezit roli kuplířů; zadruhé by její přesné ohraničení mělo snížit negativní vliv nejstaršího řemesla na veřejný pořádek, výchovu mládeže a podobné prospěšné věci. Kdo by za sex platil jinde, mohl by dostat pokutu ve výši 500 eur. (Jestli se to vztahuje pouze na hotovostní transakce nebo jestli se do definice platby za sex vejde i kombinace květiny s večeří, radnice nespecifikuje.)
Zároveň však řečený plán naráží na několik překážek. Jednou z těch podstatnějších je skutečnost, že jde proti duchu italských zákonů.
Ty sice umožňují platit za sex, ale zakazují komukoli napomáhat prostituci a navádět k ní. Tento zákon, který je pro Marinův plán největší legální překážkou, má paradoxně stejný cíl: omezit moc kuplířů nad prostitutkami. I další problémy jsou zjevné. „Co přesně bude radnice chtít dělat? Vydávat prostitutkám registrace? Posílat do ulic policisty, aby hlídali, jestli se po ulici neprochází pasák?“ kritizoval návrh sžíravě Francesco Rutelli, jeden z Marinových předchůdců v roli římského starosty. „Budou ty holky vydávat zákazníkům doklady o zaplacení a platit daně? Nedělejte si legraci,“ uvažuje dál Rutelli.
Snaha o regulaci prostituce absurditou má v Římě důstojnou tradici. Například v roce 2008 chtěl tehdejší starosta Gianni Alemanno zavést zákaz minisukní; pohled na jejich majitelky měl totiž ohrožovat bezpečnost řidičů-mužů. Policisté si tehdy stěžovali, že namísto boje se zločinci budou muset přeměřovat délku sukní, a Alemanno nakonec zákaz neprosadil. ÚŘEDNÍCI A PROSTITUTK Y Vtip je v tom, že Marino nechce ze čtvrti EUR vytvořit centrum pouliční prostituce. Ona čtvrť jím už je; la Repubblica odhaduje, že nejméně devadesát dam se tam prodává pravidelně a dalších devadesát příležitostně.
A prostituce není zdaleka jediným problémem čtvrti. Od 50. let tam začaly Mussoliniho výstavbu doplňovat nejrůznější moderní projekty, jež buď zůstaly také nedokončené, nebo slouží svému účelu nedobře. Pod několika takovými projekty je podepsán i slavný architekt Renzo Piano. Nezvladatelný nárůst nákladů (jen výstavba dosud nedokončeného Nového kongresového centra se prodražila na 413 milionů eur) a nízká poptávka po nových luxusních prostorech způsobily, že státní firma EUR Spa, pověřená zastřešením tamních developerských aktivit, na konci roku 2014 vyhlásila bankrot.
Vzhledem k tomu všemu zní rozumně názor jednoho ze čtenářů, jenž se objevil v diskusi pod článkem na uvedené téma na serveru Citylab.com: „Když už v té čtvrti fungují vládní úřady, pár lehkých holek navíc se tam snese taky.“
Lehké dívky vysouložily Itálii z recese
Itálie se loni jen o vlásek vyhnula recesi, když na poslední chvíli změnila metodiku výpočtu HDP: rozhodla se započítat i výstupy šedé ekonomiky (z povahy věci samozřejmě pouze odhadované). Statistický úřad Istat přibližně určil její objem na 10,9 procenta HDP, přičemž jen prostituce a kuplířství se měly postarat o 0,7 procenta. Z ekonomického růstu minus 0,2 procenta ve třetím kvartálu roku 2014 se tak rázem stala pěkná nula. Protože i ve druhém čtvrtletí byl růst záporný, byla by bez této kličky italská ekonomika oficiálně v recesi (k čemuž je třeba dvou po sobě jdoucích čtvrtletí se záporným hospodářským růstem).
O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz
