Představa „vylepšování“ člověka umělými součástkami vyvolává v mnoha lidech znepokojení – ačkoliv k tomu vlastně není důvod. Protetika dramaticky zvyšuje kvalitu života lidem s nejrůznějšími hendikepy, exoskeletony usnadňují dělníkům nebo vojákům zvedání těžkých břemen. Nový výzkum britských vědců výmluvně ilustruje, s jakou samozřejmostí se homo sapiens dokáže takovému umělému vylepšení přizpůsobit a využívat je ke svému prospěchu.
Účastníci studie dostali na ruku „třetí palec“, umístěný na malíkové hraně dlaně. Už po několika dnech dokázali přirozeně plnit složité úkoly, jako je stavění věží z dřevěných kostek nebo míchání kávy, kterou přitom drželi ve stejné ruce. Na to se můžete podívat ve videu:
„Viděli jsme, že při používání třetího palce změnili lidé přirozené pohyby rukou a také uváděli, že robotický palec jim připadal jako součást jejich vlastního těla,“ vysvětluje Dani Clode (na titulním snímku) z University College London (UCL), která zařízení zkonstruovala. „Naše studie ukazuje, že lidé se mohou rychle naučit ovládat augmentační zařízení a využívat je ve svůj prospěch, aniž by nad tím museli příliš přemýšlet.“
Palec je vytištěný na 3D tiskárně a má dva stupně volnosti. Uživatel ho ovládá bezdrátově pomocí tlakem palců na chodidlech, k nimž jsou ze spodní strany upevněny tlakové snímače. Dvacítku dobrovolníků vědci vyzvali, aby palec nosili šest hodin denně po dobu pěti dnů, a to jak při předem stanovených cvičných úkolech, tak v běžném životě. Základy používání palce si účastníci osvojili velmi rychle a dokázali s ním pracovat i se zavázanýma očima.
Skenování mozkové aktivity bezprostředně po ukončení experimentu odhalilo změny v senzomotorické kůře. V ní je každý prst reprezentován odlišným způsobem, přičemž rozdíly jsou velmi zřetelné. U účastníků studie byly však rozdíly mezi vzorci mozkové aktivity odpovídající jednotlivým prstům menší než u kontrolní skupiny, která nosila jen palec nepohyblivý. V tomto směru studie přinesla pozoruhodnou podobnost s tím, co lze pozorovat u zkušených klavíristů – i v jejich případě vede dlouhodobý trénink ke zmenšení rozdílů v mozkové reprezentaci jednotlivých prstů.
Při druhém testování o týden později se mozková aktivita související s ovládáním prstů vrátila k běžnému vzorci, což naznačuje, že změny mohou být pouze dočasné. K potvrzení této skutečnosti by ale bylo zapotřebí dalšího výzkumu.
„Naše studie je první, která zkoumá použití augmentačního zařízení mimo laboratoř,“ řekla autorka studie Paulina Kieliba z Institutu kognitivní neurovědy při UCL. „Je to první augmentační studie realizovaná formou vícedenního tréninku a první, která má netrénovanou kontrolní skupinu. Úspěch naší studie ukazuje, jak je důležité, aby neurovědci úzce spolupracovali s konstruktéry a inženýry.“ Tzv. augmentace (rozšíření schopností) těla by podle ní mohla v budoucnu například umožnit chirurgovi operovat bez asistenta nebo usnadnit práci dělníkům v továrnách.
