Že jsou rostliny dobrým indikátorem stavu okolní krajiny, ví lidstvo odnepaměti. S přesnou interpretací jejich signálů ale mívalo jisté problémy, neboť naráželo na přírodou danou komunikační bariéru – tedy až donedávna. Pokrok v oblasti nanotechnologií a na nich navázaném oboru rostlinné nanobioniky, zdá se, tento problém vyřešil jednou provždy.
Tým vědců z MIT kolem profesora Michaela Strana si dal za úkol zkoumat možnost detekce výbušných látek a materiálů v půdě pomocí špenátu. „Rostliny jsou velmi dobrými analytickými chemiky,“ cituje web Euronews profesora Strana. „Disponují rozsáhlou sítí kořenů, které nepřetržitě odebírají vzorky podzemní vody a mají schopnost samy tuto vodu dopravit až do listů.“
Právě do listů Stranův tým zabudoval uhlíkové nanotrubice schopné vysílat signál. V případě, že senzory přítomnost nitroaromátů (explozivních materiálů používaných mj. v minách) v podzemní vodě potvrdí, odešlou signál infračervené kameře, která jej následně v podobě e-mailu předá vědcům.
„(Experiment) je nejnovější ukázkou toho, jak se lidstvu podařilo překonat komunikační bariéru mezi ním a rostlinami,“ dodává Strano.
Společně s kolegy je navíc přesvědčen, že popsanou metodu lze využít i k daleko důležitějším účelům, a sice takovým, jež se bezprostředně týkají znečistění a dalších ekologických změn. Pomocí zabudovaných nanočástic a pozměněného procesu fotosyntézy naučil profesor Strano a jeho tým rostliny detekovat oxid dusnatý, což je chemický prvek vznikající mimo jiné v důsledku hoření.
„Rostliny reagují na změny prostředí velmi citlivě. Že bude sucho, vědí dlouho dopředu. Dokážou detekovat i velmi malé změny potenciálu půdní vody. A když se na tyto chemické signály napíchneme, dokážeme z nich získat spoustu cenných informací,“ uzavírá.
