Amyotrofická laterální skleróza. ALS. Strašák. Z lékařského hlediska se jedná o progresivní, fatální neurodegenerativní onemocnění motoneuronu. V praxi to znamená, že choroba pomalu zabíjí nervové buňky v mozku a míše, což způsobuje postupné ochrnutí a nakonec smrt, jelikož vás udusí vlastní hrudní kost, kterou už mezižeberní svaly nezvládnou zvednout. Na nemoc zatím neexistuje lék, ale teď se možná blížíme jeho nalezení, uvádí ScienceAlert.
Během nové studie se vědcům podařilo zvrátit jednu z biologických změn, které ALS v buňkách vyvolává. Sice se to povedlo pouze s laboratorním vzorkem jednotlivých buněk s jedním konkrétním druhem ALS, a ne u živého pacienta, ale i tak je to úspěch, který zbytek lékařské komunity s nadějí sleduje. „Demonstrovali jsme důkaz, že chemická látka může otočit jeden z typických znaků ALS, což je neuvěřitelné skvělé,“ říká neurovědkyně Jasmine Harley z Institutu Francise Cricka ve Velké Británii. „Ukázali jsme, že to funguje u tří klíčových vazebných bílkovin v RNA, což je důležité, protože nyní si myslíme, že by to mohlo zabrat i na jiné fenotypy nemoci.“
Vazebné proteiny v RNA pomáhají regulovat tuto nukleovou kyselinu, jejíž molekuly se u většiny pacientů s ALS zaseknou na nesprávném místě. Molekuly RNA unikají z jader motorických neuronů, kde by správně měly zůstat, do okolní cytoplazmy, kde nemají co dělat. Výzkumnému týmu se podařilo tento proces zastavit za pomoci blokace enzymu VCP. V některých případech dědičných motorických neurodegenerativních onemocnění může tento enzym zmutovat a pak je aktivní až příliš, takže kromě plnění své běžné funkce vytahuje bílkoviny z buněčného jádra.
Pro tělo je to jako otravná reklama
Když vědci enzym zneškodnili, distribuce vazebných bílkovin RNA mezi jádrem a cytoplazmou se vrátila do normálu. Lék, který použili jako inhibitor, se nyní testuje i na léčbu rakoviny a nachází se ve druhé fázi klinických zkoušek, což znamená, že v oběhu je ho již dostatek.
Výzkumníci navíc nečekaně zjistili i to, že introny (oblast pre-mRNA, která se nepřekládá do proteinu, ale vystřihuje se během tvorby mRNA mechanismem zvaným splicing) mají sekvence, o nichž si myslí, že se spojují s vazebnými bílkovinami RNA. Tým má podezření, že právě tyhle sekvence vážou protein z jádra a odnáší ho ven, ačkoli potvrzení této hypotézy si vyžádá další experimenty.
Jacob Neeves přirovnává zaseknuté introny k rozbitému projektoru v kině, který uprostřed filmu náhodně spustí úvodní reklamy. Stejně jako firemní spoty se introny objevují náhodně a nikdo o ně nestojí, jelikož vyvolávají nemoc.
ALS může být dědičná, děje se to přibližně v desetině případů a asi jedno nebo dvě procenta dědičných pacientů má zmutovaný VCP enzym. Vědci tak mají před sebou relativně malý vzorek populace na to, že zatím neví jistě, zda metoda bude fungovat i u skutečných pacientů a ne jen u izolovaných buněk. Autoři obou studií (studie od Jasmine Harley, studie od Giulie E. Tyzack) teď doufají, že pokud blíže porozumí onemocněním motoneuronu, budou schopni napravit část škody, kterou chemické procesy v nervovém systému napáchají.
Nemoc ALS je relativně vzácná. V Evropě každý rok postihne asi 100 000 lidí, ale její důsledky pro jednotlivce jsou strašidelné. Lékaři nevědí jistě, jak nemoc propuká, co ji způsobuje ani jak ji zastavit. Současné studie by měly pomoci na tyto otázky odpovědět, ale neurovědce čeká ještě spousta práce. Vyjma své dědičné formy může postihnout kohokoli bez varování. Jiný název pro nemoc je Lou Gehrigova choroba – po hráči baseballu, který onemocněním začal trpět v roce 1939. Mezi nejproslulejší pacienty s těmito potížemi patří astrofyzik Stephen Hawking a bývalý český premiér Stanislav Gross.
Cykasy z ostrova Guam
Choroba má tři základní formy – sporadickou, familiární a guamskou. První případ je nejčastější a projevuje se známým způsobem, tedy postupnou svalovou atrofií, která začíná v rukou a nohou, neschopností vykonávat precizní pohyby nebo mluvit nahlas. Familiární skleróza předpokládá dědičnost a právě na ni se zaměřuje britská studie. Poslední druh souvisí s fenoménem zvýšeného výskytu nemoci na tichomořském ostrově Guam. Domorodcům tam způsobil nemoc vysoký příjem specifických toxinů z květů a plodů cykasovitých rostlin, jež jsou běžnou součástí místních pokrmů.
V rané fázi choroby pacientovi postupně slábne celé tělo, avšak nic ho nebolí. Končetiny má téměř nehybné, ale v obličeji se mu objevují záškuby. V pokročilejším stadiu nemoci už pacienti zůstávají upoutáni na lůžko, nemohou mluvit ani polykat a nakonec potřebují plicní ventilaci. Umírají na zápal plic či selhání orgánů. Postižený s nemocí přežije v průměru pět až deset let a i během úplné paralýzy má zachované mentální a psychické schopnosti.
Léčba, která by progres nemoci zastavila, zatím neexistuje, podává se pouze lék Riluzol, který pomáhá s některými příznaky a při pravidelném užívání prodlužuje život o necelé dva roky. Jedná se o látku, která působí přes buněčné receptory na nervovou buňku a brání jejímu odumření. Neurovědci však pokračují v intenzivním výzkumu. Mimo zmíněné terapie by mohla představovat průlom i látka NU-9, jež zkvalitňuje mitochondrie a další organely neuronových buněk. Čeští vědci vloni testovali genovou terapii ALS, v níž pracují s viry, které potlačují zmutované enzymy. Všichni výzkumníci se ale shodují, že potřebují na zodpovědné zvážení všech metod ještě čas. A protože trpělivost růže přináší, na konci procesu snad z laboratoře vyjde látka, která zatočí se všemi patologickými jevy, které ALS způsobuje.
