Experti proto varují, že v celé Evropě dochází vlivem intenzivního zemědělství ke ztrátě biologické rozmanitosti, zhoršuje se podnebí, dochází k degradaci půdy a kontaminaci podzemních i povrchových vod hnojivy a pesticidy.
„Je nezpochybnitelné, že průmyslové zemědělství, které využívá velké množství hnojiv a pesticidů a v případě ČR se provozuje na obrovských lánech bez ekologických prvků jako meze, louky, mokřady a stromořadí, je hlavní příčinou úbytku biodiverzity a kontaminace vod sloučeninami dusíku a pesticidy. V této formě by nemělo být podporováno z veřejných peněz, protože je dlouhodobě neudržitelné a poškozuje veřejné statky,“ říká Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky a České geologické služby.
Vědcům chybí mozaika
V návrhu nové společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie je podle vědců málo změn k lepšímu. „V návrhu nové SZP nejsou uvedena nutná konkrétní opatření ve prospěch biologické rozmanitosti a životního prostředí, například podpora druhově pestrých trvalých travních porostů nebo podpora krajinné mozaiky jako mezí, cest, mokřadů a potoků, která zvlášť v naší zemědělské krajině velmi chybí," říká Jiří Reif z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
"Pokud jde o environmentální hledisko, dosavadní zkušenosti bohužel jasně ukazují, že neurčitost požadavků povzbuzuje závod ke dnu, když členské státy soutěží ve formulování co nejméně přísných podmínek pro přímé platby svým zemědělcům,“ připomíná Reif.
Pokud by nebyla přijata dostatečně inovativní opatření, dojde podle vědců k dalšímu prohlubování ekologické nestability, zhoršování stavu životního prostředí a ve svém důsledku i k poklesu celkové druhové diverzity a degradaci zemědělské krajiny.
„Intenzivní zemědělství v posledních 70 letech vedlo ke ztrátě krajinné pestrosti, zejména v důsledku masivního zmenšení neobdělávaných polopřírodních stanovišť. Tato stanoviště jsou ale zcela klíčová pro udržení biologické rozmanitosti, která v zemědělské krajině dramaticky klesá. Momentálně jsme tak svědky výrazného úbytku hmyzu, polního ptactva, zajíců, ale i drobných savců,“ vysvětluje Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky.
Zdravá půda zadrží vodu
Právě zachování přírodních stanovišť má podle vědců význam nejen pro zachování biologické rozmanitosti, ale i dalších funkcí v krajině. „Tato stanoviště jsou nenahraditelná při zadržování vody v krajině, což znamená, že mají schopnost zadržovat vodu v období jejího přebytku a posléze v období sucha ji uvolňovat, zmírňují tak dopady sucha a povodní. Dále redukují proces eroze a zlepšují kvalitu vody ve vodních tocích. Což je v kontextu právě probíhající klimatické změny velice důležitá skutečnost,“ dodává Pavel Richter.
Právě zemědělství se stále více ukazuje jako klíčový obor v oblasti boje se změnami klimatu. „Zvýšení obsahu uhlíku v půdě změnou zemědělské praxe představuje velký potenciál. Je škoda, že tuto možnost nevyužíváme a místo toho zemědělskou půdu obděláváme způsobem, který vede dlouhodobě k poklesu uhlíku v půdě, a tedy k navyšování jeho množství v atmosféře,“ dodává Jan Weinzettel z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.
Strategie Evropské komise v oblasti zemědělství a ochrany přírody se snaží jít požadavkům vědců naproti. Mezi její priority patří například snaha zvětšit plochu přírodních chráněných oblastí na pevnině i na moři o 30 procent. Třetina z těchto chráněných oblastí má být v nejvyšším stupni ochrany, tedy v čistě přírodní podobě.
Pesticidy snížit o polovinu
EU rovněž navrhuje snížit spotřebu chemických pesticidů o 50 procent co do množství i jejich toxicity. Plánuje rovněž pokles používání hnojiv o 20 procent a prodeje antimikrobiálních látek pro hospodářská zvířata o 50 procent. Chce rovněž navýšit plochu ekologického zemědělství až na čtvrtinu zemědělské půdy a obnovit na deseti procentech zemědělské půdy prvky biologické rozmanitosti, jako jsou remízky, meze nebo květnaté pásy tak, aby se zemědělství stalo dlouhodobě udržitelným.
Evropská komise plánuje rovněž zavést závazné cíle v oblasti obnovy přírody a zajistit tak obnovu zásadních ekosystémů, jako jsou rašeliniště, mokřady, lesy a mořské ekosystémy, které jsou životně důležité pro biologickou rozmanitost a zmírnění a přizpůsobení se změně klimatu. Mezi plány EU v této oblasti patří rovněž snaha minimalizovat spalování biomasy, jako je například dřevo, k výrobě energie. Stalo se totiž významným zdrojem smogu i skleníkových plynů.
České ministerstvo zemědělství tvrdí, že Česko je na splnění ambiciózních cílů Evropské komise dobře připraveno. „Česká republika je například ve využívání pesticidů pod průměrem Evropské unie, stejně tak je pod průměrem v případě používání hnojiv. U nás klesla spotřeba pesticidů za poslední roky o 27 procent, ve Francii vzrostla ve stejném období skoro o 40 procent a třeba v Rakousku dokonce o 53 procent. Podobné je to s glyfosátem, zatímco všichni o jeho omezování jen mluví, u nás už je před sklizní u některých plodin zakázaný a meziročně jeho spotřeba klesla o 25 procent. Stanovení plošných cílů bych proto vnímal negativně,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.
Omezování chemie naráží
Při stanovování cílů bude podle něj nutné zohlednit dosavadní úsilí jednotlivých států vynaložené k ochraně životního prostředí a udržitelnému využívání přírodních zdrojů. Česká republika patří spolu s Portugalskem a Irskem mezi ty unijní země, kde objem prodaných prostředků proti škůdcům klesá nejvíce. Podle evropského statistického úřadu Eurostat poklesl v letech 2011 až 2018 v Česku prodej o více než čtvrtinu. Naopak výrazně vzrostl v Rakousku, na Slovensku či ve Francii. Přibližně dvě třetiny unijního prodeje pesticidů připadají podle Eurostatu na čtyři země - Francii, Španělsko, Itálii a Německo.
O tom, že omezování chemie v zemědělství ale nebude ani v Česku jednoduché, svědčí reakce tuzemských farmářů na snahu EU omezit tři prostředky používané k hubení hmyzu, tedy insekticidů. Konkrétně jde o přípravky obsahující tři účinné látky: chlorpyrifos, chlorpyrifos-methyl a thiakloprid. „Jsou součástí v ČR nejpoužívanějších přípravků. Za ně v podstatě není k dispozici adekvátní náhrada, takže zemědělci budou nuceni k ošetřování hospodářských plodin použít opakovanou aplikaci jiných přípravků,“ prohlásil předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek.
Protože zákaz neplatí globálně, budou podle něj do Evropy dováženy zemědělské komodity ze zemí mimo EU, v nichž tyto účinné látky zakázány nejsou. Od českých i evropských zemědělců v této souvislosti opakovaně zaznívá požadavek, aby stejné podmínky platily jak pro zemědělskou výrobu na území EU, tak pro dovoz zemědělských produktů ze zemí mimo Unii.
