Společnost a síťová ekonomika
Ekonomika a společnost moderního věku byly založeny na významné roli soukromého vlastnictví a trhů, kde se s ním obchodovalo. „Odmala se učíme, že všechno má svou cenu a vše je na prodej. (…) Bylo nám vštěpováno, že získávání a akumulování majetku je integrální součástí naší pozemské pouti a že to, čím jsme, je do určité míry odrazem toho, co vlastníme. V nové éře, která právě přichází, to podle Rifkina bude jinak. Nechme stranou, že my z východního bloku jsme již od mládí věděli, že zdaleka ne vše je na prodej a že získání určitého zboží či služby nezávisí jen na naší finanční situaci, ale na mnoha dalších okolnostech. Co se podle Rifkina v kapitalistické společnosti mění? Trhy jsou nahrazovány sítěmi, vlastnictví možností přístupu. Stále méně se bude jednorázově prodávat a kupovat, mnohem více si budeme půjčovat, pronajímat, leasovat, předplácet na určitou dobu. A s tím souvisí i to, že v Nové ekonomice nebudou skutečné hodnoty představovat věci, ale koncepty, myšlenky a obrazy. „Bohatství již není skryto ve fyzickém kapitálu, ale spíše v lidské představivosti a kreativitě. Intelektuální kapitál se jen zřídka směňuje. Místo toho je spíše dalším osobám pronajímán na určité vymezené užití. (str. 5) Stejně se proměňuje i vztah mezi nabízeným zbožím a přidruženými službami. Zatímco dříve zákazník platil za zboží a služby k němu dostával zdarma, nyní je stále častěji vlastní zboží zdarma a platí se příslušné služby. Například software dostaneme zdarma, ale musíme zaplatit za jeho instalování a další údržbu. „Životní cyklus produktů se stále zkracuje, všechno je téměř okamžitě zastaralé. Mít, držet a akumulovat má v ekonomice, kde jedinou konstantou je neustálá změna, stále méně a méně smyslu. (str. 6) Změny ve struktuře ekonomických vztahů jsou podle Rifkina součástí širší transformace kapitalistického systému. Zaznamenáváme prý posun od průmyslové ke kulturní produkci a s ním související posun od etiky práce k etice hry. Dochází ke komercionalizaci nejen celé kultury (včetně rituálů, zábavy, volného času), ale i lidských vztahů a pozornosti. Ve stále intenzivnější míře si podle autora kupujeme čas druhých lidí, jejich pozornost a sympatie. Jenže komerční sféra byla vždy odvozená od kulturní, trh mohl fungovat jenom díky určitému typu lidského chování, dodržování pravidel a vzájemné důvěře. Bude–li všechno zkomercionalizované, hrozí podle autora zhroucení sociálních základů, na kterých komerce vyrostla. Jeremy Rifkin je významný americký autor, jehož knihy (zejména Konec práce a Století biotechnologií) byly přeloženy do patnácti jazyků a staly se světovými bestsellery. Od roku 1994 přednáší pro top management na Wharton School o nových trendech ve vědě, technologiích a jejich dopadech na ekonomiku, společnost i životní prostředí. K tématu své knihy Konec práce se vrací i v recenzovaném titulu. Podle autora budou inteligentní stroje stále více vytěsňovat lidskou pracovní sílu ze zemědělství, průmyslu i služeb. Odhaduje, že pouhých pět procent dospělé populace bude stačit pro fungování průmyslu v roce 2050 a že nové příležitosti zaměstnání se objeví právě v oblasti kultury. „Představte si svět, kde všechny aktivity s výjimkou rodinných vztahů budou mít formu placených zážitků. Svět, ve kterém tradiční reciproční závazky a očekávání – zprostředkované vírou, vcítěním, solidaritou – budou nahrazeny smluvními vztahy ve formě placeného členství, předplatného, vstupní poplatků a podobně. Vize do značné míry absurdní. Asi tak, jako kdybychom si v roce 1988 představovali, že budeme běžně kupovat pitnou vodu v lahvích, místo abychom ji točili z kohoutku. Rifkin, Jeremy: The Age of Access. The New Culture of Hypercapitalism, Where All of Life Is Paid–for Experience. Jeremy P. Tarcher/Putnam. New York 2000. 312 stran. Cena: 24,95 USD.
