Topolánek po kongresu znovu nabízí duhovou koalici
Bůh s námi, hrr na ně, povzbuzoval před týdnem na kongresu ODS po husitsku své spolustraníky Vlastimil Tlustý. Jenže staronový předseda a premiér Mirek Topolánek není Jan Žižka ani Prokop Holý, aby se hnal bez ohledu na hrozící ztráty proti smrtelné přesile. Musí vůči levici taktizovat, jestliže si na tribuně ve Veletržním paláci zakázal odejít do opozice. Jakmile skončil kongres a z tábora „křižáků“ dolehly hlasy, že předseda ČSSD Jiří Paroubek tajně vyjednává s horkým kandidátem na post šéfa KDU-ČSL Jiřím Čunkem, rozhostilo se na připravené vozové hradbě občanských demokratů zadumané ticho. „Zatím se nám po kongresu pan předseda Topolánek neozval,“ dobíral si minulé úterý premiérovu zdrženlivost místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. „Pokud chce šéf ODS čekat na to, co řekne prosincový sněm lidovců, pak by to měl říct na rovinu,“ podotkl. Teprve ve středu a ve čtvrtek přišla ofenziva: ODS začala během jednání se zelenými, lidovci a sociálními demokraty prosazovat sestavení čtyřkoalice s mandátem do předčasných voleb na jaře 2008.
Zelení se báli velké koalice.
Šéf Strany zelených Martin Bursík řekl týdeníku EURO, že to nebyla sama ODS, kdo uprostřed minulého týdne oprášil starší návrh duhové koalice. „To vzešlo přímo z našeho jednání,“ zdůraznil. Občanští demokraté totiž do té doby hovořili spíš o takzvané širší koalici ODS, ČSSD a nárazníkových lidovců. Zelení sice nevylučovali vyslat do nového kabinetu své odborníky, ale spíš se počítalo s tím, že šest jejich poslanců bude až do zvažovaných voleb v roce 2009 tvořit jedinou demokratickou opozici v zemi. „Není to tak, že by nás občanští demokraté do vlády nalákali,“ vysvětluje Bursík provládní změnu kurzu. „Nám jde o předčasné volby a čtyřkoalice je prostředek, jak se vyhnout vládě velké koalice po celé funkční období, k čemuž podle nás situace v poslední době spěla. Sice to neměla být čistá velká koalice, lidovci by tam hráli jakousi formální roli, ale de facto by to velká koalice byla. Účast samotných lidovců by to nedokázala převážit. My ale máme dostatek síly a intelektuální kapacity, abychom ten projekt korigovali natolik, že to velká koalice nebude,“ tvrdí.
Trojkoalice v záloze.
Také Mirek Topolánek připustil, že varianta čtyřbarevné koalice do roku 2008 „nějak vyklíčila“ teprve v posledních dnech“. Jiřímu Paroubkovi dal čas na rozmyšlenou do 27. listopadu, aby si ČSSD návrh zanalyzovala, než se k němu vysloví. První reakce vyjednávacího týmu sociálních demokratů byly spíš negativní: Paroubek i jeho místopředsedové Bohuslav Sobotka a Zdeněk Škromach neskrývali překvapení, že ODS oprášila už několikrát odmítnutou duhovou variantu. „Vláda na rok a půl by spravovala zemi v permanentní volební kampani, neměla by šanci nic zásadního prosadit,“ prohlásil šéf ČSSD. Sobotkovi zase vadilo, že občanští demokraté dosud navrhovali vládu s mandátem do roku 2009 a že příliš často mění stanovisko. Přitom Paroubek, který ještě před týdnem nabízel ODS každoroční hodnocení efektivity společného vládnutí, po středečním večerním jednání sociálních a občanských demokratů v Kramářově vile zdůraznil, že sociální demokracie preferuje vládu na celé čtyři roky, maximálně s mírným zkrácením volebního období.
I proto se už minulý čtvrtek spekulovalo, že v případě krachu vyjednávání s ČSSD se premiér pokusí sestavit alespoň trojkoalici ODS s lidovci a zelenými, jíž by ve sněmovně mohli pomoci někteří jednotliví sociální demokraté.
Červenorůžový drát.
Ani pravozelená varianta nemá valné šance uspět. Spíš by šlo o náznak čestného ústupu, kdyby se sociální demokracie rozhodla torpédovat druhý pokus a spoléhat na lidoveckou podporu v pokusu třetím, po Čunkově eventuálním zvolení do čela KDU-ČSL. Že by si předseda ODS nečekaně vzpomněl na doporučení své bývalé místopředsedkyně Miroslavy Němcové, která se jí na kongresu stala osudnou pro setrvání ve funkci? „Měli bychom mít pevné nervy, nevěřit falešným radám a přestřihnout ten správný drát. Ten červenorůžový,“ varovala Němcová před spoluprací s Paroubkem. Jenže v tomto případě by Topolánek stříhal drát, který už před ním z druhé strany dříve přestřihl Paroubek, když se potřeboval zbavit nepotřebné zátěže pro budoucí vytvoření své menšinové vlády. Volky nevolky by se totiž současný premiér přece jen ocitl na vedlejší opoziční koleji.
Spíš než striktní odmítnutí čtyřkoalice se však dá od sociální demokracie čekat nějaký nestravitelný programový protinávrh, aby se černý Petr nedohody přesunul na stranu ODS. „Určitě jste si všichni všimli, že jsme přestali mluvit o třetím pokusu a soustřeďujeme se plně na ten druhý pokus,“ pokoušel se Paroubek minulý čtvrtek uklidňovat Topolánka. Avšak opakované schůzky předsedy ČSSD s Jiřím Čunkem pro zdar druhé Topolánkovy vlády nevěstí nic dobrého. A to i přestože Martin Bursík nevěří v opakování kalouskovského přemetu s vládou ČSSD a KDU-ČSL podporovanou komunisty ani ve vznik menšinového kabinetu ČSSD tolerovaného lidovci a KSČM. „Obojí by lidovou stranu významně umrtvilo,“ myslí si.
Emancipace komunistů.
Topolánek, Bursík i úřadující předseda lidovců Jan Kasal považují za největší slabinu čtyřkoaličního projektu fakt, že by nereformovaní komunisté zůstali minimálně na rok a půl jedinou opozicí. „Je to cena za tuto dohodu a tu cenu jsme připraveni přinést.“ říká Kasal. Podle Bursíka však nemusí jít jen o riziko. „Mohlo by to vést i k emancipaci komunistů. Třeba si uvědomí, že jsou v izolaci, mohli by si vše rozmyslet a něco se sebou udělat,“ domnívá se předseda Strany zelených. „Alespoň nastartovat procesy vedoucí k proměně komunistů v reformovanou politickou stranu,“ doplňuje. Právě to naopak straší sociální demokraty, jimž by během jejich angažmá v překlenovací vládě mohli kultivující se komunisté lovit ve voličském rybníku.
Půdorys a program čtyřkoaličního kabinetu jsou zatím dost nejasné. ODS údajně trvá na vyšším počtu ministrů, než by jich měla ČSSD. Programové požadavky zatím vznesli jen ČSSD a zelení. Sociální demokraté odmítají rovnou daň, zavedení školného a poplatků ve zdravotnictví, naopak připouštějí debatu o nižším zdanění právnických osob. Strana zelených chce podle Bursíka prosazovat modernizaci energetiky, průmyslu a dopravy. „Sestavit program by neměla být velká dřina, protože nepůjde o dokument na celé čtyřleté období,“ řekl týdeníku EURO předseda zelených.
Nekonečná bitva.
Zatím se zdá, že dohadování o čtyřkoalici jen vyplní čas do prosincového sjezdu KDU-ČSL. Avšak ani dřívější eventuální úspěšné sestavení stabilní vlády ve druhém pokusu včetně dojednání data předčasných voleb nemůže zabránit příštím možným snahám o vznik kabinetu na jiném půdorysu. Kdyby se Jiřímu Paroubkovi podařilo časem sehnat třeba u lidovců podporu pro menšinový kabinet ČSSD, stačí vyvolat hlasování o nedůvěře čtyřkoaliční vládě a Topolánkův tým sestřelit (jednu „čtyřkoalici“ už lidovci v roce 2002 povalili). Troufl by si prezident Václav Klaus jmenovat předsedu ODS znovu, nebo by si vyžádal jiného kandidáta z této strany? Jakou šanci by měl Paroubek, kdyby na Hrad donesl podpisy třeba 110 poslanců? Ústava umožňuje, aby se celý třípokusový seriál znovu opakoval.
